12. listopadu 2018
Národní zájmy jako nutná podmínka přežití
(INFO.cz) Minulý týden jsem se na Náměstí Míru zúčastnila akce ke Dni válečných veteránů. Zamýšlím se nad činy těch statečných mužů a žen, kteří zasvětili službě vlasti to nejcennější co člověk má, tedy vlastní život. Víme vůbec, proč do konfliktů naše vojáky a experty posíláme a co tím, jako Česká republika, sledujeme? Máme vůbec jasně definované národní zájmy?
Globální pakt o migraci není náš národní zájem
Poslední dobou v médiích rezonuje postoj našeho státu k tzv. Globálnímu paktu OSN o migraci. Není to tak dávno, co ho tehdy dočasně pověřený ministr zahraničí a zároveň předseda ČSSD, pan Hamáček, nadšeně obhajoval s tím, že jeho přijetím nám vlastně nic nehrozí. Ve stejném duchu ho při své nástupnické řeči obhajoval i současný ministr zahraničí, pan Petříček, rovněž z ČSSD. ODS byla od začátku jednoznačně proti.
Důvodů bylo vícero, ale mezi ty hlavní patřil nesouhlas s tím, jak dokument stírá rozdíly mezi legálními a nelegálními migranty, snahou učinit z migrace základní lidské právo či jasně identifikovatelným záměrem sebrat rozhodování o migrační politice z výlučné pravomoci suverénních, národních států. V současné době to vypadá, že někteří členové vlády otočili a Česká republika globální pak OSN o migraci nepřijme, stejně jako další země. Je ovšem zarážející, že se názory jednotlivých členů vlády na tak zásadní dokument a na tak zásadní hodnoty z něho vyplývající, poměrně dost výrazně liší.
Náš národní zájem by měl být v tomto jasně a dlouhodobě definován napříč většinou politického spektra!
Strach z vlastních občanů není náš národní zájem
Přitom otázka migrace a vůbec migrační politiky se zdá být pro následující dekády naprosto klíčová. Posíláme vojáky do zahraničních misí především proto, aby bojovali s terorismem na místech vzdálených a terorismus jsme tak pokud možno drželi daleko od našich hranic. Boj s mezinárodním terorismem je tak jedním z našich národních zájmů a je to tak zcela správné. Ovšem zároveň podle mě nelze přehlížet vzájemný vztah mezi současným mezinárodním terorismem, islámský radikalismem a migrací.
Už jste slyšeli jméno Asia Bibiová? Pokud ne, tak vás krátce zasvětím. Asia Bibiová je křesťanka z Pákistánu, která byla svými muslimskými sousedy nařčena z urážky proroka Mohameda, tedy z tzv. rouhání. V Pákistánu jí hrozil trest smrti, ale nakonec byla tamním Nejvyšším soudem osvobozena. Její osvobození ovšem vyvolalo v Pákistánu takovou vlnu protestů požadující její smrt, že je nucena i s rodinou a právníkem, který ji zastupoval, uprchnout ze země. Její manžel požádal, kromě jiných, o azyl i ve Velké Británii. Jeho žádost byla ovšem úřady zamítnuta.
Jako důvod byla uvedena obava, že by pobyt Bibiové a její rodiny na území Velké Británie mohl „vyvolat nepokoje místní pákistánské muslimské komunity“. Ano, čtete správně! Kolébka evropské demokracie má v 21. století strach z toho, jak na případný azyl pronásledované ženy zareaguje část jejích občanů pocházejících ze stejného národa. Absurdní, šokující a pro naši kulturu a budoucnost extrémně nebezpečené!
Odpovědnost místo podvolení je náš národní zájem
Jsem pevně přesvědčena, že pokud nebudeme brát migrační politiku vážně, nečeká nás nic dobrého. Pokud je něco vrcholný národní zájem, tak věřím, že právě toto. Zaslouží si to nejen vojáci, které v rámci prosazování národních zájmů posíláme na nebezpečné mise do zahraničí, ale i naši občané, kteří volí politiky proto, aby jim zajistili bezpečí.
Tohle bychom si měli jednoznačně ujasnit a chovat se podle toho. Nejen současná rozhádaná vláda, ale my všichni. Čím dříve, tím lépe.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč
Alexandra Udženija
1. místopředsedkyně strany
expertka pro rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí
předsedkyně klubu zastupitelů za ODS při ZHMP
