Martin Bobek Články

„Obyčejná“ slušnost?

Žít ve společnosti znamená žít mezi lidmi. A k životu ve společnosti, tedy mezi lidmi patří i to, co bych nazval „obyčejná“ slušnost. Co je to obyčejná slušnost?

Není to nic víc a nic míň než vědomí, že lidé, se kterými žiji v jednom společenství – ať už je takovým společenstvím rodina, obec, kraj, či stát – jsou vesměs hodni respektu a úcty, a to z nejrozmanitějších důvodů. Navenek se respekt a úcta – nebojím se říci k bližnímu – projevují tím, že vím, jaké jsou normy chování ve společnosti, ve které žiji, jak vypadá slušná a věcná diskuse, jak se slušný člověk vypořádává s argumentací svého politického protivníka. Přítomnost či absence této obyčejné lidské slušnosti v politickém prostředí formuje také to, čemu říkáme politická kultura.

V poslední době jsme, bohužel, svědky degradace politické kultury. Prostřednictvím chování a jednání mnoha politiků se formuje nová, velmi negativní, společenská norma, politický boj postrádá grácii, z projevů je vytrácí elegance, jejich místo postupně okupuje – nebojím se to říci – sprosté buranství.

Řadě „rádobypolitiků“ nejde v politickém střetu o slušnou, argumenty podloženou, otevřenou debatu, ale o možnost politického protivníka urazit, ztrapnit, ponížit, zesměšnit. Mrzí mě, že těmto tendencím podléhají i ti, kdo by měli reprezentovat a formulovat společenské svědomí – zástupci médií. Jsou nyní schopni pro senzační příběh či fotografii udělat cokoli. Ohledy na obyčejnou lidskou slušnost jsou jim mnohdy k smíchu.

Negativní vývoj politické kultury – díky zájmu masových médií vlastně vzoru společenské kultury – má významný zpětný vliv i na onu výše zmíněnou obyčejnou lidskou slušnost, a proto i na respekt a úctu, kterou svým spoluobčanům projevujeme. Zdá se, že buranské postupy v politice, které charakterizují politickou kulturu některých, mají vliv i na obsah a rozsah respektu, kterého se dostává těm, kdo si jej nejvíce zaslouží – seniorům, nemocným, dětem, vědcům, lidem pečujícím nezištně o jiné a mnoha dalším.

Rád bych zde vyzdvihl, že respektu a úcty by se zejména mělo dostat těm, kdo berou dnes a denně osud svůj a osud svých blízkých plně do svých rukou, nespoléhají se na pomoc státu a místo toho vykonávají zodpovědně a neúnavně nejrozmanitější povolání. A činí tak den za dnem bez ohledu na to, že se jim respektu a úcty nedostává právě od řady politiků, kteří ve své slonovinové věži vzdálené obyčejné realitě na tu „obyčejnou“ lidskou slušnost zapomněli.