Užít si dokud to jde, nebo být dobrým hospodářem?
Proč jsem nepodpořila v hlasování zastupitelstva městský rozpočet? Protože i s penězi musí politik zacházet, jako by byly jeho vlastní.
Dobře vím, že obezřetné zacházení s penězi je pro mnohé z nás úkol náročný. Jsou lidé, kteří vydělané peníze bezhlavě prohýří a užijí, nehledí přitom na rizika. Prostě vychází z alibistického pocitu – nějak bude. Naštěstí je stále většina těch, která si vždy uvědomí rovnici: má dáti – dal, dokáží rozumně hospodařit, vytvářet rezervy a realizovat krátkodobé i dlouhodobé plány bez nutnosti dluhové zátěže.
S městskými financemi je to obdobné. Mohou se tzv. roztočit, protože situace a výhledy jsou dobré a důvodů, kam investovat se vždy najde dost a dost. Nebo se uplatní pravidlo dobrého hospodáře: budu utrácet jen tolik, kolik mám a trochu budu myslet i na zadní kolečka. Takový pohled na městské finance je mi samozřejmě bližší. A právě proto jsem kritická ke schválenému rozpočtu města Kroměříže. A co mi vadí nejvíc?
V období růstu, v čase, kdy se zcela vymaníme po několika letech z dluhové zátěže, má město Kroměříž rozpočet se schodkem 40 milionů. Proč? Pamatuji si ,že i v těch nejnáročnějších letech, kdy splátky bankám byly veliké, jsme dokázali i s poměrně slušnou částkou na investiční akce udržet rozpočet vyrovnaný. Nyní v době konsolidovaných financí jsme propracovali k rozpočtu se schodkem v desítkách milionů. K čemu to má blíže – k rozumnému hospodaření, nebo roztáčení peněz všemu navzdory?
Argument nutnosti investic naprosto chápu. Město Kroměříž však není v situaci, kdy by i v rámci investičních záměrů nemohlo vycházet pouze a jen z té věcně správné rovnice: má dáti – dal. Prostě proinvestujeme právě to, na co máme. Vážím si toho, že rozpočet pamatoval na sanaci technicky velmi problematického stavu střechy Domu kultury. Přesto se nehodlám smířit s možnými riziky, s nimiž po přijetí schodkového rozpočtu musíme počítat.
Vždyť to platí i obecně: jakmile si zvykneme na nějaký nadstandard v běžném provozu, tak se těžko vracíme zpátky a to může velmi poznamenat tvorbu rozpočtů na další roky. Život s dluhem je vždy náročný – pro člověka i pro město. Osobně ctím i tisíckrát ověřenou pravdu, že život na dluh je pouze pro ty, kteří nemyslí na budoucnost. A proto jsem rozpočet města Kroměříže nepodpořila.
předsedkyně místního sdružení
zastupitelka
krajská zastupitelka
zastupitelka města
kandidátka do Senátu PČR
