Rozhovor s Drahomírou Miklošovou pro Městskou knihovnu v Mostě
Velká starostka nevelkých Obrnic na Mostecku. Zpráva o tom, že Drahomíra Miklošová získala evropský „metál“ za inovativní obecní projekty podporující romskou integraci, obletěla téměř celý kontinent.
„Je to příjemná odměna za naši sedmiletou práci v oblasti bydlení, prevence kriminality, sociálních řešení a trávení volného času,“ upřesňuje první dáma na venkovské radnici. V práci i v životě se Drahomíra Miklošová řídí Remarqueovými slovy: „Pokud chceš něco udělat, tak to udělej hned. Jakmile o tom začneš přemýšlet, neuděláš to nikdy“.
Jako malá ráda vytvářela oblečení pro panenky, ať šité nebo pletené. Jak říká, na ruce byla šikovná. Ani ve snu ji nenapadlo, že jednou bude starostkou. Nedokončila Střední zemědělskou školu – obor ekonomika v Lounech, a tak jí nezbylo než jít prodávat.
Při zaměstnání získala nejdříve výuční list na prodavačku, a pak při práci vystudovala i Střední ekonomickou školu v Teplicích. Dokonce se pustila i do Vysoké školy báňské – obor ekonomika, ale tu po dvou semestrech přerušila a už se k ní nevrátila.
Po mateřské dovolené nastoupila do administrativy, nejdříve do Báňských staveb v Mostě. Odtud přešla na Doly Ležáky jako mzdová účetní. „Do toho jsem těžce onemocněla a byla jsem dva roky v plném invalidním důchodu,“ vzpomíná na těžká léta. Po nemoci nastoupila k Českým drahám jako vedoucí hospodářské správy.
Žena na radnici
Od roku 1992 se začala psát historie jejího působení na radnici. Nejprve dvě volební období na Městském úřadě v Litvínově. Zastávala tam post vedoucí finančního odboru a pak byla tajemnicí. Z litvínovské radnice odešla se změnou vedení a zkoušela chvíli podnikat. „To se mi moc nedařilo, tak jsem se opět vrátila do pracovně-právních vztahů,“ vybavuje si své posty vedoucí MTZ a investic v mostecké nemocnici a potom ekonomky na Střední škole v Meziboří. V roce 2006 stanula ve vedení Obrnic, kde je teď starostkou.
Své profesní úspěchy nechce hodnotit, ani to prý neumí. Dodává, že každou práci dělala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a vždycky se držela ustáleného rčení: „Před nikým se nepovyšuj, ale ani neponižuj“.
Lepší obec, lepší vztahy
Nejvíc ji baví měnit vzhled a pověst Obrnic. „Mám radost, když jdu u nás v Obrnicích po novém chodníku přes nové náměstí do našeho nového kulturáku a zároveň vidím na krásně opravenou základní školu,“ libuje si. „Naplňuje mě uspokojení, že na to nejsem sama. Podařilo se dát dohromady celou řadu lidí, bez kterých by to nebylo možné,“ poznamenává.
V tomto ohledu je jejím největším přáním, aby se výrazné zlepšení vzhledu obce promítlo i do lepších vztahů mezi lidmi.
Ale nejenom prací živ je člověk. „K pořádnému odpočinku se dostávám jednou ročně na minimálně dvoutýdenní dovolené, nejlépe v teplíčku, u moře, pod šumícími palmami,“ prozrazuje Drahomíra Miklošová.
Zdroj: Městská knihovna Most
Foto: Městská knihovna Most