Marek Šnajdr Články

Studio stop

Hostem diskusního pořadu Českého rozhlasu 6 byl poslanec Marek Šnajdr.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno Interview Studia STOP. Od mikrofonu se hlásí a ničím nerušený poslech přejí ... 

Petr HOLUB, moderátor:

Petr Holub. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

A Jana Šmídová. 
Šestice poslanců ODS rebeluje. Odmítla totiž podpořit vládní daňový balíček a de facto tak dovedla Nečasův kabinet na okraj propasti. Celou věc se dnes pokusíme objasnit s jedním z takzvaných vzbouřenců, občanskodemokratickým zákonodárcem Markem Šnajdrem. Dobrý večer, paneposlanče. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Hezký večer vám i posluchačům a děkuji za pozvání. 

Petr HOLUB, moderátor:

Jak známo, koaliční partneři ODS ve vládě označují debatu o daňovém balíčku za vnitrostranický konflikt právě uvnitř ODS. Pane poslanče, skutečně můžete vyloučit, že si bývalý předseda klubu a bývalý ministr, protože oni jsou také mezi těmi nespokojenci, chtějí vyřídit účty? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já to mohu zcela jednoznačně vyloučit a myslím si, že právě to, že na naše věcné konkrétní argumenty o tom, že považujeme další zvyšování daní za něco, co poškodí českou ekonomiku a snažíme se to dokladovat na číslech. To, že říkáme, že jsme přesvědčeni, že náš slib a náš mandát měl především směřovat ke konsolidaci hospodaření státu na výdajové straně, a tak to jsou argumenty, které říkáme my. A proti tomu slyšíme argumenty, které neříkají čísla, nestavějí do té diskuse jiné argumenty, jiná čísla, ale vytvářejí různé nálepky, různé scénáře, fámy a tak dále. Já myslím, že to je jednoznačný důkaz toho, že ta situace je jiná než se nám snaží někteří naši spoludiskutéři nebo oponenti přisoudit. Já mohu zodpovědně prohlásit, že my skutečně se chceme bavit o tom, jestli zvyšování daní pomůže občanům v České republice, jestli pomůže české ekonomice nebo nikoliv. A to, že jsme se postavili proti jednomu zákonu, o kterém jsme přesvědčeni, že je špatný, tak to neznamená žádnou destabilizaci, ani vlády, ani Občanské demokratické strany. To, že tyhle příměry, anebo tenhle slovník volí bohužel i premiér Nečas, nebo ministr financí Kalousek, tak je jejich zodpovědnost. Já mohu důrazně odmítnout, že by ten motiv byl jakkoliv spojen se snahou destabilizovat vládu. Já znova opakuji, že řada z nás vede tyto diskuse na půdě ODS nebo na půdě vládní koalice již jeden rok. Jeden rok se snažíme vysvětlovat, že to základní misi a to zadání, které jsme si dali, to znamená snížit výdaje státního rozpočtu tak, abychom do hospodaření státu vrátili zdravou selskou logiku, abychom do ní vrátili logiku, která je známa každé domácnosti. To znamená, že můžeme utrácet pouze to, na kolik máme příjmy. Tak, aby se přetavilo naše vládnutí v naše kroky. My se snažíme rok vysvětlovat, že v mnoha spektrech kroky, změny, reformy jedno, jak to nazveme, které přijímáme, tak se minou účinkem, nebo nenaplní tuhle filozofii, tuhle myšlenku, tohle zadání. A že budeme postaveni tak trochu do kouta, abychom sestavili alespoň trošku udržitelný rozpočet. Takže nám nezbyde nic jiného než opakovaně zvyšovat daně. My si myslíme, že to je špatně, proto jsme se postavili proti tomu kroku a jsem přesvědčen, že diskusi, kterou jsme otevřeli, že pomůže jak ODS, tak vládní koalici.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

6 poslanců, je to hodně nebo málo? Vy, pane Šnajdře, hovoříte o tom, že rok vedete tu debatu, tak to se vám asi nepodařilo přesvědčit mocposlanců z vašeho klubu. A proč zrovna oněch 6 poslanců? Vy tvrdíte mimo jiné, že vám jde o jakousi ideologickou čistotu, návrat ke kořenům. Nebo každý tvrdí něco jiného. Tak co tvrdíte vy? Je 6 hodně nebo málo? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já myslím, že počet je úplně jedno. Jestli, já si dovolím oponovat. Ani jeden z nás nepoužil nikdy termín o ideologické čistotě nebo návratu ke kořenům. Dokonce za sebe si troufnu říct, že to považuju za neuvěřitelnou frázi a klišé. Já si myslím, že každé vládnutí, nebo každá změna, která se prosazuje, tak by měla mít nějaký efekt. Pojďme skutečně diskutovat o tom, jestli některé kroky, které činíme, ten efekt mají nebo nemají. A já znova opakuji, již jsme v situaci, kdy jsme poprvé významně zvýšili například daň z přidané hodnoty. A vidíme, že efekt, který s tím byl spojován, prostě nenastal. Naopak, že se stalo to, že se nevybírá z této daně tolik, kolik bylo očekáváno. A naopak se stalo to, že česká ekonomika je již delší dobu ve stagnaci. To znamená, neroste. My říkáme, že pokud jsme se jednou spálili, a já nekritizuju to, že v minulosti se tak stalo, protože nikdo není prorokem a nikdo neumí stoprocentně určit, jak zafunguje ekonomika na to či ono opatření. Ale pokud se nám již jednou stalo, že očekávaný efekt nenastal a že naopak ten krok byl spíše kontraproduktivní, tak já říkám, že udělat stejnou chybu znova a dokonce tu situaci ještě vyextendovat, že je dvojnásobná chyba a že bychom ji neměli dělat. To nemá nic společného s klišé o ideové čistotě. Prostě my jsme přesvědčeni, že to opatření je špatné. A že pokud jsme přesvědčeni, že je špatné, tak dogmaticky trvat na něčem, co všichni experti vědí, že nepomůže české ekonomice, že je demagogie a že postrádá smysl. Ale s kořeny, s ideologií, s nálepkováním... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Tak, všichni to vědí, akorát vláda to neví? Všichni experti to vědí? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Není příliš těch, kteří by hájili tento koncept mezi ekonomy. Dokonce, řekl bych, že vyjma ministra Kalouska já nevidím příliš lidí ani v rámci koalice, kteří by používali jiný termín, než že je to jakýsi kompromis a že nám nezbývá nic jiného. Určitě to není téma, určitě to není věc, za kterou by se všichni vládní politici stavěli jako jeden muž a jedna žen a říkali, to je to, co chceme, to je to, co potřebujeme a to je to, proč jsme byli zvoleni, abychom to prosazovali. To ani náhodou. 

