Dalibor Madej Články

Hrozba nezaměstnanosti je velká, tlak na firmy nesmí být likvidační

Ostrava – "Mám neověřené informace, že ArcelorMittal skutečně uvažuje o redukci výroby. O práci by mohla přijít spousta lidí," říká v rozhovoru pro Deník náměstek primátora pro životní prostředí Dalibor Madej. Zamýšlí se také nad tím, jak najít rovnováhu mezi životním prostředím a těžkým průmyslem, který je na Ostravsku tradičním zaměstnavatelem.

Jaké zprávy máte o situaci v ostravském Arceloru?

Takové, že opravdu uvažuje o redukci výroby. A nejsem schopen říct, jestli je to vlivem celosvětového poklesu odbytu, nebo tím, že tlak na jejich ekologizaci je enormní, a tak skutečně hledají místo, kde na ně takové nároky nemají. Když jezdím na jednání do Prahy, neustále žádám, aby umožnili průmyslu čerpat peníze od státu a z Evropské unie. Tak, jak to udělali v západní Evropě. Tam také odprášili průmyslové podniky za pomoci společných evropských peněz. Když dáte firmám vklad, který je pro ně zajímavý, musejí přece druhou část doložit. Průmysl má tady dvousetletou tradici, máme tu vzdělané odborníky a šikovné lidi, kteří té práci rozumí. Potřebujeme ho jen dotlačit do stavu, kdy jeho vliv na životní prostředí bude minimální.

Neměly být právě na takové projekty určeny čtyři miliardy korun z Operačního programu životní prostředí, které speciálně Moravskoslezskému kraji loni slíbil exministr Pavel Drobil?

O tom se znovu vyjednává s Bruselem. Výše spoluúčasti nebyla pro firmy motivační, proto neměly podle mých informací zájem tyto peníze čerpat. Všichni například říkají, jak je v Porúří krásně. Průmysl se tam omezil na minimum a ze starých průmyslových objektů se stala turistická atrakce. Zapomínají ale dodat, kolik peněz to stát stálo. Šlo o miliardy eur.

Bylo by to řešení pro Ostravu?

Rozumím občanským sdružením, že by se jim líbilo, kdyby se tady těžký průmysl zavřel. Že by tu bylo lepší životní prostředí. Tím si ale nejsem jistý. Jestli se přestěhuje do sousedního Polska, kde jsou emisní normy mírnější než v Česku, životní prostředí se tu zásadně nezlepší. Škodliviny z velkých zdrojů v Polsku přicházejí až do našeho regionu. Do Polska by navíc přesun nebyl pro ArcelorMittal tak složitý. To se přece běžně děje, že se vyrábí v Číně, v Indii, prostě tam, kde si se snižováním emisí hlavu nelámou. Ale tady by nastal sociální problém.

Je to ale důvod, aby se v tlaku na firmy skoncovalo? Vždyť za letošní podzim byl signál regulace kvůli znečištěnému ovzduší v platnosti už čtrnáct dnů.

Bohužel stále převládá inverzní charakter počasí. S tím se nedá nic dělat. Ale musím zdůraznit, že v tlaku na firmy, ať investují do své ekologizace, neustáváme. Na druhé straně potřebujeme, ať se zachovají pracovní místa. Musí to být v rovnováze. Podle zdravotního ústavu má na kvalitu života životní prostředí vliv z deseti procent. Třicet procent tvoří socioekonomické faktory, to znamená vzdělání, zaměstnání, příjem, úroveň bydlení. Čtyřicet procent životní styl, tedy to, co jíte, jestli kouříte, jestli se pohybujete a podobně. Z deseti procent je to genetika a zbývajících deset procent lékařská péče. Neříkám, že životní prostředí není důležité, ale když člověk ztratí práci, tak to má daleko větší vliv na kvalitu jeho života potažmo na zdraví než znečištěné ovzduší. Vím, že mi to kladné body jako náměstkovi pro životní prostředí nepřinese. Neumím ale slibovat nemožné.

Není zatížení životního prostředí v Ostravě už tak velké, že kvůli tomu v podstatě další investoři přicházet nemohou?

V době boomu se nám tady investoři střídali a podávali si dveře. To je ale minulost, je celosvětová krize. Snažíme se přilákat investory, abychom změnili zaměření těžkého průmyslu na obory s vyšší přidanou hodnotou. Proto například financujeme školy, postupně připravujeme novou generaci, aby měli investoři nachystané zaměstnance. Je to běh na dlouhou trať. Byl bych rád jako politik, kdybychom to zvládli za volební období, ale bohužel to není reálné. Populistická prohlášení, která tvrdí, že to je možné udělat rychle, jsou absolutní nesmysl. Navíc vliv velkých zdrojů na ovzduší se dá pomocí legislativy postupně snížit na minimum. Já jsem přesvědčen o tom, že Ostrava má v této chvíli daleko větší problém s lokálními topeništi a dopravou. Jak se bude řešit problém s vlivem z Polska na ovzduší na Ostravsku, o tom v této chvíli vyjednává ministerstvo životního prostředí.

Nepomohlo by, kdyby například úředníci z obvodů fotili domky s komíny, které hodně kouří, a ty pak zveřejňovali?

Je to jedna z možností, ale tuto hru na bonzování mezi sebou nemám rád. Nicméně teď bude pro kontrolu domkařů opora v zákonu, jehož novela se chystá. Jedná se totiž o pozměňovacím návrhu zákona o ovzduší, kde je kapitola, která kontrolu lokálních topenišť umožní. To je opravdu zlom. Dobrá zpráva na druhé straně je, že lidé budou moci získat příspěvek z ministerstva životního prostředí na výměnu zastaralých kotlů.

Co může v nejbližší době město udělat pro to, aby se v Ostravě dalo lépe dýchat?

Investiční rozpočet pro příští rok je spíše k pláči, peníze prostě nejsou. Budeme převracet každou korunu. Věřím ale, že budou stále peníze na to, abychom mohli častěji čistit silnice. V brzké době by se mohl také rozběhnout projekt Zelený prstenec, který počítá s ozeleněním poměrně velké plochy na různých místech ve městě, například ve Lhotce, Svinově, Kunčicích, Proskovicích či v Hrušově. Děláme všechno pro to, abychom čerpali peníze z jiných zdrojů. Mám zpracovaný plán, který by vyřešil problémy se znečištěným ovzduším v Ostravě. Realizace všech opatření, od výstavby terminálů po výsadbu zeleně, by ovšem přišla na osmadvacet miliard korun. Bez pomoci státu to vyřešit nejde.

(Autor: Iva Havlíčková)