22. února 2018

Proč spolu souvisí výuka angličtiny a fake news

Podle Global Proficiency Index (GPI) sestaveného pro rok 2017 jsme se umístili v úrovni angličtiny na 20. místě z 80 zemí, kde není angličtina rodným jazykem. Výsledek to na první pohled není špatný. Zklamání se ovšem dostaví, když 20. místo dáme do evropského kontextu. Zde se vyšší úrovní znalosti angličtiny může pyšnit celá Skandinávie, Nizozemí, Rakousko, Německo, ale z postkomunistických států i Polsko, Srbsko, Rumunsko a Maďarsko. Slovensko je 21., tedy těsně za námi. Výsledek 20. místo rozhodně neznamená nutně nějaké zklamání a sebemrskačství. Ale pro obyvatele Česka by to měl být také dost silná motivace, aby se na tom zamakalo a v dalších letech jsme se pohybovali na lepších pozicích. Dále v textu se budu zabývat hlavně angličtinou, ale problém je koncepční, takže každý si za angličtinu dosadí svůj oblíbený jazyk.

Nebudu hodnotit úroveň znalosti jazyků u generace, která celou školní docházku zažila v socialismu, protože až na výjimky se anglicky učit nemohli a ruštinu, ze stejných důvodů jako jejich rodiče němčinu, brali jen jako zlo. Co hodnotit ale můžu, je angličtina mých vrstevníků-třicátníků, kteří již všichni měli angličtinu (nebo jiný jazyk) jako povinný předmět. Existují mezi námi jazykově nadaní jedinci, kterým k naučení jazyka stačilo několik hodin denně zapařit na počítači tenkrát ještě nepřekládanou hru, ale takových není mnoho. Proto většina z nás tehdy školou povinných byla odkázána na školní výuku. Bohužel v tomto případě se ukázala Achillova pata našeho vzdělávacího systému na všech úrovních. Zkrátka to, co se dále nepoužívá, to se později zapomene. Jenže zatímco například u většiny absolventů škol lze prominout fakt, že již zapomněli, jak vypočítat zrychlení tělesa klouzajícího se po nakloněné rovině (opravdu si nevymýšlím, i toto musí student umět), tak pro mne zcela nepřijatelný je fakt, že angličtina je ve výuce koncipována úplně stejně jako třeba výše zmíněná fyzika. Čili naučit se anglicky kvůli hodinám angličtiny. Nikde jinde ji student na škole nepoužije, a tak postupně stejně jako na zrychlení na nakloněné rovině zapomene i na ni. Přitom by stačilo málo, jako např. zařadit jeden předmět denně ve výuce v angličtině (či jiném cizím jazyku). Domnívám se, že je v možnostech našeho školství, aby politici vytvořili prostor ředitelům, kteří by najmuli na nějaký vybraný předmět člověka s pedagogickým vzděláním a vynikající úrovní angličtiny. Předmětů, na kterých by se toto dalo aplikovat je jistě celá řada (samozřejmě s výjimkou výuky českého jazyka). Dokáži si představit, že výuka občanské nauky, praktických hodin - vaření, hudební výchovy, ale i dalších by jistě nekladla přehnané nároky ani na studenty, ani na pedagogy.

S tímto praktickým zažíváním si jazyka souvisí zcela jistě i při pohledu na zmíněný žebříček GPI další aspekty. Každého určitě napadne dabing. Jistě není nutné do dětí cpát pohádky v angličtině s titulky v době, kdy ještě neumí číst, ale jaký je důvod být ochuzen o zážitek z poslechu původního jazyka filmu? A to se nemusí jednat jen o angličtinu. Nedávno jsem se díval na vynikající film s Louisem de Funèsem (sic 7. pád!) v originálním znění s titulky a byl jsem mile překvapen, že je to vtipné i bez účasti Františka Filipovského. Takže i pasivní poslech s českými titulky jako doprovod by zcela určitě pomohl při zvyšování úrovně kteréhokoliv cizího jazyka.

 

A proč si myslím, že je zlepšování angličtiny pro nás tak důležité? Jako stát, který se chce stát spíše než montovnou lídrem v oborech znalostní ekonomiky, potřebujeme angličtinu téměř na úrovni mateřského jazyka. A není to jen kvůli zvýšení konkurenceschopnosti našich lidí. Dalším důvodem, který pokládám na stejnou úroveň s konkurenceschopností, je i možnost dozvídat se informace z původních, čili nepřekládaných zdrojů. Nemá cenu zde taxativně vyjmenovávat desítky (či stovky) seriózních zdrojů z řad světových periodik a webů. Podstatné je, že ten, kdo není omezen jen na jeden zdroj informace, často (ne)úmyslně zmanipulovaný či chybně převzatý a přeložený, tomu se otvírají možnosti pro ověření a srovnání informací zcela nezávisle na různých státních tiskových agenturách, soukromých mediálních domech, či konspiračních grafomanských šílencích, kterých je na internetu plno.

Smyslem mého článku bylo poukázat na důležitost znalosti angličtiny nejen z pohledu konkurenceschopnosti, ale i kvůli určité odolnosti obyvatel Česka vůči různým fake news, zmanipulovaným, či jen jednostranně převzatým zprávám ze světa. Zároveň nabízím i řešení, které nepřevrací celý vzdělávací systém naruby, ale vhodně ho doplňuje. Řešení, které za málo peněz nabízí výrazný efekt.

 

RNDr. Pavel Fikar, MS Podolí a Braník

pfikar@volny.cz