Petr HOLUB, moderátor:

Ten zmíněný daňový balíček, který měl vynést státnímu rozpočtu přes 25 miliard korun na příjmech v příštím roce, neprošel sněmovnou. Premiér a spolu s ním i ostatní ministři ovšem rozhodli, že bude předložen znovu a vláda, že s ním tentokrát spojí hlasování o důvěře. Co o tomto kroku soudí politologové? Poslechněme si názory Lukáše Jelínka a Jiřího Pehe. 

Lukáš JELÍNEK, politolog, Masarykova demokratická akademie:

Spíš jsme svědky jiného jevu, kdy atmosféra, nebo to napětí uvnitř Občanské demokratické strany a jejího poslaneckého klubu je už tak velké, že Petr Nečas není schopný hledat nějaké jiné mechanismy, jak přivést své vlastní poslance k poslušnosti. A proto možná trošku v křeči, možná trošku z nervozity jenom v poptávce po tom, aby zachránil existenci své vlády a svého vedení občanských demokratů, přistoupil tady k tomuto. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Myslí si Lukáše Jelínek z Masarykovy demokratické akademie. A Jiří Pehe dodává. 

Jiří PEHE, politolog, Newyorská univerzita:

Já považuju za naprostou katastrofu pro českou politiku, že vlastně celá řada velmi významných rozhodnutí a politik se stává rukojmími vnitrostranického boje uvnitř jedné politické strany. Ono se to totiž netýká pouze třeba toho daňového balíčku a dalších věcí. Ale ono se to týká taky našich postojů k Evropské unii, kde vlastně ODS, nebo situace uvnitř ODS je odpovědná za to, jakým způsobem vystupuje celá vláda vůči Evropské unii, protože Petr Nečas se bojí toho euroskeptického křídla, nebo, řekněme, toho křídla, které je ještě euroskeptičtější, než je on sám k Evropské unii. Bojí se prezidenta. A řeší i v tomto případě, tedy v tom hlasování o důvěře, řeší vnitrostranické problémy s pomocí institutu ústavního, který je podle mého soudu pro takovouto situaci nebo pro takové řešení vnitrostranických sporů úplně nepatřičné. Protože takové spory by měly být řešeny, jak už jsem, jinými vnitrostranickými mechanismy. A ne, aby se k tomu využívaly ústavní mechanismy té nejvyšší úrovně. Navíc, a to už tady jsou jiné důvody, česká politika je prostě úplně netransparentní a ta vládní dvojnásob. A obávám se, že to, jak se tady spekuluje o tom, zdali to je spor uvnitř ODS, nebo zdali to je práce pana prezidenta, nebo zdali je to skutečně bytostný strach nebo zájem těch rebelů o ekonomiku a o nastavení daní, že to všechno nám ještě neříká, co za tím skutečně je. Česká politika je opravdu v područí, jak o tom koneckonců referovala nedávno zpráva bezpečnostní informační služby, zcela netransparentních zájmů v pozadí. Proč se určité kroky dělají, proč se dělají třeba silou, proč se nevyjednává, to může být také kvůli tomu, že prostě premiér nemá tolik místa na manévrování, anebo naopak zase, že ti rebelové nemají tolik místa na manévrování. Protože hájí zájmy, které my jako veřejnost vůbec nevidíme. Jsou to zájmy zcela netransparentní a mohou to být zájmy, které se týkají prostě těch mocných ekonomických skupin v pozadí politiky. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Řekl Českému rozhlasu 6 politolog Jiří Pehe. 

Petr HOLUB, moderátor:

Pane Šnajdre, my jsme teď slyšeli, řada komentářů z médií, ale také ze strany koaličních či opozičních politiků hovoří o tom, že vaše vystoupení vás a dalších 5 poslanců ODS není jen tak. Že za tím něco je. Například pan prezident Klaus, který chce z nějakých důvodů potopit Nečasovu vládu, nebo někdo úplně netransparentní. To jsme teď slyšeli. Jak byste na to odpověděl? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já strašně nemám rád v politice spekulace. Protože spekulace se nedají vyvrátit. Spekulace je něco, co nemá reálný základ, co nemá žádný důkaz, žádnou evidenci. Kdokoliv může říct cokoliv a když někdo řekne spekulaci, která nemá reálný základ, tak když ji chcete vyvracet reálnými fakty, tak logicky to jde proti sobě. Já vám řeknu důkaz za všechny. Pokud byste, a sám jste některé tyto spekulace vyjmenoval, když je dáte na jeden papír, všechny spekulace, které se okolo toho vyrojily, všechny zaručené a všechny vyřčené, tak zjistíte, že výrazná část z nich jde tak proti sobě, že se vylučují navzájem. Já myslím, že to je dostatečná odpověď. Já chci znovu zopakovat, že jsem přesvědčen o tom, že ta naše vládní mise měla a mohla být úspěšná a může být úspěšná pouze tehdy, pokud se budeme soustředit na to, co je hlavní. A ten problém, který vybředl v souvislosti s dalším zvyšováním daní, nesouvisí jenom s tímto balíčkem. On je hlubší. On souvisí s tím, že nám se skutečně zatím nedaří. A mě to velmi mrzí. Nám se skutečně zatím nedaří naplnit to hlavní, proč jsme tuto koalici, a proč jsme tuto vládu vytvořili. To jest, provést hluboké a strukturální reformy výdajové strany tak, abychom byli schopni sestavit rozpočet, který pracuje s reálnými příjmy české ekonomiky, to znamená rozpočet, který na výdajové straně používá pouze příjmy, které ekonomika vytvoří. A nepoužívá teda jako po mnoho minulých let dluhy, to znamená, netvoří rozpočet postavený na deficitu, na hlubokém strukturálním deficitu a na hlubokém zadlužování. My jsme přece řekli, že provedeme reformy proto, abychom zastavili zadlužování České republiky. To v překladu znamená, abychom byli schopni vytvořit a předložit vyrovnaný státní rozpočet. A omlouvám se jedné věci. Jestliže po třech letech my naplňujeme tuto misi a já ji považuju za mimořádně správnou, jestliže po třech letech máme návrh státního rozpočtu se stomiliardovým deficitem, tak to bohužel neznamená nic jiného, než že se nám na výdajové straně nepodařilo naplnit to, co jsme si předsevzali. To neznamená nic jiného, než že naše zadlužení významným způsobem se zvyšuje a my říkáme, že léčba dalším zvyšováním daní je léčba špatná. Že je potřeba popsat tu příčinu a v tom následujícím roce hledat řešení na výdajové straně státního rozpočtu. My v této chvíli se bavíme o 25 miliardách. Státní rozpočet pracuje s tisíc téměř 200 miliardami na výdajové straně. Pevně věřím, že každý chápe, že jestliže máme 1200 miliard na výdajové straně, tak argument, že bez 25 miliardového zvýšení daní prostě padne schopnost sestavit státní rozpočet, je absurdní, nepravdivý a je potřeba mu čelit. 

