Rudolf Brejška Články

Ne vše lze poměřit penězi

"Milí a vzácní pánové! Děkuji Vám ze srdce za Váš laskavý list a vzpomínku. Je to dávno, velmi dávno, co jsem stál pod Godulou. Dřímalo símě moravské pod zemí, nevěděl jsem, že vzejde po letech žeň švarná a bohatá, na níž máte zásluhy i Vy. Přejměte prosím drobný příspěvek 100 Kčs, posílaných poukázkou na Váš Sbor, výloh dosti a podpory potřebuje. Zůstávám se srdečným pozdravem, Váš Petr Bezruč." 

Peněžitý dar na motorovou stříkačku a tento průvodní dopis zaslal v roce 1933 spisovatel Petr Bezruč prvnímu samostatnému českému sboru dobrovolných hasičů v Komorní Lhotce na Těšínsku, který v roce 1930 založil můj dědeček a zároveň jmenovec Rudolf Brejška. Ten byl zároveň jeho prvním ustavujícím starostou a jednatelem, později místostarostou (do doby, než po mnichovské zradě utekl do vnitrozemí před terorem polské armády maršála Edwarda Rydz-Śmigłyho, která po obsazení Těšínska vydala nařízení o dědečkově veřejné popravě oběšením za to, že jako zakladatel a řídicí učitel místní české školy vlastenecky agitoval po staveních, aby česká menšina posílala své děti do české, nikoliv polské školy, čímž údajně poškodil zájmy velkopolské diktatury).

Můj vztah k hasičskému poslání je více než vřelý. Nejen díky dávné rodinné tradici. Proto s těžkým srdcem a hořkou žlučí na jazyku vnímám rozhodnutí děčínské vládnoucí koalice o zahájení administrativních (nebo byrokratických?) úkonů pro zrušení jednotky sboru dobrovolných hasičů v děčínských Křešicích. Jednotky, která slouží už 127 let. Přežila Rakousko-Uhersko, přežila světovou válku, nacistickou okupaci a druhou světovou válku, přežila násilnou bolševickou kolektivizaci, přežila fialová saka devadesátých let. A teď má být zrušena? 

Nesouhlasím se zástupnými pseudoargumenty typu "podle tamtěch tabulek todle nepotřebujeme", "podle tadytěch tabulek tolik ušetříme", "podle tamtý tabulky by se muselo koupit drahý tadyto", případně "vo co vám jde, když zájmové sdružení zůstane zachováno". apod.

Jsou to všechno totiž blbosti. 

Blbosti, které mají sloužit jako maskovací síť pro skutečný zájem současného vedení města. A sice zájem o hasičskou zbrojnici, jejíž areál by potenciálně mohl být využit při zamýšlené a absurdně drahé přestavbě sousedícího Bowlingu Křešice na domov se zvláštním režimem, s nímž  zbrojnice bezprostředně sousedí. Objekt, který město nevýhodně zakoupilo za neskutečných 13 milionů Kč pod vedením bývalého člena ODS Ing. Vladislava Rašky a chystá se do něj nasypat dalších neuvěřitelných 80 milionů, což z projektu činí jedno z nejdražších lůžek v republice. Viz návrh rozpočtu kapitálových výdajů města na rok 2020: 

Jak jsem veřejně prohlásil při projednávání tohoto bodu na únorovém zastupitelstvu: hřeší se tady na to, že už dlouho neřádil žádný živel, který by vyžadoval každou volnou, silnou a obětavou ruku k dílu. Žádný tornáda, žádný povodně, nic se neděje, pohoda, klídek, tabáček, houby zle. Tak na co ňáký hasiče. Jenomže.

Jenomže....

Dobrovolná jednotka pátého stupně nepotřebuje žádnou cisternu za 7 milionů, jak se nám snažilo vedení města na únorovém zastupitelstvu nabulíkovat. Ve skutečnosti jim stačí olítaná dodávka, kterou dopraví sebe, pily, nůžky a čerpadla na místo zásahu (a kterou už mají). Což při jednání zastupitelstva potvrdil i ředitel úřadu krizového řízení Ing. Radek Tuhý (schválně si pusťte záznam z jednání ZM, až bude zveřejněn. Zatím sem bohužel nemůžu dát odkaz, protože záznam nebyl do chvíle, kdy to píšu, úředně anonymizován a oficiálně vydán. Později doplním). Kromě toho, křešičtí chlapi cisternu mají. Je to sice druhosledový veterán, ale funkční. Z haldy železného šrotu si ho sami zrenovovali stovkami hodin dobrovolné řemeslné práce. Zkuste takovou práci zaplatit  externím mechanikům v dílně renovující auta (vím, o čem mluvím, pohybuji se v tomto oboru. Nedoplatíte se. Děčín se nepředal a přesto cisterna jezdí a stříká).

