Novinky Mediální výstupy

Rozhovor o budoucnosti Muzea paměti XX. století

(www.ods.cz) Zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů i Archivu bezpečnostních složek, poslanec ODS Pavel Žáček byl osloven redaktorem Lidových novin při přípravě článku o situaci v Muzeu paměti XX. století, se žádostí o odpovědi na čtyři otázky o budoucnosti Muzea paměti XX. století.

Jak se stavíte k podstatě věci, tedy zda považujete Muzeum paměti XX. století za důležitou organizaci a zda jste spokojen s jejím fungováním.

Každou paměťovou instituci řádně a poctivě naplňující své společenské poslání považuji za velmi důležitou, a to se týká i Muzea paměti XX. století vedeného historikem Janem Kalousem. Přiznám se, mám k Muzeu i osobní vztah, samozřejmě jiného charakteru než například k Ústavu pro studium totalitních režimů či Archivu bezpečnostních složek, které jsem jako první ředitel budoval, protože jsem byl poradcem jeho předčasně zesnulé zakladatelky Jarky Janderové (ODS). Bylo mi dokonce nabídnuto členství ve správní radě, ale nakonec jsem to odmítl. Muzeum paměti XX. století je navíc součástí širšího konceptu sestěhování klíčových paměťových institucí do Petschkova paláce po jeho opuštění úředníky ministerstva průmyslu a obchodu.

Zda Vás překvapil výsledek hlasování na červnovém zastupitelstvu v této věci. Přičemž samozřejmě rozumím, že nejste ani pražský zastupitel, ani radní, nicméně jste dominantní osobou pražské organizace ODS.

Výsledek mě pochopitelně stejně jako ostatní překvapil, podle mých informací nikdo nečekal, že s navrženou dotací pro Muzeum ve výši 26 milionů bude nějaký problém. Ale stalo se. Rozpočet nepodpořilo pět pirátských zastupitelů. Proč to udělali, zda šlo o nějaký souboj pokračující ještě z minulého vedení magistrátu, například s předsedkyní správní rady Muzea Kordovou Marvanovou, nebo o něco jiného, to nevím, doporučuji obrátit se na ně.

Chtěl bych se zeptat, zda můžete potvrdit či vyvrátit informaci, že důvodem neschválení je snaha ODS pomstít se zastupitelce Haně Kordové Marvanové za dění okolo domlouvání koalice v Praze na přelomu minulého a letošního roku.

Je to určitě jinak. Opět se bohužel ukázalo jako systémová chyba, že byl do správní rady paměťové instituce dosazen politik, respektive politička. Nedivme se posléze, například po volbách do magistrátu a sestavování nové koalice, že se určitá nestabilita a nervozita přenáší až do Muzea. Pokud byl v minulém období předchozí koalicí prosazen model, kdy se příslušná radní Kordová Marvanová stala zároveň předsedkyní správní rady, a ta dnes není součástí koalice, tak se nesmí nikdo divit, že logicky musí dojít ke změně. Tohle bych rozhodně pomstou nenazval, ale magistrátní politickou realitou. Muzeum nevlastní jedna osoba, byť stojící v čele správní rady. Pokud bude stávající koalicí tento model zachován, nutno dodat nestabilní model, tak by na její místo měl logicky nastoupit stávající kompetent, kterým je dnes náměstek primátora Jiří Pospíšil (TOP 09). Pokud bude nakonec zvolena jiná cesta, a vše tomu zatím nasvědčuje, tak by v čele správní rady po dobu transformace mohl stanout i někdo jiný z magistrátu, bude na dohodě koalice, zda bude z TOP 09 nebo ODS. Pikantní podrobností je fakt, že vyřešením problému s financováním Muzea jako zapsaného ústavu byla pověřena právě bývalá radní Kordová Marvanová. A protože problém zjevně nevyřešila, musí o tom nová koalice opětně vést jednání a nalézt za podpory magistrátních úředníků zákonné řešení.

Pokud toto není ten důvod, tak by mě zajímalo, v čem spočívá výhoda převedení organizace na příspěvkovou (nyní jde o zapsaný ústav). V diskusi na zastupitelstvu zaznívalo, že není jasné, na co peníze jdou, nicméně to je poměrně absurdní vzhledem k tomu, jak transparentně vykazuje Muzeum svou činnost. Pro jiné organizace stejného typu jako Muzeum paměti není problém s každoročním financováním, tedy každoročním schválením dotace. V čem spočívá potřeba transformace organizace.

Mohu potvrdit, že pan ředitel Kalous velmi transparentně prezentuje činnost Muzea, takže myslím, že je známo, kam a na co jdou příslušné finanční prostředky. Nevím, jak si stojí jiné „organizace stejného typu“, ale vnímám, že magistrát má problém – a existuje k tomu analýza příslušného státního orgánu – se současnou formou financování zapsaných ústavů. Jak říkají někteří magistrátní matadoři: nenecháme se kvůli tomu zavřít. Jestli bude nalezena nějaká další, třetí cesta, nevím. Pokud by se to nepodařilo, tak se magistrát rozhodne vrátit se k osvědčené a financovatelné příspěvkové organizaci.