Novinky Mediální výstupy

Senát potřebuje opravit a přestat být otloukánkem

(MF DNES) „Kdybychom pozvali inspektorát bezpečnosti práce, tak už žádné jednání nebude, protože by nám zavřeli jednací sál,“ říká nový šéf Senátu Jaroslav Kubera. Má za sebou první týden v pozici předsedy Senátu. A v rozhovoru pro MF DNES Jaroslav Kubera z ODS mluví o tom, jak chce v nové pozici vystupovat nebo proč chce pro Senát víc peněz. „Senát má smysl jako profesionální hasičský záchranný sbor. V době, kdy nic nehoří, tak je na základně a hasiči berou peníze. Ale když hoří v Kalifornii, tak jsou všichni potřební,“ líčí Kubera s tím, že teď zrovna několik požárů hrozí.

Předseda Senátu byl v posledních letech v mých očích ctihodný pán, který však v reálné politice nemá příliš velký vliv. Uvědomujete si to a chcete to změnit?

V jednasedmdesáti letech je člověk už tak konzervativní, že třeba představa mojí ženy, že se stanu pořádným, je naivní – a ona to ví.

Přesto se o to snaží.

Ano, i když je to marný, je to marný. Přesto bude pořád říkat, ať přestanu kouřit. Ale možná ještě ani nedomýšlím, jak je ta funkce významná. Problém je, že nejsem nepopsaný list. Kdyby byl zvolen někdo jiný, byl by v obrovské výhodě, protože by nikdo nemohl zveřejňovat jeho dvacet let staré výroky. A ještě vytržené z kontextu – jako když jsem řekl, že samoživitelky neexistují, protože si každá najde chlapa. Bylo to vnímané velmi negativně, přitom druhá věta zněla, že chlapi jsou tak naivní, že se dají otočit na tkaničce. Kdybych se narodil jako ženská, dotáhl bych to hodně daleko. Je to velký omyl, že ženy jsou nějak utiskované. Když jsou šikovné, jsou proti chlapům v obrovské výhodě. Častokrát taky něco řeknu v nadsázce a někdo mi to pak vyčte, že to je přece vážně míněné. A hned nato dodají, že teď nějak budu muset omezovat svůj humor. To přece ale není nic špatného. Byli jiní frajeři jako třeba Honza Masaryk, který také nebyl žádný papaláš.

Otázka na image předsedy Senátu se netýkala jen humoru. Má být předseda Senátu politikem, který v situaci, jako je současná vládní krize, svolá předsedy stran a bude se snažit do ní zasahovat?

Dostal jsem dnes otázku ohledně prohlášení čtyř ústavních činitelů k Číně (Kubera absolvoval několik interview – pozn. red.). Někdo možná nezaznamenal, že zrovna já jsem byl autorem usnesení, kterým se Senát od toho distancoval. Takže na otázku, jak bych postupoval… Víte, nemám v sobě od přírody nenávist vůči nikomu. Všiml jsem si tak například toho, že Zeman je velkým podporovatelem Izraele, což úplně neodpovídá tomu, co bychom čekali. Teď měl v Lánech expertní poradu, na které se shodli, že bychom měli podporovat mise a dávat dvě procenta na obranu. To jsme jako ODS léta nemohli prosadit.

A měl by tedy předseda Senátu být tím, který svolá ústavní činitele a snaží se nastavit nějakou agendu?

Musíme si uvědomit tu ústavní posloupnost, první je prezident republiky. Už mám svolanou schůzku s předsedou Sněmovny, se kterým budeme řešit spoustu technických problémů mezi Sněmovnou a Senátem. Samozřejmě se objednám i k prezidentu republiky, a až se uklidní ty místní aféry, samozřejmě budu komunikovat i s premiérem. Není možné nekomunikovat s premiérem, bez ohledu na to, že jsme v hlubokém rozporu, protože si nemyslím, že se stát dá řídit jako firma. Vládu bych okamžitě odvolal i kvůli tomu, jak zachází s penězi.

