Dopravu v Říčanech restrikce nevyřeší
Před několika týdny jsem na jedné z říčanských facebookových skupin zaznamenal příspěvek, stěžující si na neřešení problematiky dopravy v Říčanech. Chtěl jsem nejprve stručně zareagovat tam, nicméně po pár řádcích mi bylo jasné, že poskytnout návod na řešení této problematiky v jednom odstavci je zhola nemožné. A tak vlastně vznikl tento článek.
Nejde sedět jedním pozadím ve dvou městech
Říčany jsou poměrně specifickou oblastí. Těží z obrovské výhody kombinace života na malém městě s lesem za humny a dostupností centra Prahy, o které se může řadě Pražáků jen zdát. I proto jsou Říčany a okolí vyhledávanou lokalitou k bydlení. To s sebou samozřejmě nese negativum vysokého počtu lidí, navíc většinou s dobrými majetkovými poměry, což následně přináší zátěž v podobě individuální automobilové dopravy. Tohle je premisa, kterou je nutno přijmout hned na začátku úvah, co s dopravou. Idea, že lze využívat výše uvedené výhody a současně odstranit nevýhody, je bláhová. Říčany nejsou obehnané třímetrovou zdí a nemáme vlastní soukromou silnici pro napojení na Prahu. I z tohoto důvodu nebylo vyhlášené referendum nic víc, než populismem. Zastavíme-li výstavbu v Říčanech, bude se o to víc stavět v okolních obcích. A tito obyvatelé budou do Prahy dojíždět po stejných silnicích, jako Říčaňáci, budou sem jezdit na nákupy, k lékařům, do škol. Jen město z nich nebude mít ani korunu na daních. Kdo se s tím neumí smířit, může buď obětovat maloměsto a přesunout se do Prahy na metro, nebo obětuje blízkost Prahy a vybere si klidné městečko či vesnici tak 50 km za Prahou. Obojí prostě mít nejde. Možná je to neprozíravé prohlášení a v duchu poslední doby bych měl napsat – „prostě to zařídíme“. Jenže tomu, kdo aspoň trochu přemýšlí, by bylo okamžitě jasné, že to je lež. No a ty ostatní by nezajímalo ani deset stran argumentů. Těm bude stačit barevný plakát a usměvavý „nepolitik“.
„Počet obyvatel v okolních obcích roste v absolutních číslech dvakrát rychleji, než v Říčanech. Omezováním obyvatel Říčan se situace nezlepší“
A otázka - co s tím? V podstatě existují dva přístupy - klást překážky nebo vytvářet možnosti. Pokud k řešení problému a priori přistupujete s myšlenkou, že auta jsou ultimátní zlo, musíte přistupovat k restrikcím. Přibývají zákazy, příkazy, dopravní značky, zóny a omezení. Pokud nenabídnete alternativu, tak jediným výsledkem je zhoršování kvality života ve městě. Druhá cesta je smířit se s tím, že lidé auta využívají a využívat chtějí nebo musí a nabídnout jim k tomu odpovídající podmínky a případnou aspoň trochu srovnatelnou náhradu.
Alternativou auta je funkční MHD, ne kolo
V první fázi jde o kvalitní pokrytí MHD. A tím nemyslím okružní školní autobus. Dokud kterýkoliv Říčaňák (vč. okolních obcí) nebude mít v docházkové vzdálenosti 5 minut zastávku s autobusem, který ho nejdéle jednou za 30 min (ve špičce spíše za kratší dobu) neodveze po nějaké rozumně krátké trase do školy či na nádraží, nelze očekávat, že by dobrovolně zaparkoval auto, vytáhl kolo a problém by byl vyřešen. Tento záměr s sebou ovšem nese jedno zásadní úskalí. Člověk je od přírody tvor pohodlný a konzervativní. Nelze tak očekávat, že i kvalitní nabídka veřejné dopravy bude okamžitě využita. Než si lidé zvyknou na to, že alternativa existuje a je spolehlivá, bude to chvíli trvat. Jednoduše řečeno – minimálně rok by nám po městě pravděpodobně jezdily poloprázdné autobusy s náklady několik milionů korun ročně. To je z pohledu voleného zástupce na radnici noční můra, zejména, pokud je pro něj veřejné mínění a potřeba zalíbit se všem alfou a omegou jeho činnosti.
Potřeba parkování zákazem nezmizí
Druhou problematickou oblast představuje parkování u nádraží. Dostupnost centra vlakovou dopravou je jedním z hlavních lákadel pro bydlení v Říčanech. Pokoušet se komplikovat její využívání restriktivním přístupem k parkování u nádraží je jako běžet hlavou proti zdi. Lidé prostě vědí, že to je výhodné, a k vlaku budou jezdit, zákazy nezákazy. Proto jsem s potěšením zaznamenal plány současného vedení radnice na vybudování parkovacích míst u železniční stanice. Potěšení sice trochu ochladlo, když pan starosta začal po prvotním odporu místních občanů pozvolna couvat, ale stále mohu věřit, že se dílo podaří. Ano, beru pochopitelně v úvahu námitku, že taková úprava může přilákat do oblasti o něco více vozidel (prakticky ovšem jen tolik, kolik bude kapacita parkoviště - a už nyní parkuje denně ve velice „úsporném“ režimu v nejbližším okolí stanice hodně přes 200 vozidel, se započtením ulic širšího okolí možná i dvojnásobek).
