Pavel Eybert Články

Vystoupení k návrhu zákona o urychlení dopravní výstavby

Po dvou k cíli nevedoucích pokusech tohoto zákona přichází návrh třetí. Jak už název tohoto zákona naznačuje, má to být zákon, který by urychlil přípravu a tím i výstavbu liniových staveb infrastruktury a zároveň by měl umožnit fungování vyvlastňovacího zákona u staveb zařazených mezi stavby označené jako stavby ve veřejném zájmu.

První pokus z dílny tehdejšího ministra pro místní rozvoj Jankovského, který nás přesvědčoval ne zcela pravdivými argumenty, že se to bude dotýkat pouze pozemků, které nemají dosud charakter stavebních pozemků, a že je třeba ušetřit státní prostředky vynakládané na výkupy pozemků, nefungoval. Pravda, ušetřili jsme. Za dva roky platnosti této verze jsme ale nevykoupili prakticky nic. Kdo by také chtěl prodávat pozemek na stavbu za cenu zemědělskou, tj. 5 až 15 Kč za metr čtvereční, podle toho, jak kde. Pominu působení pana ministra žáka na ministerstvu dopravy, za jehož působení se nestalo ve vztahu k tomuto zákonu nic. Pak nastoupil na ministerstvo dopravy pan ministr Prachař, a jak bylo zde řečeno, dostalo se do zákona, který dodnes platí, hranice 8 až 16násobku zemědělského pozemku v místě obvyklém. Reagovali jsme na to tady určitými námitkami, že takto nastavené parametry povedou k tomu, že v podstatě každý vlastník zemědělské půdy bude chtít 16násobek a pak ministr to vyvracel tvrzením, že to přece budou naprosté výjimky. Nestalo se.

Pan ministr Ťok, když po svém nástupu zjistil, že má na stole stohy žádostí o výjimku a vlastníci žádají za prodej svých pozemků prakticky všude 16násobek ceny zemědělského pozemku, přenesl toto rozhodování na Ředitelství silnic a dálnic, potažmo na ředitele jednotlivých závodů. Tam ředitelé dle vlastního uvážení a statečnosti rozhodují o jednotlivých stavbách, na jednotlivých katastrech, kudy stavby vedou, jaký násobek vlastníkům zemědělské půdy uhradí. Není to spravedlivé. Ale to není to nejhorší, co nás potkalo. Tím nejhorším je skutečnost, že pokud někdo nechce prodávat za nabídnutou cenu s nižším než 16násobkem zemědělské ceny a úřady trojkových obcí jakožto vyvlastňovací úřad rozhodnou o vyvlastnění, vlastník se odvolá k soudu a tam snadno vyhraje s odůvodněním soudů, že nebyly použity všechny možnosti, které právní řád našeho státu zná. Nebyl vlastníkovi nabídnut 16násobek. Toto všechno velmi zdržuje přípravu staveb dopravní infrastruktury. A tak není divu, tedy až na ministerstvo životního prostředí, že jsou stavby připravovány 10 až 15 let a že řada z nich má posouzení vlivů na životní prostředí ještě podle zákona 244/1992 Sb. S přijetím novely zákona o EIA jsme v loňském roce přišli o možnost pokračovat v přípravě zhruba 65 silničních a 12 železničních staveb, které byly nejdále pokročilé v přípravě. Ministerstvo životního prostředí prý nevědělo, že se to týká tolika staveb, jak nám tady sdělila paní náměstkyně. A dokud stavby neprojdou tzv. verifikací, stanoviska EIA, nebude jejich příprava moci pokračovat. Tento můj úvod byl důležitý proto, abych vám vysvětlil, proč je zapotřebí novelu zákona co nejdříve uvést do praxe, aby alespoň jedna část přípravy dopravních staveb měla rychlejší a hlavně ukončitelné řešení, tedy získání majetkových práv k pozemkům nezbytným pro stavbu. Bohužel, i tak nám zůstane ještě mnoho problémů se zmíněnou verifikací EIA, stavebním řízením, ale i s výběrovými řízeními na zhotovitele.

Kromě řešení výkupu pozemků pomocí pevných koeficientů a případných vyvlastňovacích řízení tato novela zavádí i další užitečné změny. Upravují se lépe podmínky zřizování věcných břemen za používání pozemků pro ukládání sítí, upravuje úplatné převody majetku mezi právnickými osobami, zřizovanými státem, což je dosud často velký problém – převést pozemek z jednoho právního subjektu, zřízeného a vlastněného ČR, na druhý takový subjekt. Také novela zákona umožňuje ŘSD a SŽDC i ostatním právnickým osobám, ovládaných státem, nakoupit pozemek pro směnu za pozemek od jiného vlastníka pro realizaci potřebné stavby, což doposud nešlo, a města a obce musely být prostředníky, kteří pozemek od vlastníka pro výstavbu, potřebný, museli směnit za pozemek ve svém vlastnictví, a poté takto získaný pozemek odprodat ŘSD nebo SŽDC atd.

V zákoně o vyvlastnění dává možnost vyvlastnit spoluvlastnický podíl, což dosud nešlo. Byl to také jeden z velkých problémů a dělalo to problémy především tam, kde byli vícenásobní držitelé pozemků.

Je tam trošku drobný nedostatek, když se v této novele zákona nově vymezuje pojem dopravní infrastruktura, který je již ve stavebním zákoně vymezen, je to tedy vlastně duplicitní. Nicméně mi to nijak zvlášť nevadí. Patrně to nevadilo ani mým kolegům z našeho výboru, neboť novela zákona byla výborem doporučena plénu Senátu ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Mě pak výbor určil zpravodajem výboru na plénu Senátu a předsedu výboru, pana senátora Miloše Vystrčila, aby předsedu Senátu seznámil s tímto usnesením.