Martin Baxa Články

(Lidové noviny) Vypadlo na mě několik kostlivců, říká ministr kultury Martin Baxa o tom, co ho čekalo po příchodu do nového úřadu, který vede rok a tři měsíce. Je pyšný na to, že uvedl do života Národní plán obnovy, jehož spuštění bylo podle něj zanedbané. Říká také, že ministerstvo má nyní historicky nejvyšší rozpočet. Trápí ho ale chronická podfinancovanost příspěvkových organizací, kterou nelze rychle napravit. Martin Baxa (ODS) si je ale jistý, že zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře bude za jeho úřadování přijat.

Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře je evergreenem vašeho úřadu. Podaří se vám ho uvést v život?

Opakovaně jsem od řady aktérů slýchával, že příspěvkové organizace není možné předělat, a i proto se jejich transformace léta oddalovala. Zákon o veřejné kulturní instituci je součástí programového prohlášení vlády a je to podle mne správný návrh. Na přípravě se intenzivně pracuje od podzimu loňského roku a v polovině letošního roku bude předložen vládě. Čeká nás obtížný úkol – meziresortní připomínkové řízení, ale vyjednáváme všechno tak, abychom dopředu věděli, kde by mohly být sporné momenty. A myslím, že směřujeme ke zdárnému výsledku.

Přijali jste původní návrh Asociace profesionálních divadel?

Z velké části ano. A to je důležitá věc. Rozhodl jsem, že od počátku budeme s Asociací úzce spolupracovat. Jednak divadla považuji za hlavního nositele té myšlenky a jednak se jich zákon bude nejvíc týkat. Máme i další analýzy a podklady a postupujeme společně. Ale chceme později zapojit i další aktéry a už nyní o návrhu zákona diskutujeme třeba v rámci tripartity.

Předpokládám, že máte i odpůrce, čím argumentují?

Pochopil jsem, že panují velké obavy ze strany odborových organizací působících v kultuře. V prosinci jsem obdržel detailní komentáře od odborů, které jsme poctivě vypořádali. Obavy, které odboráři mají, jsou podle mého soudu neopodstatněné. Zákon v této verzi určitě nepovede k tomu, aby ohrozil práva zaměstnanců.

Jak jste na tom s přípravou statusu umělce?

V rámci Národního plánu obnovy jsme financovali analýzy, ty se už na ministerstvu sešly a někdy v první polovině letošního roku rozhodnu o zřízení pracovní skupiny, která je vyhodnotí. Následně by měla dospět ke shodě, co do legislativy zakotvit. V legislativě se to odrazí novelou zákona o některých druzích podpory kultury.

Je vznik statusu umělce podmínkou pro čerpání prostředků z Národního plánu obnovy (NPO)?

Ano, legislativní ukotvení statusu umělce je jedno z opatření, která je třeba splnit. Při nástupu na ministerstvo jsem byl celkem zorientovaný v aktuálních problémech, ale přesto na mě vypadlo několik pomyslných kostlivců ze skříně. No a jeden z těch největších byl stav přípravy NPO. Původně bylo do kultury vyjednáno téměř osm miliard korun, ale pak byly mému předchůdci, ministru Zaorálkovi, ukradeny dvě miliardy vicepremiérem Havlíčkem, takže zůstalo necelých šest miliard. Nebyl připraven proces uvedení NPO do života, tedy jeho implementace. Během prvních měsíců v úřadu jsem sestavil tým a dnes ve všech okruzích úspěšně čerpáme peníze. I proto jsme dostali v rozpočtu na letošní rok víc než dvě miliardy korun na Národní plán obnovy. Před rokem reálně hrozilo, že peníze nebudou, protože jsme nedokázali doložit, že je umíme vyčerpat. Jsem pyšný, že jsme to zvládli.

Jak to vypadá s rozpočtem ministerstva a jak vidíte budoucnost?

Navzdory nepříznivé situaci máme nejvyšší rozpočet v historii ministerstva, 18,5 miliardy korun včetně výdajů na církve. Vláda seznala, že je třeba kulturu podpořit. Získali jsme peníze na Národní plán obnovy, dále finance na kompenzace vyšších cen energií, navýšily se granty. Stále ale platí, že resort ministerstva kultury je z hlediska státní podpory podfinancovaný. Jsem rád, že i teď v rámci revize programového prohlášení vlády zůstává závazek, že směřujeme k jednomu procentu výdajů státního rozpočtu do kultury.

