Martin Kamarád Články

Tak trochu pokřivené sociální cítění

Na jaře letošního roku přijal Kraj Vysočina „Kritéria pro hodnocení míry podpory“, podle nichž je posuzováno, zda handicapované dítě potřebuje, či nepotřebuje ke svému vzdělávání asistenta pedagoga. Z dopisu paní radní Kružíkové lze vyvodit, že hlavními důvody pro vznik kritérií byl „neúměrně“ se zvyšující počet asistentů, který od počátku jejich přidělování v roce 2006 narostl, vyjádřeno finančními prostředky, přibližně pětkrát, a dále nadužívání systému pedagogické asistence.

Nechci se ve svém článku zabývat tím, zda je, či není přirozené, že počet finančních prostředků narostl pětkrát za pět let fungování systému, kdy s dětmi zpravidla nastupuje asistent od první třídy. Nechci ani rozporovat to, zda byl systém v minulosti nadužíván a kdo toto případné nadužívání zapříčinil, když rozhodování o přidělení asistenta pedagoga bylo plněv kompetenci krajských zařízení.

Chci psát především o absurdnosti nově vytvořeného systému, který ve snaze ušetřit peníze a vehnat handicapované děti do náruče speciálních škol svými kritérii umožňuje získat asistenta pedagoga na základní škole především těžce postiženým dětem, pro které existují jiné, velmi často vhodnější způsoby vzdělávání, - a totálně rezignuje na integraci dětí se středně těžkou vadou či s kombinací lehčích vad. Tedy těch, u kterých je integrace do hlavního vzdělávacího proudu nejúčelnější. 

Současně je zcela scestně nastaven způsob, kterým se rozhoduje o tom, zda asistent pedagoga bude financován z prostředků státního rozpočtu.  Kromě toho, že je v tomto systému rodič postaven do role směšného statisty (nutno říct, že dlouhodobě), je zásadní, že Kraj Vysočina donutil Speciální pedagogická zařízení suplovat rozhodnutí Kraje o tom, že odmítá v konkrétním případě hradit náklady na asistenta pedagoga (tedy rozhodnutí o penězích) odborným rozhodnutím pedagogického zařízení, jež je nuceno nedoporučit asistenci jako takovou na základě pokřivených kritérií.

Nezřídka pak vznikají situace, kdy rodiče obdrží posouzení odborného zařízení, kdy speciální pedagog či psycholog doporučují integraci s asistentem pedagoga, a zároveň příslušná škola obdrží odborné vyjádření, kdy stejné zařízení asistenta pedagoga nedoporučuje.

Přitom má však celý problém jednoduché řešení. Nezaměňovat rozhodnutí z nedostatku peněz za odborné stanovisko.  Po vydání odborného stanoviska odborným zařízením, nechť orgán Kraje Vysočina rozhodne, zda má na integraci konkrétního případu prostředky. Ředitel školy tak dostane odborné stanovisko, na jaké hodiny je v konkrétním případě asistence potřebná a zároveň může zajišťovat prostředky z jiných zdrojů. To však vyžaduje ze strany Kraje Vysočina odvahu říct: „Integrace handicapovaných dětí pro nás není takovou prioritou, jako deklarujeme ve svých oficiálních dokumentech.“ A to je konstatování politické a navýsost nepopulární a pro současnou garnituru je určitě jednodušší nařídit, jak má vypadat odborné posouzení, aby „nám to tak nějak vyšlo“….

Kraj Vysočina deklaruje ve svých dokumentech integraci handicapovaných dětí jako prioritu. Jak se umí ke svým prioritám politici ČSSD postavit, ukázali na případě poplatků ve zdravotnictví, kde vydali za krátké období proplácení těchto poplatků 64,5 milionů korun. Částka, která by při absenci všech ostatních příjmů v případě asistentů pedagoga stačila na více než 5 let!!! Pro ČSSD je evidentně účelnější vydat prostředky Kraje Vysočina tam, kde může uplatit masu voličů, než tam, kde se jedná o pár desítek postižených dětí. Jenom zapomíná, že tím handicapovaným se může stát v mžiku oka každý, stačí špatný krok na silnici. Pokud máme nějaký sociální systém, pak jsou toto místa, kam mají prostředky primárně směřovat.

 A tak jsem smutný, že zrovna ve vztahu k handicapovaným dětem se poučili politici ČSSD od svých koaličních partnerů komunistů a místo smysluplné integrace přichází na Vysočinu opět segregace….