Novinky Mediální výstupy

Vojenský zásah v Afghánistánu by byla chyba. Tyhle země budeme potřebovat

(eXtra.cz) Poslankyně Jana Černochová v letošních volbách obhajuje křeslo ve Sněmovně a pokud zvítězí koalice SPOLU, dost možná se stane novou šéfkou obrany. V rozhovoru pro eXtra.cz tak ohodnotila práci ministra Lubomíra Metnara (ANO), ohlédla se za krizí v Afghánistánu, za vrbětickou kauzou a v souvislosti s tím také za jednáním Miloše Zemana. "Prezident vždy věrně poslouží ruské mediální propagandě," říká Černochová.

Prioritou je aktuálně vyhrát volby a až poté obsazovat posty. Můžete ale potvrdit, zda budete případně usilovat o post ministryně obrany?

To je předčasná otázka. Teď jde o to volby vyhrát. Nikdy mi nešlo o posty, ale hlavně o to, abychom měli silnou armádu a aby naše země byla zemí bezpečnou. Pokud by přišla nabídka, zvažovala bych své rozhodnutí velice pečlivě.

Jak si podle vás v uplynulém volebním období vedl ministr Lubomír Metnar?

Určitě byl lepší než jeho předchůdci za ANO. Zpočátku volebního období to vypadalo nadějně, pan ministr projevoval značnou vůli posunout modernizaci naší armády kupředu, rozhýbat nákupy nové techniky jako náhradu za tu zastaralou, sovětskou, sliboval, že nepochybně bude růst rozpočet armády tak, abychom dosáhli závazku 2 procenta HDP v roce 2024, jak jsme se zavázali. Mnohé se podařilo, zejména se skutečně podepsala řada klíčových zakázek.

Je něco, v čem naopak Metnar selhal?

Některé zakázky se znovu protahují a zbudou na další léta, ačkoliv už je nejvyšší čas je realizovat. No a pokud jde o finance, velmi mne mrzí, že pan ministr přistoupil na krácení plánovaných financí pro armádu v příštích letech a fakticky tak vzdal splnění onoho závazku 2 procent HDP. Pan ministr určitě ve funkci patřil k těm lepším, ale chtělo to ještě víc zabrat, zvlášť když armáda a její modernizace má podporu napříč politickými stranami.

V čem vidíte aktuální nedostatky ministerstva obrany?

Největším problémem jsou jednoznačně zmíněné nákupy moderní techniky a jde o problém dlouhodobý. I když se mnohé podařilo nakoupit, nestalo by se tak bez silného politického tlaku nás, opozice. Nákupy stále provázejí průtahy, procesní překážky, obstrukce neúspěšných uchazečů, špatné cenové odhady. Typickým příkladem je největší zakázka v dějinách ČR na nová bojová vozidla pěchoty, na níž stojí budoucnost naší armády. Podle původních slibů ministra a ministerstva obrany měla být uzavřena už téměř před dvěma lety. Bohužel, nestalo se tak ani do konce volebního období a její osud zůstává nejistý. Nákupy se musí zefektivnit, to je jasné. A současně musíme nadále navyšovat rozpočet, aby armáda měla jistotu stabilního financování do budoucna a abychom neohrozili naši obranyschopnost.

Jak už jste zmínila, investice do obrany podle vás nejsou dostatečné. Jak moc by se měly zvednout?

Hranice 2 procent HDP je minimum, které bychom měli na obranu země vydávat, a my jej nedosahujeme již více než 15 let. Na modernizaci armády, její techniky a infrastruktury potřebujeme stovky miliard korun. A pokud k těmto investicím nejsme ochotni, pak si rovnou řekněme, že armádu mít nebudeme. Ale s tím bychom přišli o jednu z podmínek suverenity a životaschopnosti státu.

Jaké jsou současné hrozby pro Českou republiku?

Mezi reálnými hrozbami pro EU a ČR bych určitě uvedla kybernetické útoky na kritickou infrastrukturu. Další hrozbou je terorismus a zvýšená migrace ať už z Afriky, či Asie. Bude určitě pokračovat destabilizování východního křídla NATO a EU ze strany Ruska a je pravděpodobné, že poroste napětí na Balkáně. Je nutné rovněž věnovat pozornost vnitřním hrozbám, mezi které patří zcela jistě zadlužování a důsledky tzv. green dealu, který bude velice nákladný a ve výsledku tvrdě dopadne na ty nejchudší. Důsledkem bude naše oslabování, ještě větší neochota investovat do obrany a bezpečnosti, růstu napětí ve společnosti a vyvolání démonů minulosti.

Může znamenat pro Evropu, potažmo pro Českou republiku, změna režimu v Afghánistánu riziko?

Určitě může, ale je to otázka, na kterou budeme moci s jistotou odpovědět až s delším časovým odstupem. Primárním rizikem je nárůst nelegální migrace, ale bude záležet na tom, jak propustné budou hranice Afghánistánu a zda okolní země v daném regionu budou ochotné a schopné migrující Afghánce přijmout. Dále je samozřejmě otázkou, do jaké míry bude nový režim v Afghánistánu nepřátelský k Západu a zda naváže na teroristické aktivity Tálibánu z doby před více než 20 lety. Musíme k tomu být obezřetní a je to důvod, abychom jako Západ drželi pohromadě.

