Mezinárodní vztahy a obrana

Koronakrize je globálním problémem. Ukázalo se, že mezinárodní organizace selhaly, ať už při varování jednotlivých států, či při okamžité pomoci. Státy byly v zásadě odkázány na sebe a reagovaly samostatně, respektive spolupracovaly bilaterálně. Pro Českou republiku je klíčové, aby nebyla zásadně ohrožena euroatlantická vazba, aby nedošlo k rozkladu vnitřního trhu EU a aby nedošlo ke geopolitickým posunům, které povedou k ohrožení suverenity a bezpečnosti země nebo celkovému zvýšení nestability.

Mezinárodní spolupráce

  • Buďme aktivními hráči v diskusi o budoucnosti mezinárodních organizací a jejich rolí. Zejména to platí pro Evropskou unii. Řešení nevidíme ani v přenášení dalších kompetencí na centrální úroveň, ani v mutualizaci národních dluhů nebo nafukování rozpočtu, ale v rychlé obnově vnitřního trhu a čtyř svobod a v přepracování sedmiletého rozpočtu tak, aby se investicemi a půjčkami dostala EU co nejdříve z krize.
  • Ekonomická a bezpečnostní nestabilita mohou být dlouhodobější. Pro Českou republiku jsou zásadní exportní možnosti, digitalizace a financování investičních projektů energetické a dopravní infrastruktury.
  • Hledejme spojence mezi členskými zeměmi. Tzv. Green Deal je příliš nákladným a riskantním experimentem. Žádáme proto jeho přepracování a orientaci na řešení urgentních problémů (sucho, lesy, odpady).
  • V době globální pandemie je důležitá i regionální spolupráce, jak se ukázalo například u přeshraničního styku, výměny zboží či ochrany zdraví.
  • Během pandemie se jasně ukázalo, že Česká republika i Evropská unie musí omezit svou závislost na některých zemích (Čína) a diverzifikovat zdroje zboží i surovin. Řešením je posílit svou soběstačnost ve strategických komoditách (suroviny, léky a medicínské přístroje).
     

Udržení obranyschopnosti

  • Obrana a bezpečnost nesmějí být obětním beránkem ekonomických turbulencí. Veškeré změny v modernizačních, respektive investičních plánech se musejí dít po zralé úvaze a úpravě koncepčních a strategických dokumentů.
  • Udržme cíl financování obrany ve výši 2 % HDP, ale veďme debatu o jeho dosažitelnosti v čase. Pandemie není poslední krizí, která přišla, a naše ozbrojené síly musejí být připraveny na celou škálu hrozeb.
  • Udržujme nadále silné vazby v rámci NATO a posilujme transatlantickou linku. Výrazné omezení investic do obrany a zpomalení modernizace by spojenectví rozmělňovalo, což by dlouhodobě ohrozilo stabilitu naší oblasti.
  • Investice do obrany jsou zároveň investicí do ekonomiky, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti. Musejí mít několik podmínek. Zásadní roli v nich musejí sehrávat české soukromé i státní společnosti, ať již jako dodavatelé, či subdodavatelé. Dodávky ze zahraničí musejí být podmíněny transferem know-how na české společnosti, abychom byli v okamžiku krizí v oblasti nákupu zboží a služeb bezpečnostními sbory i ozbrojenými silami maximálně soběstační. A stát musí vyžadovat, aby české firmy v dotčených sektorech měly vyčleněné výrobní kapacity pro dodávky při krizových stavech, a hradit jim tím způsobené ztráty.
  • Investujme více do výzkumu, vývoje a inovací a podporujme vývoz obranného a bezpečnostního materiálu do zájmových zemí naší zahraniční politiky prostřednictvím speciálně vytvořeného fondu a státních záruk.
  • Nedopusťme snížení investic do tzv. přelomových technologií, jakými jsou kybernetika, robotika, umělá inteligence a podobně. Jedině tak budeme schopni čelit případným protivníkům, ať už státním, či nestátním. Význam investic do přelomových technologií nabývá na významu v souvislosti s účinnou obranou prvků kritické infrastruktury (nemocnice, letiště, elektrárny, přehrady, produktovody a další strategické objekty důležité pro chod státu) proti kybernetickým útokům, na které neustaly útoky ani během koronakrize.