Ivan Fuksa Články

Noc před kandidaturou na šéfa ODS byla nejhorší v mém životě

Do poslední chvíle jsme přemlouvali Pavla Blažka a Martina Kubu, ale odmítli. Nakonec padlo rozhodnutí, že kandidovat musím já, popisuje pozadí vzpoury v ODS Ivan Fuksa, který na kongresu strany v Brně kandidoval na předsedu proti Petru Nečasovi. Nakonec rezignoval na postposlance – nesouhlasil s daňovým úsporným balíčkem, ale zároveň nechtěl potopit vládu.

Kdy jste se rozhodl odejít ze sněmovny? 

Definitivně to padlo až v úterý ráno. 

První místopředseda ODS Martin Kuba říkal, že to jako jedna z variant zaznělo už v pondělí na jeho jednání s Petrem Tluchořem. 

To nevím, tam jsem nebyl. Definitivně to skutečně vykrystalizovalo až v úterý. Nejprve to padlo ráno na schůzce s premiérem, pak jsme o tom společně asi šest hodin diskutovali a ve čtyři v půl páté jsme měli jasno, že odejdeme. 

Kdy jste se vlastně rozhodl, že daňový balíček nepodpoříte? 

Mé definitivní rozhodnutí ovlivnily dvě věci – jedna pragmatická a jedna osobní. Ten pragmatický důvod byl, že jsem viděl, že ekonomika se nevyvíjí dobře a tato opatření nebudou fungovat. Ten osobní příběh byl z prvního dne letošního školního roku ve třídě mého syna. Zahájit jej přišel pan prezident Václav Klaus spolu s paní starostkou, poslankyní Janou Černochovou. A pan prezident tehdy řekl těm dětem v deváté třídě: "Děti, přesvědčte tady paní starostku, ať nehlasuje pro zvyšování daní." A můj syn večer přišel ze školy a zeptal se mě: "Tati, ty taky budeš hlasovat pro to zvýšení daní? Vždyť vy všude hlásáte, že daně zvyšovat nebudete." A to pro mě byl impulz, že o tom začnu mluvit nahlas. 

A jak se složila ta šestice nespokojených poslanců? 

Zcela náhodně. Při různých debatách v kuloárech nebo potkávání ve sněmovně se to vytříbilo. Všichni si mysleli, že žijeme organizovaně, na všem se domlouváme, ale tak to nebylo. Prostě se potkali lidé pravicového smýšlení. Byl to příběh, který se vrátil do 90. let, kdy ODS byla složená z individualistů. 

Zkoušeli jste sehnat i další poslance? 

Výhrady na klubu říkali David Vodrážka, David Šeich, Boris Šťastný, ale s umírněnou kritikou vystoupilo více poslanců. Na záchodě, na chodbách mně to říkala více než polovina klubu, ale nenašli odvahu. Jen nás šest šlo na trh se svou kůží. Věděli jsme, že pokud budeme zásadoví, doženeme to až do konce a položíme vládu, tak Petr Nečas sice padne, ale vítězové by byli jiní – to by byli ti borci, kteří stáli celou dobu za bukem. To byl ten moment, kdy jsme si s Petrem a Markem řekli, že se chceme zachovat férově a nehlasovat pro zvýšení daní, ale zároveň nebudeme vládu potápět. Proto jsme se rozhodli odejít. 

Petr Nečas od počátku říkal, že vám nejde o daně, ale o jeho pád. Tak jak to tedy bylo – šlo o daně, nebo svrhnutí Petra Nečase? 

Říkal, že nám jde jen o to, ho poškodit a svrhnout. U mě ale za tím vším byly jen a jen daně, nikdo nechtěl válku, která by trvale poškodila ODS. Ale je pravda, že s politikou vedení ODS jsme nesouhlasili. Já jsem celý rok 2010 říkal panu premiérovi, že mi vadí, že ODS žije ve stínu pana Bárty. Dnes žije ve stínu pana Kalouska. Tohle ve straně vadí spoustě lidí. Hodně z nich cítí, že ODS potřebuje lídra. 

O výměně předsedy ODS jste začali otevřeně mluvit po porážce strany v krajských volbách. Jenže vám chyběl lídr, někdo, koho byste nabídli. Čím to? 

Bylo to proto, že tady nikdo neměl dlouhodobý plán vyměnit předsedu. To vykrystalizovalo během chvíle. Vezměte si, že já jsem měl na přípravu kandidátské řeči šest hodin a během nějakých dvaceti hodin se nám na naši stranu podařilo získat 30 procent delegátů. Kdyby člověk měl více času, tak to mohlo dopadnout úplně jinak. Když někoho vytáhnete z klobouku, tak to ale jinak nejde. 

Ale vaše rebelie trvala dva měsíce a za tu dobu se vám nikoho nepodařilo přesvědčit, ani Martina Kubu a Pavla Blažka, se kterými jste jednali. Blažek dokonce ve středních Čechách dostal i nominaci na předsedu, stejně však odmítl kandidovat. Proč? 

Budu korektní a řeknu no comment. Mrzí mě to. Chvíli jsme si i říkali, že každý potřebuje nějaký impulz a že pro Pavla Blažka by to mohla být nominace na předsedu ve středních Čechách, ale ani to nestačilo. Prostě si netroufali. 

Kdy jste definitivně vzdali jejich přesvědčování? 

V sobotu večer, kolem deváté desáté hodiny. 

A co bylo potom? 

Některé regiony byly velmi zklamané, že ti chlapi do toho nejdou, a zazněl jasný signál, že do toho musíme jít my, někdo z nás. 

