Novinky Mediální výstupy

Dobré lidi si musíme udržet. A to i za cenu snížení zisku

VÍT NĚMEČEK vede už 15 let jabloneckou nemocnici. V rozhovoru prozradil, jak slaví Vánoce nebo, jak se dostal z rodného Litomyšle na sever Čech.

Vít Němeček vede Nemocnici Jablonec od roku 2004. Od té doby se proměnilo jak personální obsazení nemocnice, tak přístrojové vybavení, v jehož získávání je nemocnice velmi úspěšná. 
V předvánočním čase si našel čas na povídání pro Týdeník Jablonecka.

* Jak trávíte Vánoce?

Tak nějak v klidu, v pohodě. A v rodinném kruhu, i když děti jsou už dospělé. Vánoce mám rád, mají úžasně sváteční atmosféru. Vždy jsem se snažil nejkrásnější svátky roku vyhradit pro rodinu a relaxaci.

* A Silvestr a Nový rok?

To jsem vždy v práci. Jako mladší jsem si bral silvestrovskou a novoroční směabych nu proto, abych byl doma s dětmi. A když jsem si vzal Silvestr, měl jsem tak nějak automaticky volno na Vánoce. Pro mne to byla tehdy jasná volba. A jak stárnu, stala se z toho, řekněme, tradice.

* Zvláště na Nový rok to bývá v nemocnici docela frmol, ne?

Ale ani zase tak moc ne. Sem tam zranění od pyrotechniky, někdo se napije alkoholu více, než je schopen snést. Jasně, ráno se lidé probouzejí z víru oslav, prohmatají se, jestli jsou celí a zdraví a když ne, letí na pohotovost. Většinou jde ale o drobnosti, velké úrazy jsou vzácné. A není to nijak drastické, poslední roky počty takto ošetřených dokonce klesají.

* Vzpomenete si na nějaký případ absurdního novoročního zranění?

To nemusíme chodit daleko, stalo se to přímo mně. Už jako malý jsem měl rád takové bouchací kuličky, dokonce jsem si nějaké vyráběl i sám. Prostě kluk. Tahle vášeň pro pyrotechnické rány mne neopustila ani jako dospělého, ba ani, řekněme ve vyšším středním věku. A takhle pár dní před Silvestrem jsem si koupil petardy, takové, co s ní škrtnete, odhodíte a ona vydá detonaci. Vzal jsem dceru ven a házím. Jedna, druhá… A třetí se mi explodovala v ruce. Roztrhlo mi to palec na pravé ruce. Takže na Nový rok, když jsem ošetřoval stejně postižené pacienty, jsem si nechal průpovídky o škodlivosti takového chování raději pro sebe. Sešitý zafačovaný palec jsem nosil pěkně nahoru.

* Narodil jste se v Litomyšli. Jak jste se dostal na Jablonecko?

Po studiu jsem nastoupil do tehdejšího Ústavu národního zdraví, který sdružoval všechna zdravotní zařízení. Tam mi nabídli práci v jablonecké nemocnici a tak jsem šel.

* Pracoval jste ale i nemocnici tanvaldské.

To bylo v druhé polovině devadesátých letech. Byl jsem jednatelem a společníkem ve společnosti s ručením omezením Nemocnice Tanvald. Pak jsem se vrátil do jablonecké nemocnice a v roce 2004 jsem se přihlásil do výběrového řízení na pozici ředitele. Jak vidíte, klaplo to a Nemocnici Jablonec vedu již patnáctým rokem.

* Sledujete, kam se tanvaldská nemocnice od té doby pohnula?

Určitě, to je dnes i moje profesní povinnost. Musím vědět, jaká lůžka potřebuje Nemocnice Jablonec. Třeba když v Tanvaldu před lety zrušili chirurgické oddělení a po dohodě se zdravotními pojišťovnami zachovali pouze interní oddělení s jednotkou intenzivní. Naše nemocnice musela být připravena přijímat vyšší počet pacientů. Tanvaldská nemocnice je dnes také stabilizovaná a určitě má své místo na zdravotnické mapě Libereckého kraje.

* V roce 2005 jste vstoupil do Občanské demokratické strany tady v Jablonci. Od kdy jste se zajímal o komunální politiku?

Asi co pamatuji. Já jsem dost konzervativní člověk, a proto pro mne byla ODS jasnou volbou. Zajímám se o dění nejen ve městě, ale v celé republice.

* A proto jste byl i v letech 2010 až 2013 i poslancem Parlamentu České republiky?