Petr HOLUB, moderátor:

Já bych se teď vlády trochu zastal. Vy jste říkal, že se nedaří bojovat se zadlužením. Je pravda, že státní dluh stále roste. Ale deficit se průběžně snižuje. A vláda vlastně plní takový jízdní řád, který si stanovila na začátku svého vládnutí. A protože se tento jízdní řád dodržuje, tak dokážeme svůj dluh financovat na rozdíl od některých evropských zemí. Pan premiér Nečas a ministr financí Kalousek jsou tedy relativně úspěšní. Tak proč je teď nepodpořit v jejich dalším kroku, byť třeba jsou oprávněné námitky konkrétně vůči tomu zvýšení daně z přidané hodnoty? Proč jim ještě nedat na jeden rok čas? 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Vy je chcete naopak potopit. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Ne, ne, já musím to jako zcela zásadně odmítnout. Prosím, nenaskakujme na tuto tezi. To, že nepodporujeme další zvyšování daní, tak ten, kdo to spojuje s pádem vlády, prostě je nezodpovědný, nekonstruktivní a hlavně nepravdivý. Já si myslím, že je to trochu jinak. My jsme řekli, jak bude vypadat konsolidace státního rozpočtu. Ale řekli jsme, že to budeme provádět cestou omezení výdajů. Abychom byli schopni naplnit tento scénář, tak jsme již jednou poměrně významně daně v České republice zvýšili. A dnes jsme v situaci, abychom byli schopni dostát této mapě. Tak musíme znova zvyšovat daně. To, tím chci říct, že ta cesta, kterou volíme k dosažení, řekněme, deficitu státního rozpočtu, které jsme si stanovili, tak není cesta převážně na výdajové straně. Ale že si neadekvátně pomáháme zvyšováním daní, se všemi negativními důsledky, které, ano, já jsem přesvědčen o tom, že vládě se podařilo významným způsobem omezit, seškrtat, jedno, jak to nazveme, provozní, administrativní a jiné výdaje kapitol státního rozpočtu. Ne, že bychom tam neměli rezervy. Ale je fér přiznat, že jsou to desítky miliard úspor, které se provedly. A je třeba za to vládu ocenit. Na druhou stranu, pokud se podíváme na strukturu státního rozpočtu a jeho výdajové strany, tak téměř 80 procent tvoří takzvané mandatorní výdaje. Výdaje, které vláda nemá pod kontrolou, které jsou vypláceny na základě zákona. A každý ekonom vám řekne, že problém státního rozpočtu není v administrativní, ale že je v nastavení těch mandatorních výdajů, které jsou vysoce a dlouhodobě nad možnosti reálné ekonomiky. A právě proto my říkáme, že je potřeba se podívat významněji, hlouběji, důsledněji do těchto mandatorních pilířů a tam, že máme obrovské rezervy. A pokud to neuděláme, tak se nikdy nestane to, že v České republice budeme schopni sestavit vyrovnaný rozpočet. Proto se bavíme o důchodech, proto se bavíme o školství, o zdravotnictví a o sociálních dávkách, protože to jsou ty pilíře, kde máme ještě mnoho co na práci. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Tak, než půjdeme ještě k některým ekonomickým záležitostem, zůstanu přece jenom na chvíli na půdě politické. A ptám se zákonodárce ODS Marka Šnajdra. Za jakých okolností tedy vládu podpoříte, samozřejmě otázka, zda je rozumný krok vůbec od pana premiéra, eventuálně vlády v nezměněné podobě ten balíček zase předestřít sněmovně a spojit s tím hlasování o důvěře. A jestli už tedy jste se sešli, nebo budete se scházet s relevantními činiteli, s vládními představiteli, budete od nich chtít nějaké ústupky, oni budou chtít něco od vás, tak nám něco prozraďte ze zákulisí, pane poslanče. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Podívejte, já nepovažuju úplně za nejlepší to, že se, řekněme, vnitrokoaliční diskuse přetřásá mediálně. Stejně tak považuju za vysoce neprofesionální, a troufnu si říct, že i netaktické ten krok, který učinil pan premiér Nečas, to znamená předložení stejného návrhu zákona, který již jednou Poslaneckou sněmovnou neprošel. Akorát s tou změnou, že je tento zákon spojený s hlasováním o důvěře vlády. Myslím si, že otázku na zodpovědnost za takový krok je potřeba činit u těch, kteří tu, kteří tu situaci takto eskalují. My to určitě nejsme. Považuji za podstatné, že jsme získali jasný slib, že je připravenost se bavit o korekcích toho návrhu mezi prvým a třetím čtením. My jsme slíbili, že podpoříme jednak zařazení toho bodu hnedka na následující schůzi Poslanecké sněmovny, že dokonce podpoříme i zkrácení projednávání na 30 dnů, tak, abychom byli schopni v reálném rychlém čase dojít. Ale samozřejmě to, jestli nakonec ten zákon bude prohlasován nebo nebude, tak bude záležet na jeho výsledné podobě. A na naší schopnosti se na něm domluvit. Já otevřeně deklaruji naši připravenost začít jednat okamžitě a ten konsensus najít. Nechci zde říkat silná slova, ale myslím si, že všichni z nás máme občanský průkaz a myslím si, že odpověď na otázku, jak bychom se zachovali, kdyby v tom třetím čtení jsme měli stejné znění, které jsme jednou odmítli, tak si myslím, že je naprosto nabíledni a je zbytečné nás v tom testovat. Já opravdu pevně věřím, že výsledné znění bude se významným způsobem lišit od toho, které již jednou Poslaneckou sněmovnou neprošlo. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

