Ivana Weberová Články

Při mediaci pomáhá nezávislý mediátor stranám konfliktu dojít k oboustranné dohodě cestou smírčího řízení. Mediace byla u nás doposud upravena především v oblasti trestního práva pro dohodu mezi pachatelem a poškozeným. S mediátory také spolupracují soudy při řešení rodinných konfliktů, například při rozhodování o svěření dítěte do péče rodičů po rozvodu. Doposud ale chyběla obecná úprava, která by mediaci a její účinky alespoň rámcově upravila a pomohla garantovat kvalitu služeb poskytovaných mediátory.

 

„Mediace se běžně využívá v mnoha evropských státech a zkušenosti s ní jsou velmi pozitivní. Oproti zdlouhavému soudnímu řízení je pro obě strany sporu obvykle rychlejší, levnější a výhodnější cestou, jak dosáhnout dohody. Je zároveň důležitým pomocným nástrojem k rychlejšímu vymáhání práva. Dohoda je totiž cenná v tom, že ji strany sporu uzavřou dobrovolně na základě oboustranného souhlasu a obvykle ji také v souladu s jejím zněním splní. To může pozitivně ovlivnit například řešení obchodních sporů, které se často vlečou roky a než dojde k vydání rozhodnutí, dostane se nezřídka jedna ze stran do insolvence,“ shrnula hlavní přínosy mediace poslankyně ODS a zpravodajka zákona Ivana Weberová. 

 

Podle ní bude lidi k využití mediátorů motivovat i fakt, že v průběhu mediačního řízení nepoběží promlčecí a prekluzivní lhůty jako doposud. Tento bod zákon upravuje v souladu s evropskou legislativou. Mediace se podle Weberové stane brzy běžnějším prostředkem k řešení sporů i díky tomu, že ji bude moci soud nařídit povinně. „Soud dostane zákonem o mediaci do rukou možnost nařídit oběma stranám sporu maximálně tříhodinové setkání za účasti zapsaného mediátora. Díky tomu se lidé s tímto institutem budou setkávat častěji a věřím, že je to povede k jeho častějšímu využívání,“ doplnila Weberová.

 

Obava, že si lidé z finančních důvodů nebudou moci mediátora dovolit, nejsou na místě. „Cenu za využití mediátora v případě nařízené mediace stanoví ministerstvo prováděcím předpisem, bude se ale s největší pravděpodobností pohybovat kolem 500 Kč na hodinu. O náklady se přitom dělí obě dvě strany sporu. Lidé z nejnižších příjmových skupin pak mohou zažádat o osvobození od soudních poplatků, stejně jako mohou činit již dnes při soudních sporech. V takovém případě za ně poplatek uhradí stát,“ vysvětluje Weberová. Zdůrazňuje zároveň, že uzavření dohody je pro účastníky sporu vždy výhodnější než podstoupit soudní řízení. 

 

Zákon o mediaci stanovuje také přesné podmínky, které mediátoři musí splnit, aby mohli vykonávat svou činnost. Předpokladem zápisu do seznamu mediátorů, který povede Ministerstvo spravedlnosti, bude kromě obecných podmínek, jako je způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost, také vysokoškolské vzdělání v magisterském programu a samozřejmě také úspěšné složení zkoušky. Mediátoři z řad advokátů by měli skládat zkoušku u České advokátní komory, která nad nimi bude vykonávat i kárnou pravomoc. Pro řešení sporů z rodinných vztahů pak zákon vyžaduje speciální zkoušku. „Pokud chceme zajistit a garantovat kvalitu mediátorů, je složení zkoušky nutností i pro advokáty, a to zejména pokud jde o mediační techniky a základy psychologie a sociologie, které běžnou součástí vzdělání advokátů nejsou,“ uvedla Weberová a reagovala tak na některé dílčí výhrady opozičních poslanců, které padly během projednávání zákona v prvním čtení.

 

Pokud návrh zákona projedná ústavně právní výbor na své zítřejší schůzi, rozhodnou o něm poslanci ve druhém a třetím čtení na prosincové schůzi Poslanecké sněmovny.