Jak toho chcete dosáhnout?

Budu vládu dál přesvědčovat. I když situace je těžká a státní rozpočet vykazuje schodky stovky miliard.

Kolik procent ze státního rozpočtu nyní kultura má?

Bez výdajů na církve je to asi 0,7 procenta. V posledních letech tento výpočet nepříznivě ovlivnily rostoucí výdaje státního rozpočtu související s krizemi.

Vaše příspěvkové organizace mají kvůli energetické krizi a inflaci značné problémy s provozními náklady. Snažíte se jim pomoct?

V rámci rozpočtu jsme vyjednali dvě kompenzace, jedna z nich je přímá finanční – 300 milionů korun. Druhou je zařazení všech kulturních institucí do režimu zastropovaných cen. Ovšem ekonomická situace státních příspěvkových organizací je neutěšená. Říkám to s plnou zodpovědností, dlouhá léta se potýkají s nedostatkem prostředků, což se odráží nejenom na platech, ale i na jejich možnostech. Znovu opakuji, že v dobách bezprecedentní prosperity před rokem 2019 moji předchůdci promeškali příležitost jim přidat. Naše příspěvkovky jsou nejdůležitějšími institucemi svého druhu, ale nejsou na tom finančně dobře. Velkým tématem v českém kulturním diskurzu je například stav Národní galerie, ale i tato instituce je hluboce podfinancovaná a to omezuje její činnost.

Jste opakovaně tázán, zda chystáte v NG personální změny. Jak to tedy máte s výměnami ředitelů?

Za rok jsem udělal jedinou personální změnu a tou bylo jmenování nové ředitelky Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana, protože ředitel Bohdan Roule odešel do penze. Já hodnotím ředitele podle toho, jak plní úkoly, které jeho instituce má v popisu práce. A co se týká ředitelky NG Alicji Knast, tak ta podle mě dělá, co může, v mimořádně obtížných podmínkách. Hodlám obměnit složení garanční rady Národní galerie, která potřebuje znovu definovat své kompetence.

Některé z vašich příspěvkovek mají v plánu rekonstrukce, to je třeba Nová scéna, Veletržní palác. Budou na ně finance?

To je další kostlivec, který na mě vypadl. Moji dva předchůdci nesáhli na program Národní kulturní dědictví, který se týká investičních akcí u velkých institucí. A ten se bohužel během posledních let změnil v cár papíru, protože nebyly aktualizovány finanční částky na jednotlivé akce. Například na rekonstrukci Nové scény se původně počítalo se 700 miliony korun. Jenže aktuální cena vycházející z už podrobně zpracované prováděcí dokumentace je 2,1 miliardy. To teď nedokážeme financovat. Hledáme další možnosti mimo rozpočet i proto, že důležitou součástí této rekonstrukce bude energeticky úsporný provoz. Je také pravda, že rekonstrukce Nové scény je nyní nejvíc připravená, takže by nebylo dobré ji příliš odkládat.

A nelze rekonstruovat na etapy?

Nová scéna se nachází v exponovaném místě, takže desetiletá oprava nepřichází v úvahu. Naší investiční prioritou je novostavba depozitáře Národní galerie v Jinonicích. Často se hovoří o rekonstrukci Veletržního paláce, jí ale musí bezpodmínečně předcházet právě výstavba nového depozitáře, která bude stát rovněž přes dvě miliardy. Další důležitý projekt je i nová budova Středoevropského fóra v Olomouci.

Neodpustím si poznámku, že peníze, o kterých mluvíte a které by přispěly k obnově, neřkuli záchraně kulturního dědictví, obnášejí asi tak dva plechy z vojenské stíhačky.

Nechci naše investice porovnávat s jinými výdaji státního rozpočtu. To, že musíme mít dvě procenta HDP na obranu, je dnes nezpochybnitelný fakt. Porovnávám to s tím, co se dalo udělat před covidem a jak se snažili moji předchůdci. Práce ministra kultury není jenom chodit na kulturní akce, ale vyžaduje každodenní konkrétní práci. Znamená to sedět v kanceláři a úřadovat, zabývat se věcmi, které na první pohled vypadají nezajímavě. Třeba jak daleko je stavební řízení u investičních akcí, nebo jak rostou ceny.