To mě ale zajímalo, alespoň prozraďte, jaké korekce by vám vyhovovaly? Patrně jich bude několik. Ale co je třeba prioritní pro zde přítomného Marka Šnajdra? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Tak, pro zde přítomného Marka Šnajdra je, jsou prioritní dvě věci. A, prosím, rozdělme to. A já proto se snažím permanentně říkat, že ta diskuse a ten náš problém nesouvisí pouze s těmi asi 15 opatřeními na příjmové straně, které v tom balíčku jsou. Ale souvisí s tou příčinou, proč jsme v situaci, že jsme v koutě a musíme zvyšovat daně. A ta příčina je na výdajové straně státního rozpočtu, kde jsme ještě neodvedli vše, co jsme voličům slíbili a proč nám voliči dali mandát. To znamená, ta diskuse musí mít dvě dimenze. O kompromisní podobě daňového balíku, ale se stejnou intenzitou musí ta diskuse být o příčinách. To znamená o výdajové straně státního rozpočtu, kdy my odmítáme tezi, že reformy, strukturální reformy mandatorních výdajů máme hotovy, to znamená, musíme se bavit o tom, co v následujícím půlroce jsme schopni přijmout, jaké změny, jaké zákony jsme schopni přijmout, které budou redukovat výdajovou stránku státního rozpočtu tak, abychom permanentně nečelili potřebě zvyšovat daně při konsolidaci státních financí. To jsou dvě spojené nádoby, musíme se stejně intenzivně, jako se dnes bavíme o daních bavit o dalších opatřeních na výdajové straně státního rozpočtu. 

Petr HOLUB, moderátor:

Jestli tomu dobře rozumím, tak jako pozměňovací návrh toho daňového balíčku by se mohly objevit nějaké škrty, nebo jiné úsporné kroky ve výdajích státních rozpočtu? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Legislativní technika to neumožňuje. To hlasování, které bude v říjnu nebo v půlce listopadu umožňuje hlasovat pouze o těch daňových zákonech, to znamená o, jak já pevně věřím, o kompromisní verzi, která bude přijata. Nicméně avizuji dopředu, že součástí toho jednání a součástí toho, na čem pevně věřím, že se dohodneme, bude i jakýsi harmonogram, nebo scénář dalších kroků a dalších legislativních změn, které samozřejmě budou následovat. Protože časově to nelze spojit do jednoho okamžiku, které budou následovat v tom následujícím, řekněme, 6, 7měsíčním období. A které se budou soustředit na výdajovou stránku státního rozpočtu. 

Petr HOLUB, moderátor:

To je jasné. Tak teď už zbývá jenom, že byste nám řekl, kde by se mělo škrtat. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Když se podíváte i na programové prohlášení vlády, tak tam ty oblasti jsou poměrně přesně nastaveny. My jsme si přece slíbili, že významným způsobem omezíme zneužívání a rovná se výdaje na sociální dávky. Všeho typu. Bohužel já musím říct, že ta ambice redukovat objem vyplácených sociálních dávek v řádu miliard korun ročně se nenaplnila. Musíme se ptát, proč to tak je, musíme si připravit nějaké kroky, které tento slib naplní. To je první příklad toho, o čem já hovořím. Druhý příklad je, slíbili jsme, že provedeme reformu školství. To znamená, že provedeme strukturální změny ve financování školství. Říkám, mě to velmi mrzí, ale ještě jsme nezačali. To znamená, musíme se bavit o tom, jak efektivně vynakládat prostředky na školství. Já řeknu konkrétní příklad. I naprosto relevantní otázka, jestli všech 27 veřejných vysokých škol skutečně potřebujeme, jestli část z nich nám náhodou nechrlí lidi, které trh práce nepotřebuje. A jestli naopak tímto netrpí špičkové univerzity a špičkové vysoké školy při jejich financování. A to jsou konkrétní příklady, které zde já uvádím. Zcela nepochybně se musíme bavit o dopadech důchodové reformy. Protože to se zde příliš nezmiňuje. Ale některá opatření, která jsme provedli a která nazýváme reformou, tak bohužel ve svém důsledku, ve svém dopadu nenaplňují cíl, který jsme si dali. A to jest redukovat deficit. Ale bohužel ten deficit zvyšují. To je například důchodová reforma, ale například i návrh církevních restitucí, nebo například věc, kterou jsme prosadili, jako je rozpočtové určení daní, což jsou opatření, která nepochybně směřují k tomu, že stát se připravuje o desítky miliard korun. A my to musíme popsat. A ti, kteří prosadili tyto koncepty, tak nám musí odpovědět, kde na to naleznou peníze. A já dopředu na to říkám, že to nalézání peněz na tyto koncepty, které zvyšují deficit, nemůže být ve zvyšování daní. Protože to jdem přesně opačně proti našemu programu. Jdeme proti ekonomice. A není možné, abychom v tomto trendu pokračovali. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

A Studio STOP stále hovoří s poslancem ODS Markem Šnajdrem. 

Petr HOLUB, moderátor:

Mě zaujalo, jak jste říkal, že poslanci ODS musí odmítat zvyšování daní, protože to stojí v programu. Ovšem my jsme zažili hlubokou finanční krizi, teď jsme na hranici recese, nebo jak to chceme nazývat. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Stagnace. 

