Pavel Louda Články

O problematice školství (nejen) v Novém Bydžově

Za pár dní se ozve první zvonění a máme tu nový školní rok 2012/2013. Stejně jako v jiných městech a obcích, i v Novém Bydžově nám problematika školství občas nedá spát. Tuto problematiku pak vidím v několika rovinách.

V Novém Bydžově existují dvě základní školy, které jsou v povědomí veřejnosti  historicky samostatné se zdravou konkurencí a možností výběru. Již současný způsob financování (normativem na žáka), dochází k finančním disproporcím mezi školami, přitom zájem zřizovatele, spíše povinnost, je vytvářet zcela rovné podmínky pro výchovu a vzdělávání všech dětí ve městě, bez ohledu na to, kterou školu si vyberou. Se změnami ve způsobu financování se otevírají nůžky mezi financemi dopadající na platy kantorů i na vybavenost škol. V úvahu přicházející sloučení základních škol je však zcela negativně vnímáno veřejností a lze snadno zneužít opozicí.

Slučování středních škol

Nový Bydžov je též město škol, jehož spádovost překrývá správní území. Kromě základních a mateřských škol máme v Bydžově tradiční střední školy. V nedávné době jsme zcela přišli o Střední zdravotní školu, obáváme se, že násilným slučováním přijdeme o dostupnost středního školství. Jako zcela nevhodné vidíme zejména slučování gymnázia s jiným typem střední školy.

Střední a speciální školství je plně v kompetenci krajů, oni zřizují školy, oni platí jejich provoz. Občané měst to takto ale nevnímají. Za střední školu ve městě je odpovědný starosta a zastupitelé obce. Na jejich hlavu padají mnohdy nepopulární řešení kraje. V žádném případě nechceme upírat právo rozhodování o středním školství krajům, bylo by ale více než správné, aby v tomto směru kraje velmi úzce spolupracovali s městem, informovaly starostu o svých záměrech, poslouchaly jejich argumenty.

„Uklízení" Romů do praktických škol

Další věcí, které se v Bydžově musíme věnovat, je vzdělávání sociálně problematického obyvatel-stva. Vhledem k pětiprocentní romské komunitě se cíleně problematice věnujeme. Podporujeme vznik přípravné třídy „praktické" základní školy. V této souvislosti musíme bojovat s mýty, kterými jsou praktické školy neustále opředeny a které šíří ti, kteří o problematice vědí minimum. Základním nesmyslem je to, že do těchto škol Jsou „uklízeni" Romové, aby s nimi v normálních školách neměli práci. To lze vyvrátit minimálně tím, že každému dítěti, než je umístěno v praktické škole, je věnována mimořádná pozornost spočívající v psychologickém vyšetření, práci terénních sociálních pracovníků a odborných pedagogů. Z průzkumů navíc víme, že děti i rodiče jsou zde spokojeni, je jim věnována maximální péče i z hlediska dalšího životního uplatnění. Dále podporujeme doplňující aktivity k základnímu školství ve vztahu ke komunitě v podobě aktivit nízkoprahového centra, zabýváme se projekty a využíváme evropských zdrojů k realizaci kurzů finanční gramotnosti zacílené na dospělé sociálně problematické obyvatelstvo. Jsme schopni tak reagovat i na novinku jako je využívání S-karet (sociální karty k výběru sociálních dávek).

Neztotožňujeme se s názory některých odborníků z MŠMT k přílišné inkluzi (začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol). Ztrácí se tak možnost individuálně pracovat se žáky, kteří pomoc opravdu potřebují, a opět se finanční břímě za žáka přenáší ve větší míře ze státu na obec, přitom spádovost těchto dětí dalece překračuje katastr města.

Problematika mateřinek

Problém počtu míst v mateřských školách (MŠ) máme vyřešený. Máme zpracovanou populační analýzu celého regionu včetně spádovosti. Na zvýšený počet dětí jsme reagovali včas rozšířením kapacity v jedné MŠ a víme, že je to dostačující. Jako omezující a nesmyslný parametr v rozšiřování kapacit, se kterým jsme se museli vypořádat, jsou normy sociálního zařízení na dítě. Legislativci při tom nějak nevzali na vědomí přirozené potřeby dětí a drahé řady malých záchodků rostou na úkor prostor na hraní! Navýšené potřebě kapacity v MŠ též napomůže vznik přípravné třídy v praktické ZŠ. To bude mít dvojí efekt – předškolní děti ze sociálně slabých vrstev si budou osvojovat návyky potřebné ke vstupu do jakékoliv ZŠ a zároveň neobsadí místo v běžné MŠ.

Kde brát peníze na školní pomůcky?

Krajský úřad v přenesené působnosti v souladu s § 161 odst. 6  písm. b) zákona č.561/2004 Sb., rozepisuje a poskytuje přímo školám finanční prostředky státního rozpočtu (přímé výdaje – přímé NIV"). Tyto finanční prostředky mají být, mimo jiné, využívány jako: výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Úsporná opatření vlády v této oblasti však způsobují, že školy již nejsou schopny plnit nejzákladnější úkoly v oblasti výchovy a vzdělávání (nelze obnovovat nezbytný fond učebnic, nejsou prostředky na nákup učebních pomůcek, není možné realizovat zákonem dané další vzdělávání pedagogických pracovníků). Školy v Nové Bydžově, ale nejenom v Novém Bydžově, řeší situaci tak, že s tichým souhlasem zřizovatele využívají část finančních prostředků určených na provoz právě na tyto účely. Stát potom může vykazovat své „úspěchy" v úsporách finančních prostředků, pravda je ale taková, že v tomto případě pouze přenáší nezbytnost platit na obce.

„Zbavování se" ředitelů škol

Obce jako zřizovatele škol uvítaly novelu školského zákona, která časově omezuje funkční období pro ředitele škol na 6 roků. Vnímáme to jako důležité spojení zřizovatele (obce) a školy. Zřizovatel má nejenom povinnost platit provoz školy, ale zásadním způsobem, přes ředitele školy, ovlivňovat chod školy i v oblasti výchovy a vzdělávání, v oblasti potřeb obyvatel města. Jako nešťastné ale vidíme postoj Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které svými právními výklady školského zákona o odvolávání a neodvolávání ředitelů škol v přechodném období vyvolalo více než zmatky mezi zřizovateli a řediteli škol. Rozhodla-li se obec pro právně nejčistší řešení, odvolat ředitele škol, byla často obviňována z účelového jednání „zbavování se ředitelů škol".

Chceme znát záměry ministerstva k regionálnímu školství

Ministr školství Dobeš byl kritizován za některé unáhlené kroky: nová maturita, testování žáků 5. a 9. tříd, nový způsob financování regionálního školství. S řadou těchto kroků bylo možné polemizovat nebo nesouhlasit, ale bylo možné polemizovat a nesouhlasit s něčím. Současný ministr školství vše odkládá, jako akademika jej zajímají více akademické kauzy (co bude se 400 studenty plzeňských práv). My bychom ale potřebovali znát záměry ministerstva, potažmo státu, jaké kroky se v  regionálním školství budou připravovat. Závisí na tom investiční záměry obcí i spokojenost rodičů – občanů. Odkládáním těchto složitých a nepopulárních kroků není řešením.