Prostě jste si řekli, že chcete ODS dát alespoň nějakou alternativu? 

Ano, chtěli jsme udělat silné gesto a tu stranu rozhýbat. 

A proč zrovna vy? Vy jste chtěl? 

Ne. Byla to nejhorší noc v mém životě. 

Tak proč to padlo na vás? Vytáhl jste si nejkratší sirku? 

Ne, ne, to ne. Byla to metoda proveditelnosti. U každého z nás jsme řešili slabé a silné stránky, plusy a minusy, byla to prostě racionální úvaha, ze které jsem nakonec vyšel já. S úsměvem dodávám: bohužel. 

Ve volbě jste nakonec získal třicet procent hlasů. Překvapilo vás to? 

Ano, a pozitivně. Za dvacet let v ODS jsem slyšel nabídky mnoha dohod, dával si na ně ruku a pak sledoval, jak byly porušeny, proto jsem těm našim dohodám moc nevěřil. 

Kolik regionů vám slíbilo podporu? 

Nebudu to kvantifikovat, navíc ani nechci. Musím ale říct, že jsme dostávali hlasy i z Nečasových regionů, třeba z Moravskoslezského kraje. Podpora šla plošně. 

Co rozhodlo o tom, že jste nevyhrál? 

Protože změna by zřejmě znamenala pád vlády a třeba odchod do opozice. Na kongresu chyběli živnostníci a podnikatelé, devadesát procent delegátů jsou úředníci a lidé placení z veřejných peněz. Ti všichni v opozici mohli přijít o práci. Stali jsme se úřednickou stranou. 

Jakou roli sehrál prezident Václav Klaus? 

Žádnou. Ani jednou jsme se s ním nepotkali, netelefonovali si či neesemeskovali. To byla souhra vět. Jediná zpětná vazba byla to, co jsme si druhý den přečetli v novinách. 

S čím jste v neděli z kongresu odjížděl, když jste viděl nově složené vedení strany? 

Že se nic nezměnilo. 

A pokud šlo o volbu členů výkonné rady, odkud delegáti vykroužkovali Marka Šnajdra a Petra Tluchoře? 

To byl další nedemokratický postup. Vždycky se ctily nominace z regionů, naši delegáti prošli z tříkolového tajného hlasování u nás na sněmu, kvůli kterému jsme tam byli do tří hodin do rána. Třeba senátor Jiří Oberfalzer tam během volby pobíhal a rozesílal textové zprávy s pokyny na kroužkování. Soudružka Wenigerová ze severní Moravy zase vyloženě nabádala k tomu, že rebely je třeba popravit a odevšad je dostat pryč. 

A když jste tohle všechno viděli, tak jste se rozhodli odejít? 

To ještě nebyl ten moment. Odjížděli jsme s dobrým pocitem a vědomím, že tam jsou lidi, kteří chtějí diskutovat a mají vůli po změně. Odjížděl jsem s tím, že si myslím, že má smysl se členy ODS dále pracovat. To, že jsme se vzdali mandátu, pro nás nebyl konec, ale začátek. My se teď jenom zařadíme na konec fronty a musíme pracovat. Já jsem začal intenzivně komunikovat se svým příbramským sdružením, už jsme se bavili o tom, co je třeba dělat dál. Když změna nejde shora, tak musí přijít zespodu. 

A vy máte chuť a energii měnit zespodu ODS? 

Nemám tolik energie. Ale přesto mi to stojí za to. Jde mi o tuhle zemi a o to, aby tady nevládli komunisté. 

A jak chcete ODS měnit? 

Každá strana je úspěšná, pokud má dostatek úspěšných starostů, proto s nadsázkou říkám: dobří holubi, vraťte se. Zlom začal před třemi lety, kdy úspěšní starostové za ODS, kteří se odmítali smířit s některými vládními kroky, byli z ODS vyštípáni a nahrazeni na kandidátkách novými tvářemi. Tihle původní starostové se vzepřeli, postavili si své kandidátky a ty náhradní tváře ODS suverénně porazili. To byl první smrtelný krok pro ODS. Dneska se chystá pravděpodobně další várka odchodů. To bych chtěl změnit. 

To je na několik let. Nehrozí spíš to, že za dva měsíce odejdete do nové strany? 

Já jsem nikdy v žádné straně nebyl, do ODS jsem vstoupil kvůli Klausovi a jasně jsem si řekl, že do žádné další strany už nikdy nevstoupím. 

A jaké máte profesní plány? 

První plány jsou osobní, chci si dát dva měsíce pauzu a věnovat se rodině. 

Je pravda, že vám ministr Martin Kuba nabízel post svého náměstka? 

Spousta lidí se snaží dehonestovat ten náš férový odchod tím, že za to dostaneme nějakou nabídku místa. Já ale do žádné státní exekutivy nepůjdu. 

Máte do budoucna společné plány s Petrem Tluchořem a Markem Šnajdrem? 

Ne, vůbec jsme se na to téma nebavili. A ani si to nedokážu představit. Marek Šnajdr je z mého pohledu velmi zdatný v oblasti sociální, Petr v té oblasti organizační a mě baví vše, co souvisí s ekonomikou, dopravou a exportem. Jsme naprosto rozdílní a neumím si představit, co bychom společně mohli dělat. 

Myslíte, že vláda vydrží s těmi hlasy, které vás zastoupily? 

Asi bych si na to nevsadil. 

(Autor: Marie Valášková Bastlová)