Petr HOLUB, moderátor:

A v každém případě je třeba nějakým způsobem zajistit rozpočtové příjmy. Vy si nedokážete představit, že by v těchto těžkých dobách, nebo třeba přijdou ještě horší, jsme nakonec nějaké daně zvýšit museli? To odmítáte rezolutně? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Takhle otázka nestojí. Já znova opakuji, my jsme v situaci, kdy již podruhé za několik málo měsíců zvyšujeme daně. A budeme-li k sobě poctiví, a bohužel i vládní materiál, který předcházel tomuto balíčku na zvyšování daní, tak když se podíváte na jeho konstrukci, tak ta říká jednoduchou věc. Tady máme nějaké výdaje, nejsme schopni dosáhnout nižších výdajů. A abychom to, abychom to zaplatili, tak tady máme nějaké dosavadní daňové a jiné příjmy. Tady máme deficit, který jsme si stanovili, který je mimořádně vysoký. Je to stále 100 miliard korun. A abychom, a pak nám k tomu něco zbývá, zbývá nám k tomu asi 25 miliard. A řekněme, pejsek s kočičkou s excelem jsme hledali asi v 15 položkách, jak těch 25 miliard získat. To je jasný důkaz toho, že to nemá žádnou koncepci. To je jasný důkaz toho, že nám chybí, řekněme, promyšlená práce se státním rozpočtem. Ale nepochybně je to nejsilnější důkaz toho, že problém je na výdajové straně státního rozpočtu. Já musím odmítnout tezi, že přijetí nebo nepřijetí tohoto balíku stabilizuje veřejné finance v České republice. To prostě není pravda. A já vím, že je to extrémně nepopulární. Já vím, že spoustu lidí se mě ptá, no, a kde se dá ještě škrtat, nebo kde se dá ještě šetřit a tak dále. Já musím zcela zásadně odmítnout tezi, že je normální mít státní rozpočet s obrovským stomiliardovým deficitem. To prostě na to jsme si mnoho let zvykli. A já pevně věřím a jsem přesvědčen, že žádná rodina si nemůže dovolit žít mnoho let s tím, že prostě utrácí adekvátně o mnoho víc než prostě vydělá. To je nenormální, to je, omlouvám se, perverzní stav. A to, co chápeme na úrovni rodiny, nebo na úrovni firmy, na úrovni jednotlivce, tak najednou, když se do toho dá dimenze státu, tak máme pocit, že to je normální. A já znova opakuju, jestli něco ohrožuje Českou republiku, českou ekonomiku a občany České republiky, tak je tolerance toho, že mít hluboce deficitní státní rozpočet, že mít rostoucí veřejný dluh je akademická neproblémová záležitost. Není. A na příkladech jiných zemí, a já nechci používat pouze Řecko. A vidíme, že ta dluhová nákaza zasáhla celou řadu zemí, o kterých jsme si to ani neuměli představit. A my přece vidíme, jak dramatické dopady na konkrétní životy, na konkrétní osudy, na konkrétní životní úroveň těchto občanů to má, když se připustí dlouhodobá teze, že žít na dluh a utrácet nad rámec ekonomiky je normální a běžné. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Vy jste tady řekl poměrně silná slova. Že není tedy žádná koncepce. Tak se chci zeptat, kdo za to může? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já jsem, já jsem řekl, že při přijetí tohoto daňového balíku není žádná koncepce. Já bych, pardon... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Ano, ale jde pořád o ten daňový balíček. Jinak jste spokojen s tím, co vláda dělá, ale tohle to je to čertovo kopýtko? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Podívejte se, já myslím, že vláda udělala obrovský kus práce a nechtěl bych, aby to vyznělo tak, že cokoliv ta vláda udělá, je špatně. Já jsem pouze řekl, že musím, bohužel, odmítnout tezi, že máme hotovy reformy. Protože, víte, já už někdy jsem trochu, se bojím to slovíčko reformy používat. Protože moc nikdo neví, co to znamená. Já se pokusím vysvětlit, co to reforma znamená v mém chápání. Řekněme, zdravého selského rozumu. Já reformu chápu tak, že skutečně vrátím-li do státních financí logiku, že utrácíme pouze to, na co máme. A proto, proto děláme reformy, abychom byli schopni předložit našim občanům vyrovnaný státní rozpočet. A my jsme se zavázali, že významnou část těch opatření směřujících k vyrovnanému státnímu rozpočtu uděláme na výdajové straně. Ve strukturálních reformách, strukturálních výdajů. A já dnes říkám, že se nám povedlo dramaticky omezit administrativu a ušetřit desítky miliard. Ale že máme velké rezervy v úsporách těch nejvýznamnějších výdajových oblastí, to znamená ty, které jsem vyjmenoval. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Mandatorní výdaje. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Že některá opatření, které jsme dosud provedli a se kterýma jsme očekávali významné úspory, tak ty úspory nenaplňují. Já si nemyslím, že to je něco fatálního, na základě čeho je potřeba bouchat do stolu, vyhrožovat pádem vlády. Já volám po tom, abychom si to uvědomili, abychom si to vyhodnotili a jestliže máme dva roky vládnutí před sebou, tak abychom se zamysleli nad tím, co v tom následujícím období zkorigovat. Protože pokud to neuděláme, tak ujišťuju každého, že za několik málo měsíců budeme ve stejné situaci, že budeme opět muset jako pejsek s kočičkou hledat, jestli tam nezdanit tyhle více, nezdanit tohle více, nezvýšit tuto či onu daň. A toto je princip, který já považuji za nekoncepční. A to je věc, kterou já odmítám. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Vy jste se odvolával na české domácnosti, tak nevím, kdy jste naposled seděl třeba v nějaké řadové české domácnosti a poslouchal lidi, kteří tedy mají úplně jiný názor. Protože samozřejmě škrty je bolí, daně je také bolí. Ale říkají, podívejte se, jaké miliardy, stovky milionů plynou z předražených veřejných zakázek, co všechno požrala hydra korupce. Tak máte dva roky ještě, tak co třeba udělá vláda s tímto? Ta argumentace je poměrně silná a já tedy, když sedím v těch českých domácnostech, tak nic jiného neslyším, pane poslanče. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

A myslím si, že v mnoha případech jsou to argumenty oprávněné. Ale já, pokud jsem použil příměr českých domácností a pokud použiju i příměr ten, který vy jste dala, tak i tato domácnost, která má tyto oprávněné obavy, stejně nemůže hospodařit na dluh. I když říká tyto věty. Ono, abysme, abysme ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

To určitě. Ale samozřejmě je ... 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Abychom naplnili to, co já ... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