Budete se snažit vystupovat v situacích, jako je současná vládní krize?

Když se pořádně přečte usnesení, které k tomu Senát odhlasoval, zjistíme, že to není o cestě Andreje Babiše mladšího na Krym. Je to obecně o Čapím hnízdě s požadavkem, aby se to už konečně nějak vyřešilo. To je asi úloha Senátu. Současně jsem byl ale hned kritizován, když jsem říkal, že presumpce neviny je natolik silná, že dokud člověk není pravomocně odsouzen, hledí se na něho jako na nevinného. Stejně jako nám vyčítali, že bereme do klubu pana senátora Ivo Valentu, jehož trest byl zahlazený.

Podle této ideje by ale přece v posledních letech nemohl odstoupit žádný ministr, protože by pak vždycky jen zopakoval, že platí presumpce neviny. Neměla by na politiky být kladena silnější kritéria?

To je pravda, ale taky bychom k tomu měli přistupovat opatrně. Protože co je to za teorii „vždyť se pak může vrátit“? Znám jen dva politiky, kteří se vrátili – Věra Jourová a Jiří Čunek. A kam se vlastně ten člověk může vrátit? Na jeho místo nastoupí do Sněmovny náhradník, třeba ředitelka základní školy. Ta škola mezitím místo ředitele obsadí taky. A vrátit se už nejde.

Po zvolení jste říkal, že Senát má být mimo jiné ochráncem ústavy. Znamená to pro vás, že je teď ústava v pořádku a neměla by se měnit, nebo naopak?

Kdysi jsem napsal článek, který se jmenoval Ústava není trhací kalendář ani posvátná kráva. Teď je situace, kdy by Senát nutně potřeboval šedesát dní na projednání zákonů ze Sněmovny, ve třiceti dnech to není možné. Další věc je, že nemůžeme nic plánovat, protože situace se pořád mění, teď nám třeba poslali platy – Sněmovna nechce být ta, o které se v novinách bude psát, že si je sama zvýšila, tak to hodila na nás. Domlouval jsem jim, aby to nedělali, protože to bude téma skoro a la Babišův syn, a přitom je to zcela bezvýznamné. Slyším argumenty typu: snižte si platy, aby bylo na důchody. Kdysi jsme počítali, že kdyby politici neměli žádné platy, dalo by to důchodcům asi třicet haléřů. Je to takové populární, ale zase to rozsévá jen zlobu.

Také jste po zvolení říkal, že byste chtěl víc peněz pro Senát. Proč je to potřeba? A kolik?

Kolik, to jsem zase neřešil. Ale vím zhruba, kam míříte. K zahraničním cestám, které jsou vždycky předmětem spekulací, že je Senát cestovní kanceláří. Říká se, oni jedou do Kanady, k Niagarským vodopádům… Byl jsem s předsedou u Niagarských vodopádů a byl jsem tedy hodně zklamán. Pamatoval jsem si „teskně hučí Niagára“ a pak jsem viděl takový potok… Ale o to nejde. Bral bych na každou zahraniční cestu novináře, aby viděli, jak to vypadá. Přijedete na debatu na univerzitě, a když se ta debata rozběhne, přijde protokol a říká vám, že musíte už jet.

Takže chcete víc peněz pro Senát, aby se víc jezdilo?

Ne, tak to myšleno nebylo. Je tady spousta jiných úkolů, jako třeba údržba tohoto domu. Řeknu jednu věc, která je skoro off record. Kdybychom pozvali inspektorát bezpečnosti práce, tak už možná žádné jednání Senátu nebude, protože by nám zavřeli jednací sál. Pan architekt to sice hezky vymyslel, ale sedět se tam nedá. Já to ještě vydržím, ale senátoři většího vzrůstu tam fakt trpí. Když byly poslední povodně, měl jsem nápad, že to by byla příležitost to vyhodit a udělat tam klasický půlkruh. Senátoři na sebe ani nevidí a sedí třeba na opěradle. Takže nejde o zahraniční cesty, ale o to, aby senátní budovy nechátraly.