Je však nutno si uvědomit, že vozidla odstavená v Říčanech se nebudou vyskytovat na silnicích do Prahy. Toto řešení tedy pomůže občanům města mimo docházkovou vzdálenost k nádraží a lidem z okolních obcí a současně těm Říčaňákům, kteří jsou nucení do Prahy dojíždět autem. Přitom, pokud bude návrh rozumný, nemusí mít pro okolní zástavbu, zejména díky slušnému napojení na průtah městem, zásadně zhoršující vliv oproti současnému stavu. Navíc nabídka řízené kapacity umožní vyparkovat celé okolí nádraží a obyvatelé z okolí se tak konečně dočkají nerozježděných trávníků, volných chodníků a nezablokovaných vjezdů na pozemky. Z dlouhodobějšího hlediska je ovšem pochopitelně nutné ve spolupráci s Krajem a hlavním městem tlačit na vybudování P+R terminálu mimo obec, ideálně ve vazbě na Pražský okruh.
Žijící město nebo klidná vesnice?
Na závěr jsem si nechal to nejdůležitější. Územní plánování. Způsob růstu města totiž ovlivňuje dopravu naprosto zásadně. Považujte mě klidně za blázna, ale jako jednu z hlavních příčin nedobré dopravní situace vidím extrémní omezování bytové výstavby a protežování výstavby rodinných domů s velkými zelenými pozemky. Vysvětlím proč. Pokud preferujete výhradně individuální výstavbu, vznikají rezidenční celky s extrémně řídkou hustotou zalidnění. Taková hustota je nedostatečná pro rozvoj jakýchkoliv služeb. Na poli rodinných domků nikdy nevznikne kavárna, večerka nebo jakékoliv služby. Jednak jejich vznik omezuje územní plán, a především řídká zástavba nevygeneruje dostatek zákazníků. Obyvatelům těchto částí města tedy nezbývá nic jiného, než sednout do auta a za službami si dojet. Nákup či dítě na kole nepovezete, MHD není. V Říčanech jsou takovými oblastmi všechny přidružené obce, výstavba v okolí hřbitova, okolí Thomayerovy ulice nebo v podstatě celý Nový Pacov.
Řešením, i když dnes již asi ne všude uskutečnitelným, by byla výstavba jakýchsi lokálních center, nových náměstí. Byl by to extrémně náročný úkol pro územní plánování, tyto lokality by musely být zpracovány jako celek s důrazem na občanskou vybavenost. Možná by se ani nenašel nikdo, schopný takové záměry realizovat, nicméně určitě pravděpodobněji najdete někoho, kdo zafinancuje stavbu kulturního domu či školky nebo přispěje na čističku, pokud na určitém území bude moci postavit místo třiceti rodinných domů několik bytovek.
„Je v podstatě jedno, jestli se takto budou rozrůstat Říčany směrem od centra, nebo okolní obce směrem k našemu centru.“
Říčany se budou rozrůstat dále. Možná rychleji, možná pomaleji. Nyní se tak děje ve formátu malé obce s jedním náměstím a jedním průtahem města. Čím déle bude tento stav trvat a čím déle se budou do polí roztahovat rodinné domy, tím víc se bude dopravní situace zhoršovat. A je v podstatě jedno, jestli se takto budou rozrůstat Říčany směrem od centra, nebo okolní obce směrem k našemu centru. Výsledek bude stejný, i kdyby se v Říčanech samotných nepostavila už ani psí bouda.
Řídím Říčany?
Každý, kdo se chce jakýmkoliv způsobem podílet na řízení města, by měl mít vizi. A rozhodně delší, než deset líbivých projektů na nejbližší volební období. Já vidím nová náměstí. Jedno někde mezi Pacovem, Novým Pacovem a Strašínem, druhé mezi Říčany a Světicemi, u nové zastávky vlaku. Nová centra se zelení, kavárnou, hospodou, školou a školkou. Centra kvalitně napojená na přeložku silnice II/101 a Solnou stezku a prostřednictvím MHD i na zbytek města. Pokud se řekne Řídím Říčany, představím si pod tím právě směřování k funkčnímu městu, kde nejběžnější služby máte v docházkové vzdálenosti a pokud budete opravdu chtít, obejdete se vy i vaše děti ve většině případů bez auta. Prostě živé, fungující město. Rozhodně si nepředstavím zoufalou snahu za každou cenu udržet neudržitelné, to není řízení, ale čekání na smrt.
Ačkoliv je mi jasné, že tyto moje představy nemusí ani zdaleka sdílet každý, někomu se líbit mohou. A byl bych rád, aby veřejně zaznělo, že alternativa existuje. Jen se nedá zvládnout za čtyři roky, nebude provázena květinovými záhony a městem dotovanými slavnostmi. Ale existuje a umožnila by nám skutečně aktivně ovlivnit, jak bude naše město vypadat za deset, patnáct let. Jestli budeme žít ve fungujícím, živém městě pro lidi, nebo v po polích rozvlečené noclehárně přecpané auty.