Pro Radiožurnál jste v červenci uvedla, že Afghánistán měl smysl a že situace se posunula pozitivním směrem. Teď, několik měsíců poté, je vidět, že Tálibán nastoluje staré pořádky. Změnila jste názor, nebo si za ním pořád stojíte?

Pořád si stojím za názorem, že naše působení v Afghánistánu mělo smysl a naši vojáci i civilní zaměstnanci odvedli skvělou a profesionální práci, která pomáhala lidem v oblasti. Provinční a rekonstrukční týmy v minulosti prokazatelně zvedly životní úroveň Afghánců. Nepřijeli jsme do Afghánistánu jen se zbraněmi, ale i pomáhat místním. Budovali jsme studny, stavěli školy atd. To rozhodně mělo smysl. Nastolení starých pořádků, jak zmiňujete, není věcí, kterou bychom teď mohli ovlivnit. Udělali jsme maximum.

Jste pro, aby se jednotky NATO vrátily do Afghánistánu?

Odchod z Afghánistánu musel nastat a nebyl překvapením. Od počátku říkám, že řešení situace v Afghánistánu musí být politické. Spojenci pouze podporovali legitimně zvolenou vládu, aby dosáhla politického usmíření. Odpovědnost za bezpečnost přebírali Afghánci, což bylo správně, ale jejich ochota se postavit Tálibánu nebyla evidentně tak vysoká, jak spojenci předpokládali. Vrátit se teď vojensky do Afghánistánu by byla chyba, ale nesmíme zapomínat na projekty a programy humanitárního a rozvojového charakteru. Ty země, jakou je Afghánistán, budeme ještě potřebovat, ale to bychom předbíhali.

Před volbami prakticky utichly dozvuky vrbětické kauzy. Zejména pak vyšetřování Hamáčkovy cesty do Ruska, který se pětkrát odmítl dostavit na bezpečnostní výbor. Jaký na to máte názor?

Pan vicepremiér by měl svou cestu a tzv. zastírací manévr vysvětlit veřejnosti, která má na to oprávněný nárok. Jeho mlžení je trapné.

Myslíte, že kauza bude mít ještě nějakou dohru, nebo je to "mrtvé" téma?

Kauza Vrbětice bude ukončena až tehdy, kdy ruská strana uhradí odškodnění za zmařené lidské životy a majetkovou újmu. Česká republika na tomto odškodnění musí neústupně trvat. Vyšetřování ještě probíhá, ale jedno je jasné – jednalo se o bezprecedentní teroristický akt cizí mocnosti a útočníci a všichni, kdo za tímto útokem stáli, by měli být hnáni k odpovědnosti. Je irelevantní, že se jednalo zrovna o Ruskou federaci a její agenty. Nezapomínejme, že byly napáchány nejenom hmotné škody, ale umírali i naši občané. Je naší povinností, aby stát zajistil pro pozůstalé a poškozené spravedlnost.

V souvislosti s vrbětickou kauzou jste označila jednání Miloše Zemana za velezradu. Trváte si na tom? Myslíte si, že Rusko Zemana využívá ve svůj prospěch?

V minulosti mě hlavně zarazilo, jak si prezident Miloš Zeman ke svému vyjádření k této kauze vzal týden na rozmyšlenou. Jeho mlčení dodnes vyznívá tak, jakože mu chyběly instrukce z Moskvy. Místo toho, aby se hlava státu postavila za své občany, celou situaci bagatelizovala. Jak by prezident hovořil a konal, kdyby se nejednalo o Ruskou federaci, ale třeba o nějaký jiný stát? Jeho chování dlouhodobě vzbuzuje otázky, komu vlastně slouží a jakým zájmům. Viděli jsme to u kauzy novičok a otravy Skripala, ale i u jiných příležitostí. Prezident Zeman vždy věrně poslouží ruské mediální propagandě, a to rozhodně není ve prospěch České republiky.

Nedávno vyplavala na povrch další kauza, a to s údajnými odposlechy Bezpečnostní informační služby (BIS) lidí blízkých prezidentovi. Sám Zeman to sdělil médiím. Pokud je to pravda, o čem to vypovídá?

Pokud se nemýlím, BIS nikdy nepotvrdila, že by prováděla odposlechy lidí kolem prezidenta Zemana, ale upřímně, taková informace by mě nepřekvapila. Hlavním úkolem naší kontrarozvědky je identifikace, sledování a sběr informací o aktivitách cizí moci a jejich pomahačů jednajících proti zájmu České republiky. Pokud se někdo takových aktivit v okolí prezidenta dopouští, je správné, že BIS reaguje.

Může být kancléř Vratislav Mynář spolu s poradcem Martinem Nejedlým hrozbou pro stát?

Domnívám se, že ano.

Rozhovor vyšel na serveru Extra.cz.