Na co Václav Klaus ml. zapomněl
16. srpna 2018

Jana Černochová: Na co Václav Klaus ml. zapomněl

(Právo) Poslanec Václav Klaus ml. napsal pro Novinky.cz a deník Právo článek o Afghánistánu a na rozdíl od většinového názoru ODS, který byl potvrzen i nedávným souhlasem s rozšířením mandátu, nevidí v této operaci smysl (Za co umírají čeští vojáci v Afghánistánu?, Právo 13. 8.).

 
Zajisté, na svůj názor má právo, ale prosazovat by jej měl férově a postavený na faktech, ne na pocitech a vykonstruovaných domněnkách. Vybrala jsem proto nejkřiklavější nepřesnosti a chci je uvést na pravou míru. Obraně a bezpečnosti se věnuji dlouho a na rozdíl od pana kolegy jsem v Afghánistánu opakovaně byla a mluvila i s afghánskými vojáky. Kolega Klaus píše o tom, že naše armáda není schopna chránit vlastní zemi a její svrchovanost. Jedná se o velice silné tvrzení, které není v textu jakkoli doložené. Zajisté, Armáda České republiky by zasloužila větší pozornost a zrychlení modernizace. Nicméně jsem přesvědčena, že vojáci, kteří v ní slouží, by naši zemi bránili velice srdnatě a byli by rovnocenným soupeřem nepříteli.
 
Na co ovšem Václav Klaus asi záměrně zapomíná, je spojenecký svazek v rámci Severoatlantické aliance. Obrana naší země je totiž od konce 90. let postavena na tom, že nebudeme protivníkovi čelit sami, ale spolu s ostatními zeměmi.
 
„Armáda NATO“ je mnohem větší než jakákoli armáda, která by mohla ČR ohrozit. Zároveň je škoda, že v článku chybí vyčíslení nákladů na takovou armádu, která by uspokojila ambice těch, kteří se posmívají naší dnešní armádě. Soudě podle výdajů v minulosti, by taková násobně větší armáda mohla ročně polykat i tři až čtyři procenta HDP, oproti přibližně jednomu procentu, které vydáváme dnes. To by na školství Václava Klause ml. už moc nezbývalo.
 
Naprosto povrchní a nepřesné je porovnávání sovětského angažmá v Afghánistánu a působení amerického, respektive NATO. Od roku 2002 nejde navíc pouze o Spojené státy, které poskytovaly vždy nejvíce vojáků do spojenecké mise, ale o koalici desítek států pod vlajkou NATO.
 
USA vedou spolu s partnery od roku 2001 jinou operaci, protiteroristickou s názvem Enduring Freedom, která ovšem není omezena územím Afghánistánu. Mimochodem, jak se dá snadno zjistit, mise NATO v Afghánistánu je od počátku podpořena řadou rezolucí Rady bezpečnosti OSN, tedy i souhlasem Ruska.
 
Za neznalost aspektů nasazení se dá považovat povzdech nad tím, že čeští vojáci neumějí ani darí, ani paštó, tedy dva hlavní jazyky. Každá jednotka, která se pohybuje mimo základnu, s sebou má tlumočníka a kontakt s místními obyvateli, politiky, policisty a vojáky je tedy možný.
 
Smutné je, že autor zapomněl na působení provinčních rekonstrukčních týmů, které provedly mnoho projektů v Afghánistánu. Smutné je to proto, že Česká republika měla svůj Provinční rekonstrukční tým od roku 2008 v Lógaru a naši experti tam odváděli výbornou práci!
 
Co se ekonomické kondice Afghánistánu týče, zajisté je stále na chvostu zemí světa, ale zlepšení je patrné nejenom z čísel, ale i fakticky na většině území. Nechci tvrdit, že se Afghánistán stává rájem na zemi, ale není fér tvrdit, že se za posledních více než 17 let nic nezměnilo. Není to fér vůči Afgháncům ani vůči nám samým, protože tím dehonestujeme práci vojáků, policistů i civilních expertů, kteří v zemi působili a působí.
 