... s reformami je ta domácnost velmi nespokojená, protože vidí utahování opasků jen na některých břichách. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Tomu já rozumím. Ale já jenom jsem chtěl tu paralelou podpořit, že i tato domácnost prostě, přestože bychom jim všichni přáli to či ono, ta prostě si nemůže dovolit žít na dluh. A já jenom říkám, že ve stejné logice by se měl chovat stát. A teďka k tomu, co jste říkala vy. Samozřejmě, ten problém nepodceňuju. S korupcí, nebo možná někdy s nehospodárností, někdy s neprofesionalitou se dá bojovat celou řadou věcí. Změnou zákonů, přísnějším dohledem a tak dál. A je to zcela nepochybně krok, nebo jsou to kroky správné a myslím si, že v tomto vláda nezahálí. Na druhou stranu korupce od nepaměti, co vznikla, je dominantně spojená s veřejnými prostředky. A možná, že se nám to nebude líbit. Ale platí jedna zásada. Čím více vláda vybírá, nebo veřejné subjekty vybírají od lidí, čím více přerozdělují a čím více vlády, veřejné instituce za lidi, za konkrétní občany chtějí zařizovat to či ono, tak tomu je úměrná míra korupce. To znamená, nejúčinněji se s korupcí bojuje tak, že objem veřejných prostředků v mém vyjádření výdajů například státního rozpočtu, je co nejmenší. Protože čím méně má stát, úředník, politik prostředků, s kterými hospodaří, tak tím méně je prostoru pro korupci. To je prostě stará ekonomická zásada, která platí. A obávám se trochu, že se z našeho protikorupčního tažení tady toto vytrácí. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

No, a potom ty evropské miliardy, které kdesi mizí, tak o těch rozhodují tedy jiní úředníci. Ten nenáviděný Brusel a ten to sem posílá a tady česká vynalézavost, tři tečky ... 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Podívejte, já myslím, že problém s evropskými fondy je poměrně dostatečně medializován. Zase, abychom byli úplně korektní, ať už se bavíme o krajích nebo o centrálních operačních programech, že máte operační programy, které jsou spravovány velmi kvalitně a které nepochybně pomáhají rozvíjet ten či onen region. Jsou evidentně regiony nebo operační programy, které mají problémy. To je zbytečné to zakrývat. Já jenom bych si trochu dovolil oponovat paušalizací, že každý evropský projekt, který je financován z prostředků Evropské unie, tak je pochybný. Víte, já vám nabídnu jiný úhel pohledu. Co mně vadí u evropských projektů, že nám často chybí symbióza s tím, co ta ekonomika skutečně potřebuje. Jestli opravdu všechny projekty, a myslím si, že tam máme výrazně vyšší rezervy než například v korupci, že se všechny projekty typu prostě vzdělávání, edukací, PR kampaní a tak dále, jestli skutečně potřebujeme, jestli náhodou třeba, když nemáme prostředky na výstavbu dálnic a silnic první třídy a na opravu silnic, jestli naopak toto nemá být absolutní priorita na úkor prostě všemožných vzdělávacích a jiných programů. Takže já bych spíš tu diskusi viděl na efektivitě využívání těch prostředků a na diskusi o tom, jestli náhodou někdy ty dotace evropské nedělají totéž, co se snaží dělat rozpočet třeba státu nebo rozpočet kraje. A pak se něčemu nedostávají. Jestli jsou to vhodné doplňky. Tak v tom já vidím výrazně lepší cestu. Ale dovolte mi ještě na závěr jednu úvahu. Já jsem obecně přesvědčen, že dotace ekonomice škodí a nepomáhají. Že jsme si příliš zvykli na to, že rozvoj, ekonomickou prosperitu mají zajistit dotace. A myslím, že často vidíme, že dotace mnohdy způsobují spíše ekonomice problémy. A dám vám příklad za všechny. Například dotace na takzvaná biopaliva. Dneska vidíme, že to nikomu nepomohlo, že to spíš ekonomiku dusí. Utratily se v tom stovky miliard korun a ukazuje se, že to naopak zdražuje potraviny a vytváří prostě distorze na trhu. To znamená, podle mého názoru my potřebujeme mít diskusi o tom, jakým způsobem dotovat, jestli skutečně tolik dotací potřebujeme. Protože znova opakuji, uvědomme si jednu věc. Aby mohla být dotace poskytnuta, tak nejdřív ty prostředky musí být občanům vybrány na daních, aby mohla se poskytovat dotace. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

A Studio STOP stále debatuje s občanskodemokratickým poslancem Markem Šnajdrem. 

Petr HOLUB, moderátor:

Ono když se sanuje či zachraňuje rozpočet, tak to má svoje pravidla, podle kterých se nakonec drží ministři financí či vlády ve všech zemích. Jedno z pravidel je, že čím hlubší jsou ty sanační zásahy, tím větší mohou mít efekt, pokud jsou správné. A další pravidlo říká, že výsledky těchto úsporných opatření nikdy nepřijdou první, dokonce ani druhý rok. A že ten jejich efekt se zvětšuje v dalších letech. Pokud ta opatření trvají. Vy si tedy myslíte, že tyto podmínky ještě úsilí Nečasovy vlády sanovat rozpočet nesplnilo? Že je třeba udělat ještě nějaké a hlubší kroky? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Myslím. A budu zcela, zcela otevřený. V tomto jsem o tom hluboce přesvědčen. A řeknu pár příkladů. Projekt S-karty. A obecně celá reforma institucí sociální správy nestála na tom, což přiznávám, že by bylo velmi nepopulární, že budeme významným způsobem revidovat to, kdo může čerpat dávky v České republice toho či onoho typu. A že sáhneme k výrazné redukci, nebo, chcete-li, restrukturalizaci výše těchto dávek. Tak, abychom skutečně dosáhli úspor miliard korun. A znovu opakuji, vím, že je to velmi nepopulární. Ale ten argument, proč si myslím, že bychom toto měli dělat je ten, že na to prostě nemáme. Tak místo toho jsme spíše se orientovali jakoby na reformu institucí, to znamená, že jsme to převedli z obcí na úřady práce, na změnu informačních technologií, které to zajišťují. A na zavedení S-karty, která všechno v souhrnu jakoby mělo ohlídat a mělo geniálně zanalyzovat a odhalit všechny zneužívače dávek, a tím ušetřit miliardy. Já si myslím, že to je příklad toho, kdy nám trochu chybí odvaha a kdy čekáme na zázrak a vymýšlíme určité jakoby měkké řešení, které vypadá na první pohled bezbolestně. Vypadá takové, že nikoho jakoby nezasáhne. Akorát má ten drobný háček, že nesplňuje ta očekávání. A myslím si, že to je konkrétní příklad, kdy podíváte-li se na výdajovou stránku kapitoly ministerstva práce a sociálních věcí, tak tam máte jednoznačné důkazy o tom, že nenaplňuje očekávání miliardových úspor. A pak si myslím, že je naprosto fér se ptát, jestli třeba je to otázka dočasná a za rok se něco zásadního, dramatického změní. Nebo nezmění. Já si myslím, že nezmění. Pokud nás pan ministr Drábek přesvědčí, že v této chvíli jsou to porodní bolesti a příští rok ušetříme 10 miliard, až se systém zaběhne, výborně. Ale já si to nemyslím. A troufnu si říct, že si to nemyslí nikdo, kdo s tímto přichází do kontaktu. To znamená, to je přece relevantní diskuse, že očekávání, cíl nebyl naplněn. A pak je fér říct, ano, musíme provést další kroky, abychom k tomu cíli došli. To je, takhle se, tak to funguje ve firmách, není důvod, aby to tak nefungovalo při řízení státu. A to je přesně to, po čem my voláme. Protože jestli můžu dát konkrétní příklad. To, že přijde dávka na S-kartu a víme už z otevřených dat, že 80 procent lidí si tuto dávku okamžitě přeposílá na svůj bankovní účet, tak já se musím prostě ptát, proboha, proč jsme to dělali? My, to jsme přece věděli, že většina lidí má bankovní účet. Proč jsme rovnou nedali povinnost těm lidem bezhotovostního styku a těm, kteří to chtějí posílat na složenku, což uznávám, že je administrativně náročné, jsme tyto administrativní náklady nestrhli a nemotivovali je? Ale očekávat, že tento zázrak nebude bolet a ušetří miliardy prostě, podle mého názoru není realistický. A je to dobrý příklad si sednout ke stolu, říct, výborně, toto se povedlo, to se nepovedlo. A teď máme půl roku na to, abychom přijali další opatření, abychom naplnili svůj slib. 