Grantové komisi pro podporu divadelních festivalů loni vadilo, že kvůli ne zcela relevantním matematickým propočtům byly vysoce hodnocené špičkové divadelní festivaly v kontextu s ostatními znevýhodněny. Vy jste teď z této kapitoly vyjmul Pražské jaro, které dostalo tříletou smlouvu na financování. Je tedy šance, že se i jiné významné festivaly dostanou do režimu víceletého grantu, nebo budete vybírat jen některé a podle jakých kritérií?

Bohužel to nelze, víceleté financování dotačních programů by vyžadovalo změnu legislativy. O změně financování Pražského jara jsem rozhodl, protože jde o festival, který založila a pořádá ministerská organizace, která kdysi fungovala jako příspěvkovka. Pražské jaro je nejstarší hudební festival mimořádného významu a zaslouží si speciální přístup. Přesto je memorandum jen tříleté a festival bude procházet každoroční evaluací. Výsledky letošního grantového řízení byly zveřejněné tento týden. Do programu doputuje skoro 200 milionů korun. Po nedobrých zkušenostech z loňska jsme při přípravě na dotační řízení pro rok 2023 opakovaně vedli debaty se všemi aktéry a v některých ohledech jsme přistoupili na jejich návrhy.

Ponechali jste v této kapitole zmíněné komerční hudební festivaly?

Zůstávají tam, ale v současné době probíhá audit všech dotačních programů ministerstva a současně i věcná debata o dotačních programech. A hledáme, jak systém zlepšit.

Jak ministerstvo vypořádává církevní restituce a v jakém horizontu se celý proces ukončí?

Církevní restituce jsou neměnnou záležitostí, v minulém volebním období jsme byli svědky nestydatého pokusu koalice ANO, SPD, KSČM o jejich zvrácení. Ústavní soud na to jasně odpověděl, že na církevních restitucích se nic měnit nebude. Vyplácení náhrad skončí v roce 2042, zatímco vyplácení příspěvků na činnost v roce 2029. Celková finanční náhrada církvím a náboženským společnostem činí 59 miliard, jde o částku bez inflačního navýšení.

Dalším tématem, o kterém se teď před blížící se volbou ředitele České televize hodně diskutuje, jsou koncesionářské poplatky a transparentnost financování tohoto veřejnoprávního média. Jaký je váš názor?

Poplatky se nezvýšily od roku 2008 a teď tento problém dopadl na naši vládu. Budeme se tím intenzivně zabývat. Nyní je na pořadu malá novela, která posílí odolnost veřejnoprávních médií zapojením Senátu do voleb rad. Zároveň existuje pracovní skupina zástupců koaličních stran, ČRo a ČT, která řeší tzv. velkou novelu, jejímž cílem je mimo jiné zajistit dlouhodobou udržitelnost financování obou veřejnoprávních médií. Nepreferuji variantu zvyšování koncesionářských poplatků, my se v současné době zabýváme změnou definice koncesionáře podle německého modelu. Tato definice už nevychází z toho, že platí pouze ti, kteří mají televizní nebo rozhlasový přístroj, dnes se veřejnoprávní obsah konzumuje prostřednictvím i jiných zařízení. Nyní o tom diskutujeme a během jara bychom chtěli debatu uzavřít. Co se týká transparentnosti financování, tak máme v programovém prohlášení vlády kontrolu veřejnoprávních médií prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu.

Ale kompletní kontrolu svého hospodaření ČT stále odmítá.

Televize i rozhlas říkají, že jsou připraveny to akceptovat. Musí ale dojít k novele ústavy. A to není jednoduché.

V úřadu jste rok a kus. Co se vám povedlo a na čem jste pohořel?

Zmínil bych čtyři prokazatelné a změřitelné věci. Zvýšení rozpočtu o 20 procent, rozběhnutí Národního plánu obnovy a obnovení filmových pobídek, což byl další kostlivec, neboť byly ve stavu totálního zamrznutí. A dařilo se nám v přípravě legislativy, což je čtvrtý bod. Dohnali jsme dluhy v evropských transpozicích, posouváme dál novelu zákona o audiovizi, o veřejnoprávních médiích. Pracujeme na zákonu o veřejné kulturní instituci, na statusu umělce. Nemám pocit, že bych v něčem vysloveně pohořel, ale trápí mě stav příspěvkových organizací, které jsou dlouhodobě šizeny. To je věc, která se dá těžko rychle napravit. I proto, že problémy se střádaly desetiletí a za rok se to sotva dožene.

(Autor: Jana Machalická)