Samozřejmě k růstu HDP přispívá zahraniční rozvojová pomoc, ale osminásobný růst HDP od roku 2001 do roku 2017 (z 2,46 mld. dolarů na 19,5 mld. dolarů) není pouze odrazem rozvojové pomoci. Podle oficiálních dat shromážděných Aliancí a dalšími organizacemi vyplývá, že mezi roky 2001 a 2017 se prodloužil věk dožití z 46,2 roku na 60,72 roku, přístup k elektrické energii se zvýšil z jednoho procenta Afghánců na 43 procent.
 
Počet uživatelů mobilních telefonů se zvýšil z nuly na 61,6 procenta a populace se zejména díky návratu uprchlíků ze zahraničí zvýšila z 20,1 miliónu na 34,7 miliónu v roce 2017. Toto nejsou zanedbatelná čísla. Zajisté, ekonomický výkon by mohl být vyšší, ale rozhodně tyto údaje nejsou důvodem k sebemrskačství.
 
Václav Klaus ml. asi záměrně opomíjí jednu důležitou věc hovořící pro setrvání v Afghánistánu. Ve chvíli, kdy začal klesat počet spojeneckých vojáků v zemi, rostla nedůvěra Afghánců v budoucí stabilitu země a vlastní bezpečnost, což se projevilo radikálním nárůstem uprchlíků do Evropy. Je tedy v našem bytostném zájmu angažovat se v Afghánistánu.
 
Další nepřesnost se týká tvrzení, že Tálibán ovládá většinu území Afghánistánu. Neovládá, byť vliv Tálibánu po snížení počtu spojeneckých vojáků v některých oblastech znovu narostl. Například podle informací z letošního roku afghánská vláda plně kontroluje 56 procent území a Tálibán 14 procent.
 
Výcvik afghánských policistů a vojáků, stejně jako soudců, není novinkou, ale probíhá řadu let. Od roku 2009 šlo o takzvané Operational Mentor and Liaison Teams (OMLTs), mezi kterými v nelehkých podmínkách působili i čeští vojáci.
 
Není také pravda, že vojáci nevyjíždějí v noci mimo základny. Naopak, součástí operačních úkolů nejenom českých jednotek jsou denní i noční patroly, které se mohou protáhnout i na několik dnů.
Největší faul jsem si nechala nakonec. Václav Klaus ml. tvrdí, že Turecko má „skoro“ největší armádu v NATO, ale žádné vojáky v Afghánistánu. Lež! Turecko dvakrát velelo spojenecké misi ISAF a počty nasazených vojáků se pohybovaly mezi jedním a dvěma tisíci.
 
V současnosti má Turecko v Afghánistánu přes 500 vojáků, což je dáno i velikostí mise Resolute Support, která čítá lehce přes 16 tisíc vojáků. Za tu dobu padlo minimálně 15 tureckých vojáků. Faktem je, že operace v Afghánistánu se účastní všechny členské země Aliance. I s partnery je to přes 40 zemí.
 
Velice mě mrzí, že se Václav Klaus ml. pustil tak povrchně do tématu Afghánistánu. Rozhodně nevolám po tom, aby měli všichni stejný názor, ale zvláště politici by si měli dávat pozor na to, co říkají, protože jejich hlas má v debatách vyšší váhu a ovlivňuje veřejné mínění nejenom doma, ale je vnímán i v zahraničí. Dobrý politik by si to měl uvědomit a neměl by hazardovat s tak důležitými tématy, jako je zahraniční politika státu a jeho bezpečnost, aniž by používal solidní fakta.
 
Vojáci, kteří v armádě slouží, by naši zemi bránili velice srdnatě a byli by rovnocenným soupeřem nepříteli.
Jana Černochová

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2

Více o autorovi