Martina Bártová Články

Ústavní péči nahradí pěstouni aneb boj o ohrožené děti na českém poli pokračuje.

V České republice je přes 10 000 dětí v ústavní péči. Téma dlouhodobě diskutované nejen u nás, ale i v Evropě. Co s tím? Transformace péče o ohrožené děti v gesci MPSV podporuje rozvoj odborných a terénních služeb pro problémové biologické rodiny a rozvoj pěstounské péče. Zástupci ústavní výchovy hájí svoji profesionalitu a nezastupitelnost u zvlášť problémových případů. Oba tábory mají pravdu. Transformace jde pomalu, ale jde správnou cestou. Stát sám i prostředník a dirigent Evropská unie vynakládají na t

Víme, že není možné šmahem omezit finance ústavním zařízením a nasypat je do sítě preventivních služeb nebo pěstounům. Středem zájmu je dítě, které se narodilo mimo rodinu nebo vyrůstá s handicapem sociálním nebo zdravotním. Ten jej provází celý život a ne každá náruč je pro něj dobrá anebo ono pro ni.  Proč by však někteří profesionálové a současní zaměstnanci ústavů nemohli být v budoucnu pěstouni? Asi o tom přemýšlejí. Uvědomují si velikost závazku, možná nemají odvahu, možná se obávají selhání nebo nemají potřebné zázemí. Není totiž lehké stát se pěstounem a ve své roli obstát. Pečovat o dítě s láskou, pokorou a vědomím, že biologický rodič je ten, kdo má právo vstupovat do života svého dítěte kdykoli, kdy bude mít zájem.

STŘED,o.s. je organizací, která se díky přijaté novele zákona o sociálně – právní ochraně stala od nového roku průvodcem více jak padesáti pěstounským rodinám v kraji Vysočina. Většina z nich jsou prarodiče a příbuzní. Někteří z nich se musí vypořádat s drogovou závislostí biologických rodičů, prostitucí, trestnou činností, duševními poruchami nebo úmrtím syna či dcery a nezájmem druhého rodiče. Někteří z pěstounů nemohli mít vlastní dítě a chtějí fungovat jako rodina nebo chtějí jednoduše pomoc opuštěnému dítěti. Motivace různá, zájem stejný, jsou to „srdcaři“.  

 

Co stěžuje pěstounům jejich roli, s čím si neví rady? Chybí jim informace o změnách v legislativě, nárocích a požadavcích státu, ale hlavně potřebují ocenění, sdílení jejich každodenních starostí i radostí. Nehroutí se z povinného vzdělávání ani z kontroly pověřených institucí. Jsou ochotni v zájmu svěřeného dítěte přijmout povinnosti, pokud však tato povinnost není nad rámec jejich možností.

Příklad:

Může pěstounka na půl roku handicapovaná pro zlomeninu v krčku absolvovat za rok 24 hodin vzdělávání? Je nutné, aby pradědeček ve věku 80-ti let starající se o 17-ti letého pravnuka po úmrtí matky absolvoval vůbec nějaký kurz? Musí manželé pěstouni absolvovat povinné vzdělávání, když jeden z nich je pro svůj zdravotní handicap imobilní?

 

Sporné otázky, nejasnosti potažmo nedostatky v legislativě je potřeba brát na zřetel a reagovat na ně rychle. Transformace péče o ohrožené děti může být účinná jen v případě, že bude reagovat na kritiku a poptávku těch, od kterých očekáváme plnou angažovanost a bezprostředně se jich týká.

 

Na téma „Náhradní rodinná péče – zkušenosti z praxe s novelou zákona o sociálně - právní ochraně dětí“ budou diskutovat účastníci kulatého stolu pořádaného STŘED,o.s. dne 3. října 2013 v Třebíči na klubu Hájek. Pokud Vás toto téma zajímá sdělit svůj názor nebo sdílet názory ostatních.  

 

Mgr. Martina Bártová
ředitelka sdružení
STŘED,o.s.
Mládežnická 229
674 01 Třebíč
Tel.: 775 725 655
bartova@stred.info