Karel Šebek Články

KDOŽ JE BEZ VINY

...ať hodí kamenem. Předpokládám, že tato Kristova slova zná každý průměrně vzdělaný novinář. Soudě podle bombastických titulků o výnosných trafikách a mravním bahnu v politice, jen velmi málo mediálních mágů se slovy Krista dnes řídí. Povýšit prodejnost vlastního média nad skutečné hledání pravdy je stejně špatná služba veřejnosti jako nepoctivé kuloární dohody v politice.

Z toho, co je o kauze sledování manželky premiéra veřejně uváděno je zatím známo, že došlo k lidskému selhání jedné šéfky kabinetu a dvou generálů. Petr Nečas za tuto silně medializovanou záležitost přijal politickou odpovědnost a odstoupil. O trestně-právní odpovědnosti Jany Nagyové a obviněných generálů rozhodne soud ve standardním právním režimu, tak to má v právním státě být.

Nechci zpochybňovat ani postup policie a státního zastupitelství v příběhu souvisejícím, tedy ve věci domnělého uplácení bývalých poslanců Ivana Fuksy, Petra Tluchoře a Marka Šnajdra.

Od toho jsou tu právní zástupci, kteří mají právo seznámit se s jejich spisy. My ostatní zatím jen víme, že jsou obviněni z toho, že po dobrovolném složení poslaneckých mandátů přijali placená místa ve firmách s vlastnickým podílem státu.

A tady mi vadí ta mediální masáž, předjímání verdiktu soudu, veřejný odsudek a špinění bez znalosti pravého a úplného stavu věci. Pokud se neprokáží ještě nějaké jiné nekalosti, měla by mít obhajoba "rebelů" docela snadnou práci.

Především se nedomnívám, že by se jednalo o jakési "trafiky". Kdysi, za císaře pána, byla trafikantská místa přidělována vysloužilým a zdravotně postiženým vojákům jako důstojný způsob obživy odměnou za jejich věrnost a zranění v boji. Podobně přiděloval obuvnické krámky Tomáš Baťa svým spolehlivým a loajálním zaměstnancům. Se stejnou logikou pověřujeme v naší obci funkcemi předsedů osadních výborů především ty spoluobčany, kteří se již veřejně projevili, například kandidovali do zastupitelstva, ale nezískali mandát. Jejich odměna za tuto práci bývá sotva přiměřená, rozhodně není nepatřičně velká.

A nyní konkrétně k oněm "rebelům", kteří jsou líčeni jako upíři veřejných financí, neschopní lehkoživkové. Najednou je zapomenuto, že jejich spor vznikl před rokem jako jistý politicko-ekonomický názor řádně zvolených poslanců, kteří kritizovali stále se zvyšující daňovou zátěž obyvatel. Zůstali se svým postojem v ODS v menšině a aby nestáli v cestě vlastní vládě, raději z poslaneckých lavic odešli. Jejich životní zkušenosti a IQ jim odejmout ani upřít nelze. Snad není sporu o tom, že svého času byl Ivan Fuksa populárním ministrem zemědělství, Petr Tluchoř obratným předsedou poslaneckého klubu a Marek Šnajdr dost prozíravým ekonomem. Nabídka nových postů mohla vycházet i z těchto kvalit a proto mne tento veřejně známý fakt nijak nepobuřoval a nepobuřuje. Převzít vedení Aeroholdingu, kteroužto firmu dostal kdysi do kolen Jaroslav Tvrdík, bylo pro Ivana Fuksu výzvou na plný úvazek, nikoli nějakou lehce nabytou trafikou. O tom jsem s ním mluvil osobně.

Chtěl bych varovat před unáhleným rozpoutáváním bulvárních vášní. Křik ponechme toliko opozici, ta je z toho živa. Pravda má jednu nevýhodu - zpravidla přichází půl hodiny a nebo také půl století za lží. Zkusme si vzpomenout na chudáka Hilsnera, obviněného z rituální vraždy Anežky Hrůzové a s tím spojený tragický příklad manipulace soudu davem, kterému se v roce 1900 dokázal postavit jako jeden z mála tehdy vysmívaný a nenáviděný profesor, pozdější první prezident Republiky československé, T.G.Masaryk. O padesát let později, v úplně jiném, utopicky socialistickém režimu, objevil svérázný výklad práva horlivý prokurátor Urválek a poslal za podpory dělnických kádrů na smrt Miladu Horákovou a mnohé další politicky nepohodlné spoluobčany.

Takové justiční vraždy dnes nehrozí, ale ani naše mladá demokratická historie není prosta justičních omylů. Ministr informatiky Vladimír Mlynář byl svého času nepodmíněně odsouzen na pět a půl roku za pochybení z titulu své funkce a i když ho posléze Vrchní soud  obvinění od základu zbavil, jeho politická kariéra prakticky skončila. Podobně, či osobně ještě hůře, dopadla za časů Jiřího Paroubka neprávem obviněná svědomitá úřednice Věra Jourová.

Jak to vypadá, máme demokraticky zvolené politiky, nezávislou policii, nezávislou justici a naprosto necenzurované novináře. To ovšem ještě není záruka toho, že někdo na té či oné straně neselže, nezalže, či se dokonce zločinně nespolčí. Kéž by to však pokaždé končilo podle slov Jana Masaryka: "Pravda vítězí, ale dá to fušku."

Tak to vidím já díky své osobní zkušenosti. Kdo si myslí, že sám je bez viny, ať hodí kamenem i po mně.