Ano. Kandidoval jsem až ze šestého místa a preferenční hlasy mě vytáhly do čela, což pro mne bylo velkým a milým překvapením. Ta zkušenost s prací v parlamentu byla k nezaplacení. Nahlédnout tam, kde se tvoří zákony a některé pomáhat vytvářet. Pravdou je, že ty zákony vznikají spíše v poslaneckých výborech, takže někdy byl problém do zákona sáhnout.

* Zopakoval byste si to?

Určitě, vždyť jsem kandidoval i v posledních parlamentních volbách.

* Co vlastně dělá takový ředitel nemocnice?

To jsou takové dva balíky práce. Ta první, to je čirá úředničina – kontroly a podpisy dokumentů, od faktur, přes žádosti o dotace. Tou druhou je jednání – s klienty, s dodavateli, se zřizovatelem, tedy jabloneckým magistrátem. Díky tomu jsem poznal až neuvěřitelné množství lidí.

* V celém areálu jablonecké nemocnice jsou každou chvíli slyšet stavební stroje. Staví se tu nový pavilon intenzivní péče. Proč?

Důvodů pro výstavbu nového pavilonu je několik, zejména ale osm lůžek intenzivní péče už nestačí. Téměř denně musíme odkládat kvůli nedostatku lůžek plánované operace, někdy i posílat pacienty domů. Často musíme dříve překládat pacienty z intenzivních lůžek na normální pokoje, což je velkou zátěží pro ošetřující personál.

* A na co se po zprovoznění nového pavilonu těšíte Vy osobně?

Na zbrusu nové prostory. Možná to bude znít jako klišé, ale jsem rád, že lékaři a vůbec všechen personál bude mít komfortnější pracovní prostředí, že budeme moci tenhle komfort nabídnout pacientům. Přibude deset lůžek intenzivní péče. Ta potřeba byla dlouhodobá.

* Vy jste zastánce rušení některých nemocnic v České republice, proč?

Protože si myslím, že jich je hodně a pak čteme o nemocnicích, které mají problém s udržením personálu. Je to ale dané i tím, že lidé v Česku si zvykli chodit k lékaři i s neduhy, které buď za několik dní přejdou nebo by stačil čaj či obklad. Je to tak, že dnes chodí k obvodnímu lékaři lidé, kteří by si mohli pomoci sami doma. Ti, kterým by stačila návštěva obvodního lékaře, jdou rovnou za specialistou. A ti, kterým by stačila ambulantní návštěva u odborníka, jdou do nemocnice. Celé to máme posunuté. Podle údajů chodí Češi k lékaři dvakrát více, než lidé v západní Evropě a dalších vyspělých státech. Já trochu ošklivě říkám, že na ten salát je příliš mnoho slimáků. Myslím si, že kdyby se podařilo změnit myšlení lidí, mohly by se zrušit některé nemocnice a rázem bychom měli odborníků dostatek. Do ostatních zařízení by pak mohlo přitéct více prostředků, které jsou důležité pro získávání nových přístrojů a technologií.

* Jak je na tom tedy jablonecká nemocnice personálně?

Máme stabilizovaný tým. Určité problémy jsme řešili na gynekologii a porodnici, kde hned několik kolegyň nastoupilo na mateřskou dovolenou, k tomu byli dva lékaři dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Ale i tahle situace se podařila vyřešit. Motivací i pro lékařský personál jsou odměny za práci. Ekonomická situace nemocnice nám dovoluje držet platy v dostatečné výši na to, aby nám lidé moc neodcházeli. A to i za cenu nižšího zisku nemocnice. Dobré lidi musíte udržet.

* Poněkud otřepaná otázka: sledujete seriály z lékařského prostředí?

Ne, to bych nevydržel. Na každý jsem se ze zvědavosti podíval, ale po pár minutách jsem musel přepnout. Tyhle seriály jsou naprosto mimo realitu. Nejen z profesního hlediska, ale i z hlediska prezentovaných vztahů. V reálu si to neumím ani představit. Jediné, co se přiblížilo realitě byla první řada legendární Nemocnice na kraji města. Ty dnešní seriály jsou dělané jen na efekt, na pobavení diváka.

* Jak relaxujete?

Já sám sobě říkám líný pracant. Rád si pustím dobrý film a lehnu si k němu na gauč. Jezdím ale i rád na lyžích, jak na sjezdových, tak na běžkách. Snažím se ale volný čas mít. Samozřejmě, že někdy je vedení nemocnice prací třeba na dvanáct hodin denně.

* Operujete ještě?

Snažím se to nezanedbávat, dnes jsem ředitelem a zítra jím být nemusím.

* Co jste operoval naposledy?

Žlučník, řekněme poloakutní.