Lenka Raadová Články

Můj názor: Jsem sociálně smýšlející člověk?

Asi již den mého narození zapříčinil, že jsem osoba velmi sociálně zaměřená (narodila jsem se ve znamení Raka). Pravděpodobně také proto se ve své práci věnuji lidem, a to především těm, kteří mají určitý handicap, ať již z důvodu stáří, nemoci nebo krizové situace, do které se často nezaviněně dostali.

Někde v podvědomí části lidí je myšlenka, že pravicově smýšlející člověk nemůže být sociální, že myslí především na blaho jednotlivce… Tato myšlenka je však, dle mého názoru, velmi zjednodušeně podána a zcela scestná. Ano, je naprosto zřejmé a já sama to tak cítím, že člověk, který přivedl na svět dítě, měl by za něj převzít zodpovědnost. Člověk, který je zdráv a duševně na určité výši, by měl být schopen zajistit pro sebe a svou rodinu živobytí a nedopustit, aby někdo jiný se musel starat za něj. Připouštím však, že jsou v životě určitě situace, kdy i tato osoba či jeho rodina potřebuje pomoci. Jednoznačně trvám na tom, že jakkoliv oslabený člověk, nemocný, duševně oslabený, starý, nemohoucí musí mít možnost získat pomoc.

Staří a nemocní nemohou být vylučováni ze společnosti – nejsme ve starověku, kdy se postižené novorozeně shazovalo ze skály. Ale tak, jako je můj vnitřní postoj k ohroženým skupinám obyvatel, je zásadní i názor na ty, kteří jakýmkoliv způsobem využívají státní náruč k tomu, aby byli zvýhodňováni na úkor poctivě pracujících lidí, aby odčerpávali vysoké podporující dávky pro svou pohodlnost, nechuť se přizpůsobit. V tomto ohledu si myslím, že mnohem vyšší finanční částky by měly být vynaloženy na zdravotní a sociální zabezpečení pro skutečně potřebné. A aby lidé, kteří zneužívají sociální dávky, nebyli podporováni takovou měrou, jakou se to v našem státě děje. Aby si například i vězni ve věznicích svůj pobyt pěkně odpracovali.

Vím, že částečně jsou mé myšlenky idealistické a málo reálné – za současných podmínek. Ale pokud by se skutečně situaci podařilo změnit, myslím, že by se lidem zodpovědným žilo lépe. Je jasné, že na startovní čáře si nejsou a nemohou být všichni rovni – každý z nás má určité schopnosti a nedostatky. Společnost by měla své občany naučit a umožnit schopnosti rozvíjet a nedostatky zmenšovat, potlačit. Ale neměla by umožnit, aby z nedostatků někteří lidé těžili a zneužívali je tak, že se nakonec pro ně stanou přednostmi.

Jsem smýšlením sociální v oblasti pomoci všem těm, kteří pomoc potřebují - skutečně potřebují. A nechci být sociální pro ty, kteří záměrně a cíleně zneužívají pomoc, určenou skutečně potřebným.