Petr HOLUB, moderátor:

Vy jste místopředsedou sněmovního výboru pro zdravotnictví. Byl jste prvním náměstkem tří ministrů zdravotnictví, respektive jednoho ministra a dvou ministryň. A neskrýváte také kritická slova k té zdravotnické reformě ministra Hegera. Ono samozřejmě to je téma, které za těch pár minut, co nám zbývá, nestihneme probrat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Nicméně nás zajímá. Tak ... 

Petr HOLUB, moderátor:

Nicméně nás zajímá právě v kontextu těch rozpočtových úspor. Jde pan Heger tou cestou, že zajistí větší efektivitu, a tím i úspory ve zdravotnictví, byť tedy se kvalita zdravotní péče nezhorší? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já vám na to hned odpovím, jestli mi dovolíte půl minuty tak trochu samopropagace. Protože vy si to, pane redaktore, dobře pamatujete. A myslím si, že těch posledních, ty 4 roky ve zdravotnictví jsou dobrá paralela a ukázka toho, že to v těch veřejných financích jde. Vy si dobře vzpomínáte, že jsme od roku 2007 svedli mnoho těžkých bitev o to, jestli zdravotní pojišťovny a systém veřejného zdravotního pojištění má utratit všechny peníze v tom daném roce, jestli má všechno utratit na péči, anebo jestli je, jestli je správné, že si vytvoří určité rezervy. My jsme tehdy říkali, že to, že prudce roste ekonomika a tedy roste výběr pojištění, že není věc, která bude trvat věčně. A že je férové a zodpovědné všechny prostředky neutratit a nechat si je na horší časy, až ta ekonomika se otočí. Já myslím, že se to vyplatilo a že historie ukázala, že tento přístup byl nepopulární, ale byl poctivý a zodpovědný. A že to jde. Protože z těch rezerv to české zdravotnictví žije 2 roky. A situace k dnešnímu. Já to, tu kritiku pana ministra Hegera neberu osobně. Já ji opět stavím do roviny, jestli opatření a změny které dělá, naplňují to očekávání a ten cíl, který jsme si stanovili. A ten cíl, který jsme si stanovili je, čelit deficitu, který jsme bohužel za poslední rok vytvořili ve financování českého zdravotnictví. A dlouhodobě stabilizovat systém veřejného zdravotního pojištění. Systém veřejného zdravotního pojištění pracuje s 220 miliardama korun. Myslím si, že i neekonom pochopí, že každá změna, která je provedena, která má mít ambici ho stabilizovat, tak musí mít svůj efekt. Minimálně v řádu miliard korun. A jestliže toto přiznáme a podíváme se na provedení takzvaného nadstandardu pana ministra Hegera. To znamená něčeho, co mělo do českého zdravotnictví přivést tyto miliardy a mělo ho stabilizovat, a jestliže se podíváme na to provedení a zjistíme, že efekt je 20 milionů korun. To znamená tisíckrát méně. 20 milionů korun, tak si myslím, že i člověk, který se zdravotnictvím a ekonomikou nezabývá, tak musí pochopit, že to žádná změna, žádná reforma, která by naplňovala tuto ambici, prostě není. 

Petr HOLUB, moderátor:

