Už samotný nápad ale zakládá podezření, že skutečnou ambicí Martina Komárka je do fungování médií politicky zasahovat, byť tomu bude říkat jinak. V případě poslance z hnutí ANO se ale kontrolní světla musejí rozblikat mnohem intenzivněji kvůli střetu zájmů. Hnutí ANO, respektive jeho předseda, už několik vlivných soukromých médií vlastní.

 

Posuzovat a kontrolovat vyváženost zpravodajství veřejnoprávních médií přísluší výhradně mediálním radám. Poslanec může dát maximálně podnět či se veřejně vyjádřit. Zvát si ale na kobereček ředitele rozhlasu a televize je daleko za hranou přijatelnosti i dobrého vkusu. Ten, který volá po větší politické kultuře, se dopouští jednoho přehmatu za druhým.

 

Ukazuje se, že se média i ostatní politici musí mít na pozoru před nápady Martina Komárka. Zatím svobodnému mediálnímu prostoru více škodily, než mu pomáhaly.