Nějaký zásadnější plán, že byste chtěl v Senátu něco postavit, tedy ale nemáte?

Ne. To nejsou ani nějaké velké řády peněz. Ale nechceme být otloukánkem. Už jenom proto, že o našich penězích rozhoduje Sněmovna. Já jsem dneska dostal otázku: co chcete dělat, vždyť nerozhodujete o rozpočtu? Ale my rozhodujeme o daních. Daně jdou přes Senát.

Senát často sklízí kritiku, že nic nedělá a je zbytečný. Jak budete lidi přesvědčovat o opaku, že Senát není jen odkladiště politiků?

Jedna věc je mediální obraz Senátu a jedna věc je Senát mezi veřejností. Máme představu, že lidi zajímá, jaký má kdo plat... Ale lidi zajímá jen to, jaký plat mají oni sami. Mimochodem proto neuspěla superhrubá mzda. Myslelo se, že lidé uvidí, kolik odvádí jejich zaměstnavatel. Jenže každý si stejně kontroluje jen výpis z účtu, kolik mu tam přišlo peněz.

Dobrá, ale utekl jste od otázky…

To já dělám. Používám příklad, že Senát má smysl jako profesionální hasičský záchranný sbor. V době, kdy nic nehoří, tak je na základně a hasiči berou peníze. Ale když hoří v Kalifornii, tak jsou všichni potřební.

A teď hoří?

Teď zrovna jsou snahy... Sněmovna se snaží všechno přijímat v institutu devadesátky, první čtení (zrychlená procedura určená pro speciální případy – pozn. red.). Vláda je exekutiva a nechce, aby ji něco zdržovalo. Ale jsou ústavní zákony, volební zákony a mezinárodní smlouvy, tam nás nejde přehlasovat. Teď tady bude ten globální pakt a Marrákešská úmluva o uprchlících. Jsou tady pořád snahy měnit volební zákony, protože si někdo pořád myslí, že když změní systém, bude mít lepší výsledek. Ale já tvrdím, že na výsledek to nemá úplně zásadní vliv. Některé strany chtějí, aby se snížila procentní hranice pro koalice, aby byly Sněmovna i Senát ještě pestrobarevnější. Devět subjektů na malém městě znamená devět uvolněných funkcionářů. Pan Čunek říká, že pět místopředsedů Senátu je moc – ještě jsem se nepodíval na Zlínský kraj (kde je Čunek hejtmanem), kolik jich tam mají oni.

Senát navrhuje i kandidáty na vyznamenání prezidentovi. Kdo by si ho podle vás zasloužil z lidí, kteří ho ještě nemají?

To bych musel přemýšlet. U nás je zvláštní situace. Rodiče vyhrožují dětem, že když se nebudou učit, budou zedníkem. Jako by to bylo dehonestující. Ale dobrý zedník je k nezaplacení. Často jsou nedocenění lidé... Navrhl bych jednu architektku, která navrhuje v Číně mrakodrapy, nebo jsou tu skvělé šéfky IT společností.

Jak se vám jinak prakticky změnil život, když jste se stal předsedou Senátu? Mimo jiné jste si musel zvyknout na bodyguarda...

Když jsem neměl bodyguardy, koupil jsem si v Teplicích rolák, pak jsem hledal měkký chleba a pověsil si svetr na vozík a ten rolák mi ukradli. Bodyguard by mi na něj dal pozor. Ke cti ochranky musím říct, že to dělají profesionálně. Moje žena je introvert a měla strach, aby nás někde neotravovali, ale je to bezvadné. Původně jsem si myslel, že budu mít jen řidiče. Ale je to spojené s tou funkcí.

(Autor: Jakub Pokorný, Ondřej Leinert)