K nedůvěře vládě agenta Bureše
3. června 2021

Pavel Žáček: K nedůvěře vládě agenta Bureše

(FORUM 24 ) Poslanec Pavel Žáček ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně před čtvrtečním pokusem vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše shrnul argumenty, proč by Babiš už dávno neměl být premiérem České republiky. Přinášíme celý jeho projev.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

pokud by se vám zdálo, že ve svém expozé neoznačuji pana premiéra pravým jménem, tak máte pravdu. Pro větší důraz svých argumentů jsem zvolil jeho poněkud intimnější označení, které se svými nejbližšími používal před listopadem 1989.

Ale k věci.

Uplynulo již asi dva a půl roku od doby, kdy jsme poprvé hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě premiéra BUREŠE. Připomínám, že dne 23. listopadu 2018 byly bezprostřední příčinou hlasování zejména podivný postup policie při vyšetřování kauzy Čapího hnízda a dalších událostí, které s ní souvisely, včetně nedávno opět medializovaného únosu jeho syna na Krym.

V červnu 2019 jsme opět hlasovali o nedůvěře vládě. Problém premiéra BUREŠE s kolosálním střetem zájmů se stále více prohluboval a nebylo možné se tvářit, jako že neexistuje. Ignorovat ho pochopitelně není možné ani dnes. Ani zdaleka však nejde o jediný problém, který by narušoval důvěru ve vládu, dochází k vrstvení problémů jednoho přes druhý. Neuplyne snad ani měsíc, aby vláda nečelila nějaké kauze.

Pochybnosti provázejí celé období vládnutí BUREŠE a jeho vlády. Mnohdy doprovází činnost či nečinnost různých orgánů státní správy, bohužel i Policie České republiky a státních zástupců.

I v době pandemie jsme mohli sledovat prakticky v přímém přenosu, jak nehospodárně je nakládáno s veřejnými financemi, jak jsou nakupovány předražené zdravotní pomůcky, neboť vláda ignorovala varování od ctěného kolegy docenta Svobody a sklady státních hmotných rezerv zely prázdnotou. Naopak dnes vidíme, jak jsou tyto sklady napěchované výrobky a produkty od společnosti, která byla vložena do svěřenského fondu a jejímž koncovým beneficientem není nikdo jiný než samotný předseda vlády.

Porušování zákonů

Ale je toho samozřejmě mnohem víc – docházelo a dochází k porušování zákonů, pod záminkou boje proti covidu-19 jsou znevažovány a ohlodávány základní práva a svobody. Eroze demokratických principů a svobody dosahuje za této vlády pro mnohé až dosud nepředstavitelných rozměrů. Někteří mají oprávněný pocit, že se nejen mentálně, ale i fakticky navracíme do doby nesvobody.

Vláda nejenže produkuje špatné zákony, ale navíc je vědomě a bezostyšně porušuje. V průběhu pandemie jsme to viděli nesčetněkrát, jak soudy rozhodují o nezákonnosti právních předpisů a ministři dál vydávají protizákonná mimořádná opatření. Jde o nepřijatelný rozklad státu, který místo aby tu byl pro občany, tak stojí proti nim. Vždyť nejenom široká veřejnost, ale i členové vlády a koaliční poslanci už často ani nevědí, co vlastně schvalují a co vlastně platí.

Komunisté u moci

Už samotná legitimizace komunistů a jejich přizvání k moci je pro mě naprosto nepřijatelné. Ale má to pochopitelně určitou logiku díky BUREŠOVĚ komunistické agenturní minulosti: co nestihl v politické oblasti koncem osmdesátých let díky svému vyslání do severní Afriky, dohání vulgární normalizační praxí výkonu moci ještě dnes.

Stopu komunistů můžeme pozorovat v řadě případů, počínaje například snahou o projednání dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr, přes krácení peněz určených pro modernizaci naší armády a podkopávání našeho členství v NATO, otevřenost vůči Čínské lidové republice, až po dlouhodobou snahu vlády, zejména ministra Havlíčka, proti zájmům národní bezpečnosti ČR a stanovisku celé české bezpečnostní komunity přizvat Rosatom do tendru na Dukovany. O prezentaci a hájení zájmů Ruské federace po odhalení pozadí výbuchů ve Vrběticích ani nemluvě.

Zahraniční politika a Vrbětice

Přesto hledám, pátrám v paměti, za co by bylo možné vládu pochválit. Ale marně. Za poklonkování čínskému komunistickému režimu a draze zakoupené roušky asi stěží. Snad za prvotní reakci na Vrbětice, kdy došlo k veřejnému odhalení aktu státního terorismu Ruské federace na našem území? Možná, jen kdyby to nebylo všechno takové… rozbředlé – vždyť samotné oznámení dua BUREŠ @ Hamáček začínalo slovy, že nás mrzí narušení vzájemných vztahů s Ruskem. Toto prohlášení má k sebevědomému postoji vrcholných představitelů svrchovaného státu Evropské unie a členské země NATO hodně daleko. Stejně jako bagatelizování celého případu a znevážení obětí dvou našich občanů formulací o „útoku na zboží“.

