Jana Smetanová Články

Řešením pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí je lepší výchova, ne rušení základních škol praktických

Natočili jsme další videoreportáž tentokrát se zastupitelkou Janou Smetanovou, přečtěte si její komentář a podívejte se na video na našem kanále Youtube - TV ODS Pardubicko.

Na reportáž se můžete podívat přímo ZDE. Přepis rozhovoru pak naleznete v přiloženém dokumentu.  

Boj za zachování základních škol praktických není nějakým abstraktním problémem, ale klíčová záležitost pro budoucnost českého základního školství. Ovlivňuje budoucí konkurenceschopnost národní ekonomiky, ale také směřování společnosti a řešení problému sociálního vyloučení.

Petici za zachování základních škol praktických podepsalo za šest týdnů 76 344 občanů a při následném slyšení ji podpořili také senátoři. Přesto na ministerstvu školství stále pracují na změně klíčové části školského zákona, která by vedla k postupné ekonomické likvidaci speciálního školství v České republice. Hromadná inkluze, tedy zařazení všech dětí do stejných tříd, prosazovaná aktivisty bez náležité odborné způsobilosti by však znamenala těžkou ránu pro české základní školství a budoucí snížení konkurenceschopnosti kvůli poklesu kvalifikovanosti pracovní síly.

Nejistotu pro základní školy praktické přinesla Strategie boje proti sociálnímu vyloučení přijatá vládou v roce 2011. Ta bohužel v části vzdělávání obsahuje závažné chyby ohrožující základní školství. Navrhované změny bohužel nejsou motivovány odborným záměry, ale ideologií pozitivní diskriminace. Základní školy praktické se tak staly trnem v oku levicových aktivistů kvůli vysokému počtu romských dětí. Místo složitého zvážení příčin tohoto stavu však aktivisté raději navrhli cestu rychlého začlenění romských dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí do klasických základních škol. Bez ohledu na to, že na to nejsou připraveny ani školy, ani pedagogové a ani celý školský systém.

Náklady na inkluzi základního vzdělávání mají dosahovat podle důvodové zprávy 10-18 miliard korun ročně. Tyto prostředky přitom nejsou podle údajů z ministerstva financí v rozpočtu vyčleněny. Státy s masivní inkluzí navíc dosahují až 13% negramotnosti. Pro podfinancované základní školství v České republice to určitě není vhodná cesta. Pokud už se takové prostředky najdou, tak se pro ně skýtá mnoho lepších využití zejména do rozvoje pedagogů nebo snížení počtu žáků ve třídách.

Chci také vyvrátit často slýchaný argument, že Česká republika sklízí z mezinárodních organizací kritiku za základní školy praktické. Důvodem jsou totiž údaje, které těmto institucím poskytují levicoví aktivisté. Tedy ti samí lidé, kteří již několik let vyvíjí tlak na nezařazování romských dětí do základních škol praktických, i když splňují všechny podmínky.

V klasické základní škole se poté tyto děti trápí a reagují agresí spojenou s vyrušováním, nebo uzavřeností do sebe. Zde přitom hrozí vznik závažných psychických následků. Základní školy praktické v současnosti naopak umožňují individuální přístup pro tyto žáky a dávají šanci na vzdělání romským dětem. Vytváří tím evropsky unikátní systém, který by měl spíše sloužit jako inspirace.

Cestou je prevence

Vzdělání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí považuji za klíčové pro jejich rozvoj a možnost opustit takové prostředí. Děti však musí být na školu řádně připraveny. Právě na to by měly směřovat prostředky na boj proti sociálnímu vyloučení.

V první řadě stojí preventivní práce s rodiči v sociálně rizikovém prostředí. Pozornost musí být směřována už na pomoc s ranou výchovou od narození do tří let. Zde musí dojít k naučení základních návyků jak u dítěte, tak na straně rodičů. K tomu je zapotřebí speciálně vyškolených terénních a později také pedagogických pracovníků.

Pokud má být celá strategie úspěšná, tak musí dojít také k masivnímu rozšíření předškolní výuky pro romské děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Díky tomu se naučí řádným hygienickým návykům, vytvoří si sociální vazby a doženou hendikep, který v současné době mají kvůli prostředí a nedostatečné výchově. V dnešním stavu, kdy romské dítě z takového prostředí umí v době nástupu do vzdělávání 400-800 slov místo 2500-3000 slov, které průměrně umí dítě z majoritní společnosti, není plošná inkluze možná.

Pro stát to znamená mnohamiliardové investice. Můžeme však vést diskuzi o tom, kolik nás neřešení tohoto problému či nefunkční programy ročně stojí. Vždy je však lepší směřovat prostředky do prevence, než nákladně řešit problémy spojené s nízkou vzdělaností a sociální úrovní.

Zrušení základních škol praktických by však bylo mnohem nákladnějším sociálním pokusem, který nemá naději na úspěch. Taková změna by nepřinesla žádný užitek, ale naopak poškodila děti, které pro své vzdělávání potřebují speciální přístup. Je proto nepřípustné, aby speciální školství bylo v České republice ohrožováno přímým zrušením nebo postupným ekonomickým omezováním.

Na reportáž se můžete podívat zde. Přepis rozhovoru pak naleznete v přiloženém dokumentu.