19. listopadu 2018

Svoboda a odpovědnost aneb Dvě strany jedné mince

(INFO.cz) Každá mince má dvě strany. Svoboda bez odpovědnosti postrádá řád a smysl, zůstává jen chaos a anarchie. Svoboda bez odpovědnosti není lidem k užitku, jen útočí na hodnoty a ve svém důsledku vede k právu nejsilnějšího a tím i nejnebezpečnějšího. Takové zřízení je parodií na svobodu. U nás v České republice jsme si o víkendu připomněli Den boje za svobodu a demokracii. Při jeho příležitosti je dobré položit si otázku, zda stále ještě dodržujeme tu jednoduchou zásadu, že svoboda rovná se odpovědnost. A kam vlastně kráčí ta naše svoboda?

Všichni jsme v minulém týdnu zaznamenali posun v kauze Čapí hnízdo. Existuje podezření, že se premiér této země snažil uklidit z republiky vlastního syna, který je spoluobviněný v trestní věci, tak, aby nemohl vypovídat.
 
Absurdní je samozřejmě už jen fakt, že máme obviněného premiéra, ovšem každá další skutečnost, která v souvislosti s „krymskou kauzou“ vyplave na povrch, dává tomuto neuvěřitelnému představení punc absurdního dramatu. Nemyslela jsem si, že je v 21. století uprostřed Evropy něco podobného vůbec možné.
 
Ano, zastánci pana Babiše mají pravdu v jedné věci. Byl řádně zvolen ve svobodných volbách, vyhrál je a lidé věděli, že existuje problém Čapí hnízdo. Respektuji svobodnou vůli občanů. Ovšem zvolení není bianko šek na cokoli. Pan Babiš má nejen svobodu být zvolen, ale také odpovědnost. Odpovědnost vůči své zemi, odpovědnost vůči svým občanům (ne jen těm, kteří ho volili), odpovědnost vůči svému úřadu a v neposlední řadě i odpovědnost vůči naší demokracii a důvěře v ní. Jen díky lidem a jejich volbě bylo panu Babišovi umožněno vládnout. Pokud na vyžadování této odpovědnosti rezignujeme, křehké kolečko svobody se zlomí a zůstane z ní jen její karikatura. Pak si nebude nikdo jistý vůbec ničím. A to já nechci!
 
V politice a demokracii existují jisté morální standardy, které jsou pro její zdravé fungování nepřekročitelné. A pan premiér Babiš je významně překročil. I proto jsem vyzvala pana Babiše, aby rezignoval a zůstal mimo výkonnou moc do doby, než se kauza vyšetří a uzavře. Respektuji presumpci neviny a nechci analyzovat desítky detailů aktuální kauzy, která má mnoho odstínů lidské, politické, ale i bezpečnostní tragédie pro Českou republiku.
 
Alibismus nesnáší odpovědnost
 
Bohužel oslabení principu svoboda versus odpovědnost zažíváme nyní i v Praze. ODS v Praze vyhrála volby, přesto byla ostatními stranami z diskuze o směřování Prahy úplně vyloučena. Ano, patří to k demokratické politické realitě. Nejsme začátečníci a dokážeme se s tím smířit a pracovat i tak na prosazení našich řešení a našich hodnot.
 
Nejvíce mi na současné situaci v Praze ale vadí, jak je nakládano s politickou odpovědností. Dva lídři koaličních stran, pan Pospíšil a pan Čižinský stáhli před odpovědností ocas mezi nohy. Nová koalice na magistrátě si také oproti svým proklamacím o trafikách velmi rychle schválila dosud rekordní počet placených funkcí, celkem 21. To magistrát opravdu ještě nikdy neviděl, ale to je asi ta propagovaná změna, se kterou přicházejí.
 
V zastupitelských výborech, kde se materiály připravují a schvalují, než jdou na zastupitelstvo, usedne místo zvolených politiků celkem 36 externistů (pražské zastupitelstvo má 65 členů, koalice má 39 členů). V dřívějších dobách to byl velmi ojedinělý jev, protože výbory jsou orgány především určené pro zvolené politiky – zastupitele, protože jsou to právě oni, kteří při svém hlasování na zastupitelstvu nesou plnou odpovědnost, ať už politickou, tak i trestněprávní.
 
A tak se nám princip svoboda – odpovědnost stále více vychyluje směrem k chaosu a anarchii. Svoboda totiž neznamená, že každý může dělat, co chce, že neexistují pravidla a že budeme přehlížet tradiční hodnoty. Je to právě naopak.
 
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
 
Alexandra Udženija

1. místopředsedkyně strany
expertka pro rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí
předsedkyně klubu zastupitelů za ODS při ZHMP