Měl jsem jako řada z vás možnost seznámit se s důkazy a výsledky vyšetřování našich bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb. Všichni se shodneme, že odvedly nepředstavitelně ohromný kus precizní a profesionální práce, a díky prokázání zapojení příslušníků Ozbrojených sil Ruské federace z řad speciální jednotky GRU do výbuchu ve Vrběticích de facto donutily BUREŠOVU proruskou a pročínskou východní politiku ze dne na den otočit zcela zásadně o 180 stupňů. A to bez ohledu na postoj prezidentury Miloše Zemana.

Nepřestává mě však fascinovat festival diletantství a neschopnosti požádat účinně zahraniční partnery v EU a NATO o koordinovaný postup proti Ruské federaci. O mezinárodních důsledcích připravované cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy a pohádkách o kamufláži ani nemluvě. Srozumitelnost politiky české vlády a do značné míry i její důvěryhodnost je v troskách. Není divu, že snaha naší diplomacie skončila fiaskem. Ještěže tu máme zodpovědné a fungující bezpečnostní složky, které stojí za vypovězením ruských rezidentur.

Oblast bezpečnosti a legislativa

Když jsem před vás předstoupil při předchozím projednávání nedůvěry BUREŠOVĚ vládě, hodnotil jsem především oblast bezpečnosti a naplňování programového prohlášení vlády. Hodnocení bylo zdrcující, výsledky bezesporu tristní, nicméně nemá velký smysl je zde podrobně rozebírat jako posledně.

Jednak proto, že se skoro nic nezměnilo a zůstalo u prázdných proklamací, protože byly často navrhovány nefunkční či nedokonalé zákony, které nepřispěly k lepší či větší bezpečnosti. A jednak se také nemohu zbavit pocitu, že to pozbylo významu, neboť argumenty a fakta pro BUREŠOVU vládní koalici už jakoby neexistovaly a neměly žádnou relevanci. Vidět jsme to mohli například včera, kdy ministerstvo a ministr řekne, že je něco nepřijatelné, a vládní poslanci stejně zarputile zvedají ruce pro nesmysl. Cui bono, nezbývá než poznamenat.

Dovolím si alespoň zmínit, že nebyl naplněn slib, že dojde k posílení koordinace bezpečnostní politiky státu. Dodnes není například jasné, kdo tuto agendu na Úřadu vlády spravuje, přičemž premiéru BUREŠOVI i vládě tento chaos evidentně vyhovuje.

A takto můžeme pokračovat – po dlouhém jednání vznikl orgán nezávislé kontroly zpravodajských služeb, který nicméně stále ještě existuje pouze na papíře. Pouze díky vstřícnosti opozice to ale vypadá, že se blíží úvodní pokus o představení prvních kandidátů. Uvidíme.

Bez zásadního přispění opozice by ani nebylo možné prosadit novelu zákona o Vojenském zpravodajství, která je nezbytná pro adekvátní kybernetickou obranu před narůstajícími útoky hackerů, především z řad státních či nestátních aktérů Ruské federace, Čínské lidové republiky či Severní Koreje, kteří se neštítí napadnout naši kritickou infrastrukturu, jako například nemocnice, a to i během pandemie.

Ačkoliv několikrát došlo, opět za podpory opozice, k navýšení finančních prostředků a navýšení tarifů u bezpečnostních sborů a k zavedení „stabilizačního příplatku“, je přesto iluzorní si myslet, že došlo ke zkvalitnění a zefektivnění jejich fungování. Ano, bezpečnost není zadarmo, ale více peněz automaticky neznamená více bezpečnosti.

Bezpečnostní sbory po řadě let BUREŠOVY vlády se sociálními demokraty nejsou v dobré kondici, a už vůbec nelze hovořit o jejich stabilizaci, natož rozvoji. Naopak jsme viděli jejich zneužívání a hloupé plýtvání silami při střežení a kontrolách na hranicích okresů v době pandemie.

Jaký bude mít dopad také dlouhodobý BUREŠŮV tlak na policejní orgány, vyšetřujících jeho vlastní kauzy – například Čapí hnízdo –, či neustálé personální změny v bezpečnostních sborech, co to bude znamenat pro jejich nezávislost a objektivitu dalšího výkonu bezpečnostní práce, to zatím nevíme. Nebudeme potřebovat nějakou obdobu lustračního zákona, abychom se zbavili těch úplatných oportunistů, kteří slouží nikoliv našemu státu, ale BUREŠOVÝM osobním ambicím?

Závěr

Mohl bych tu před vámi stát a uvádět desítky dalších případů, za které by vláda neměla už dávno požívat důvěry dolní komory parlamentu, respektive by jí měla být vyslovena nedůvěra. Nikdo nepochybuje, a to ani samotný BUREŠ, že by jeho vláda po všech těch aférách – a jejím řízení coby odnože Agrofertu – udržela nic než zbytky důvěry veřejnosti, tolik potřebné k jakémukoliv vládnutí.

Destrukce parlamentní demokracie, rozklad státních institucí, relativizace jakýchkoliv hodnot, snaha o likvidaci polistopadového systému demokratického kapitalismu, nepřijatelná oligarchizace, nepotismus a korupce (to vše za vládní podpory KSČM), a v neposlední řadě zkompromitovaný podvodník a lhář v čele státu, to všechno musí skončit, to všechno musí pryč.

A také brzy půjde.

Děkuji za pozornost.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

PhDr. Pavel Žáček, Ph.D.

poslanec PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek

Více o autorovi