Já bych se tady zastavil, u pana ministra Hegera. Tak je to právě ten první krok, který může nést nějaký efekt i v příštích letech. Ono se to vyzkouší na několika málo položkách. A pak se uvidí, že to půjde lépe. A zároveň třeba začne fungovat systém DRG, ten se zavádí také postupně. Ale až se bude každé nemocnici platit za stejný výkon, stejná platba, tak to také může přece prospět efektivitě a skutečně už v řádu těch miliard. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Takhle. Já jenom budu trošičku oponovat vám. Prostě to, že možná, teď je to 20 milionů, v dalších 2 letech možná jste zaznamenal stejně jako já, že se očekává, že přibude těch položek v jednotkách. To znamená to, bude třeba třicet milionů, to znamená, jestli po třech letech reformování máme efekt z 220 miliardového pilíře 30 milionů korun, tak ano, možná moje ambice je, aby to bylo výrazně rychlejší. Ale stejně jako ve firmě má rozhodovat výsledek. A ten výsledek nic neřeší. A já nechci planě kritizovat pana ministra. Já chci, abychom, aby uznal, že to tak je, abychom si byli schopni sednout k jednacímu stolu a říct, co všichni můžeme udělat pro to, aby ten výsledek byl úplně někde jinde. A teďka k tomu systému DRG. Já si myslím, že systém DRG je jedna z variant. Na druhou stranu neočekávejme žádné zázraky, protože ten dosavadní postup zavádění DRG způsobuje taky nemálo problémů. Ale hlavně, ten problém, proč jsou rozdíly v individuálních sazbách. Není nastavený DRG. Pojišťovny jsou již dnes schopny srovnat ty podmínky. Problém je úhradová vyhláška, která je obecně závazně právní dokument. Bohužel úhradová vyhláška pana ministra Hegera, která říká, že přestože mezi nemocnicemi je rozdílná individuální sazba, tak zdravotní pojišťovny ji nemohou srovnat, protože na základě úhradové vyhlášky musí platit minulé období krát index. To znamená největší brzda srovnání toho je úhradová vyhláška pana ministra Hegera, která říká, milá pojišťovno, musíš vzít minulé období, nezávisle na tom, jestli je nastaveno deformovaně. A to minulé období indexovat indexem nárůstu úhrad podle vyhlášky. A to je ten problém, který máme. A to je další věc, která dramatickým způsobem znemožňuje zdravotním pojišťovnám upravit tady tyto pravidla hry, o kterých vy hovoříte. Hovoříte o nich správně. Zdravotním pojišťovnám by pomohly. Ale bohužel to nemůže, a teďka si trochu přihřeju polívčičku. Je nezpochybnitelný fakt ze všech statistik, že je to právě Všeobecná zdravotní pojišťovna, která má z historických dat nastavenou tu individuální sazbu výrazně nad průměr těch malých pojišťoven. A my jsme opakovaně se snažili s panem ministrem dohodnout na tom, abychom ty podmínky srovnali. Bohužel úhradová vyhláška, tak jak je vydána, jde přesně opačným směrem. A je to správný příklad toho si sednout ke stolu a tyto podmínky změnit, protože můžou přinášet strukturální miliardy. Já jenom říkám, že bohužel, a mě to mrzí, se to dosud nestalo. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Tak. A je tady na závěr ještě jedno téma, které by samozřejmě vydalo na další dlouhou debatu. Nicméně ministr Heger podal trestní oznámení na neznámého pachatele v kauze IZIP. Pane poslanče, víte, čeho se Hegerovo podání týká a samozřejmě také, koho se týká? 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Vůbec netuším. A takže těžko se mi k tomu vyjadřuje. Já musím říct, že v problematice IZIP bylo řečeno mnohé. Na jednu stranu na počátku to, jak ten projekt vznikl, tak zcela nepochybně směřoval ke správné ambici. To znamená elektronizovat české zdravotnictví. Já osobně jsem přesvědčen, a říkal jsem to mnohokrát, po mnoho let, což myslím, že i pan redaktor Holub potvrdí, že myšlenka dobrovolné elektronizace, to znamená toho, že někdo z účastníků, který přijímá prostředky veřejného zdravotního pojištění, jakoby v tom systému bude fungovat. A teďka, prosím, zdůrazňuju, v jakémkoliv systému. Je jedno, jestli IZIP nebo jiném. A někdo nebude, tak že to kulhá na jednu nohu a já jsem prostě dlouhodobý zastánce povinné elektronizace pro každého, kdo chce přijímat prostředky veřejného zdravotního pojištění. Těch důvodů, proč systém IZIP nenaplnil svá očekávání za, zdůrazňuji, 11 let, co je provozován, je celá řada nepochybně do těch důvodů, proč nenaplnil svá očekávání, patří i mnohé nestandardní kroky lidí, kteří tu společnost řídí, vlastní... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Máte na mysli korupci, nebo ... 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Ne, ne, ne, já nemyslím, korupci. Já zatím o korupci nic nevím. Já musím říct, že prostě kroky o arbitrážích a prostě vlastník, který nikdo nevíme, kdo za ním je, švýcarský a podobně, to jsou všechno kroky, které nevzbuzují důvěru toho partnera. A nepochybně se taky projevily na tom, že jsme se rozhodli nepokračovat v tomto, v tomto projektu. Na druhou stranu já musím říct, že byla celá řada lidí, kteří půl roku se snažili pracovat na tom, aby se pojišťovna mohla legálním právním způsobem vyvázat z toho souručenství, které bylo do roku 2016. Pan ministr Heger vyjma pořádání tiskových konferencí nebyl ten, který pracoval na tom, aby se Všeobecná zdravotní pojišťovna mohla z toho vyvázat. A já o jeho krocích nic nevím. Takže je těžko mohu komentovat. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Takže ale asi víte v tuto chvíli, že elektronizaci českého zdravotnictví odzvonilo na dlouhou dobu. Nebo každý ví, že ten systém je ... 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Bojím se toho... 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

... potřebný. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Přesně tak. Bojím se toho velmi. A kroky, které pořádá ministerstvo zdravotnictví, že za desítky a stovky milionů korun chce tady provádět analýzy. Možná to posluchačům uniklo. Ministerstvo zdravotnictví připravuje analýzy a besedy a, řekněme, diskuse o tom, jak by elektronizace měla vypadat za desítky a stovky milionů veřejných peněz. Tak to já považuju za stejnou hloupost a stejnou neefektivnost. Já všem říkám, že potřebujeme jednoduchou technickou novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která řekne, že zdravotním pojišťovnám je uložena povinnost plné elektronizace každému účastníku veřejného zdravotního pojištění je uložena povinnost v tomto systému. Fungovat a pracovat a pokud se tak stane, tak to je teprve nástroj, který umí odhalit duplicitní preskripce, zbytečná ambulantní vyšetření, zbytečné hospitalizace a podobně. A mě velmi mrzí, že nemáme odvahu tuto jednoduchou změnu zákona připravit a prosadit. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Říká host Interview Studia STOP poslanec za ODS Marek Šnajdr. Děkujeme za váš čas, informace, argumenty a až se bude hlasovat o osudu vlády, tak vám třeba zavoláme. 

Marek ŠNAJDR, poslanec /ODS/:

Já o tom nepochybuji a velmi děkuji za možnost zde vystoupit a děkuji za pozvání. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

Techniku dnes měla na starosti Helena Málková a od mikrofonu se loučí ... 

Petr HOLUB, moderátor:

Petr Holub. 

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka:

A Jana Šmídová. Na slyšenou.