A že samostatný spolek vychovávající děti k hasičskému sportu nepotřebuje jednotku dobrovolných hasičů, aby mohl nadále fungovat? Často zaznívá (i v děčínských politických kuloárech), že děti potřebují vzory. Sportovní, morální, profesně úspěšné a já nevím jaké ještě. Když hasičskému sdružení seberete funkční a zásahuschopnou jednotku, kde mají děti ty vzory jako vidět? Mají si to v tabletu vygooglit na internetu? Nebo se na ně mají jednou za rok podívat na městských slavnostech? Ale prosímvás...

A že ušetříme? Jak říkával můj dědeček: "Kecy a prdy starýho zbrojnoše". Přesné náklady dosud nikdo uspokojivě a přesvědčivě nevyčíslil. Tyto náklady se pohybují kdesi v pásmu 100-400  tísíc korun ročně, spíše k nižší hranici. I kdybych byl rašínovsky přísný ekonomický pesimista, jak je u mne obvyklé, ušetříme možná něco ke čtyřem stům tisícům Kč ročně. Což činí, představte si (bubny víří), 0,03% městského rozpočtu. 0,03%! Ale dost možná taky 0,01%...

O prachách to fakt není. Zvláště ne za situace, kdy na jednom zastupitelstvu vygumujete hasičskou jednotku za 0,1-0,4 milionu ročně, v následujících minutách schválíte neprůhledné a horko těžko doložitelné kompenzace dopravnímu podniku za 70 milionů ročně, odsouhlasíte si drahou hračku na machrování v podobě magistrátního elektromobilu s neveřejenou dobíjecí stanicí a zároveň pošlete jen tak tři míče extraligovým baskeťákům (a to nemyslím míče gumové). Zabij bobra - zachráníš strom.

Dobrovolní hasiči nejsou o prachách, páni radní. Jsou o něčem jiném. Marginální investice do dobrovolných hasičů je investice do prevence a života v obci, kde byl život díky systematické nepéči 70 let umrtvován.

Hasičské dobrovolnictví má široký přesah, který nelze poměřovat pouze penězi. Přesah preventivně-bezpečnostní, kulturně-společenský, výchovně-sportovní, egalizující (stmelující), národovecký. Požární dobrovolci jsou živoucím duchem každé obce, navazují na nejlepší obrozenecké tradice reprezentované starými Sokoly a plní stejně důležitou funkci. Kde nezbylo nic než dluhy a zmar komunistického plánování a devadesátkového kradení, tam zbyli alespoň ti hasiči. 

V Křešicích je tomu zrovna tak.

Křešice byly administrativně připojeny k Děčínu v časech tuhé normalizace (1981), aby mohl demograficky chřadnoucí Děčín papírově vykázat větší počet obyvatel a díky tomu inkasovat více peněz z daní. Jenže Křešice výměnou za to nezískaly nic. Ale lautr nic. Jeďte se tam podívat. Leda štěrk, lebeda a děravý asfalt, zahalené do dýmu z lokálních topenišť na tuhá paliva. Po téměř půl století pod jhem Děčína tu není kanalizace (i když je čistička na kraji obce), není tu plyn, není tu kulturák, pořádná hospoda, není tu vlastně nic. Dobrovolní hasiči 70 let sami udržovali zbrojnici a klubovnu, od kterých dalo město ruce pryč. Sami postavili dětské hřiště, o které se dosud sami starají. Protože Město Děčín se o Křešice dosud nestaralo. 

Hasiči jsou to jediné, co násilně pohlceným Křešicím po 127 letech nerozvoje zbylo. Tohle jim teď berete. Bez hasičů bude z Křešic jenom noclehárna, kam se budou zaměstnanci jezdit vyspat po šichtě, aby následně jeli jinam pracovat, studovat, bavit se nebo utrácet své peníze.

Dobrovolní hasiči nejsou o penězích.