Marta El Bournová Články

Jiřího Oberfalzera znám velmi dlouho. Pamatuji si ho, když hrál v divadle Orfeus u principála Radima Vašinky. Pak jsem ho na velmi dlouhou dobu ztratila z dohledu, až se jednoho dne v roce 2004 objevil v redakci Podbrdských novin. Již to nebyl jinoch, vlasy mu mírně prošedivěly, ale pořád to byl ten rozvážný a klidný Jiří. A že prý bude kandidovat do Senátu a chtěl by si zadat do Podbrdských novin placenou propagaci, tedy nechtěl nic zadarmo a ze staré známosti.

Do Senátu se tehdy dostal a vyhrál i v dalších volbách v roce 2010, tedy je senátorem již 12 let a letos se opět rozhodl kandidovat. Každý rok jsme v novinách měli Vánoční rozhovor se senátorem, ale nikdy jsme ho neoslovili pro rozhovor do naší rubriky Osobnost Podbrdska. Nedávno dostal cenu Ď, která se uděluje osobnostem za mimořádný přínos a dobročinnost. A to byl ten hlavní impulz již dál rozhovor s Jiřím neodkládat a požádat ho, zda by chtěl být zařazen do galerie Osobností Podbrdska. Senátor Jiří Oberfalzer souhlasil.

* Kdy a kde ses narodil? Můžeš nám něco prozradit o svých rodičích, sourozencích, předcích? Tedy, jaké jsou tvé kořeny? Tvé vzdělání?

Narodil jsem se v Karlových Varech v lednu 1954. Matka byla úřednice a otec projektant na správě spojů. Byli jsme tři bratři, já nejmladší. Naše máma by si zasloužila pomník, že se starala o čtyři chlapy. Žili jsme ještě v tradičním rodinném modelu, takže většinu domácnosti nesla na svých bedrech ona. Ve Varech jsem žil až do maturity. Pak jsem odešel na studia do Prahy a tam jsem zůstal až do roku 2006, kdy jsem se přestěhoval do Králova Dvora, kde žiji dodnes.

* Co tě v životě nejvíce ovlivnilo při volbě povolání?

Asi maminka. Strašně si nepřála, abych šel k divadlu, a tak mě nenápadně, abych nic netušil, manipulovala, abych šel studovat nějaký „solidní“ obor. Vystudoval jsem fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, ale už v půlce studia jsem věděl, že to nebyla ta správná osudová volba. Mé humanitní a umělecké zájmy se už tenkrát nechtěly nechat potlačit.

S děvčaty z Lesního divadla v Řevnicích si senátor rád zazpíval, prostě nezapře svou duši divadelníka. Foto: Redakce ePortýr. * Z jakého důvodu jsi zakotvil u divadla? Byl Orfeus tvá první štace? Divadlo hraješ dosud, kde tě mohou lidé vidět a v jaké roli?

V Orfeu hrál náš kruhový vedoucí na mat-fyzu, Miloš Rotter. Všiml si v mých osobních materiálech, že mám rád divadlo, a pozval mě na představení. Orfeus mi učaroval a hrál jsem tam skoro deset let. Ale první štace to nebyla, jako student gymnázia a žák Lidové školy umění jsem statoval v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Potkal jsem tam Zdeňka Kryzánka, Gustava Opočenského, Ivu Hüttnerovou nebo taky Ivana Rajmonta. Hrál jsem tu i pár malých rolí.

Když se nám narodila dvojčata koncem 80. let, musel jsem tohoto náročného koníčku nechat a z Orfea jsem odešel. Až nástup do senátního obvodu mě přivedl zpátky mezi divadelníky: dobřichovické a řevnické ochotníky. Naposledy jsem stál na jevišti, když jsem zaskakoval v jedné malé roli v představení Sladké tajemství, které jsem režíroval. Byla to derniéra loni v listopadu. Od té doby šetřím energii a čas na volební zápolení.

Jo, abych nezapomněl, hraji ještě v Noci na Karlštejně (vždycky v rámci Královského průvodu, jehož se pravidelně účastním), tam už jsem byl králem Cyperským, vévodou bavorským a jednou na záskok též Arnoštem z Pardubic. V „Noci“ také budu 30. července na Křivoklátě a 24. září v Karlštejně v rámci vinobraní. To představení se hraje už 10 let, ne-li déle.

* Co tvůj soukromý život, oženil ses, máš děti? Co dělají?

S jednou ženou máme čtyři děti, ale už nejsme spolu. Ale jako rodina držíme stále pohromadě. Holky jsou bakalářky humanitních oborů, nejstarší syn je inženýr ekonomie a nejmladší začne letos studovat informační technologie na ČVUT.

* Cos dělal, než ses stal senátorem?

Byla toho spousta. Jeden rok jsem na zkoušku učil, pak jsem zakotvil v národním podniku Geofyzika a pracoval osm let v terénním geologickém výzkumu. V listopadu 1989 jsem se přidal k Občanskému fóru a působil v Koordinačním centru OF. Pak jsem tři roky pracoval v Kanceláři prezidenta ještě za Václava Havla. Pak jsem šest let vedl nadaci, dalších šest let zastával manažerskou pozici v British American Tobacco, a to až do roku 2004.

* Do ODS jsi vstoupil v roce 1999. Proč?

Stále jsem měl potřebu podílet se na veřejném dění a po různých „výletech“ mezi nezávislé iniciativy jsem dospěl k závěru, že jediný smysl mi dává činnost v rámci etablované politické síly. Po ODA mi byla ODS názorově nejbližší.

* V roce 2004 jsi kandidoval za ODS do Senátu? Uvedeš důvod svého rozhodnutí?

Bylo to více méně logické vyústění mého politického angažmá. Byl jsem ve vedení ODS na Praze-západ a velká část tohoto okresu je součástí senátního obvodu č. 16 – Beroun. Kolegové mě přesvědčili, abych do toho šel. Přijal jsem tedy díl odpovědnosti za věci veřejné.

Poprvé jsem byl zvolen víceméně díky dobré pozici ODS (lidé už byli nespokojeni s koalicí ČSSD, US a KDU) – to bylo ještě snadné. Podruhé už jsem vyhrál navzdory postavení ODS, byla tehdy ve vnitřní krizi a její reputace byla pošramocená. Mé zvolení tedy bylo oceněním od voličů za mou osobní práci v politice a v regionu, nikoli za příslušnost ke straně.

* Jsi senátorem 12 let. Zhodnotíš, nakolik se tvé představy o práci senátora vyplnily a v čem je ta práce jiná?

Myslel jsem, že senátor toho může dokázat víc. Ale legislativní mašinérie vám toho moc nedovolí. Z pozice jednotlivého senátora můžete prosadit některé dílčí změny zákonů, ale nemůžete zastat činnost vlády nebo ministerstva. Navrhujeme různé novely, ale těžko lze prosadit třeba celou reformu v určité oblasti bez podpory ministerského aparátu. Navrhl jsem nebo byl spolunavrhovatelem dvaceti zákonů, asi osmdesáti pozměňovacích návrhů, byl jsem zpravodajem asi šedesáti senátních tisků.

Další rovinou práce senátora je pomoc svému obvodu. Kromě různých individuálních problémů občanů může senátor pomoci obcím a jejich starostům. Jen namátkou mohu uvést, že jsem významně pomohl Všeradicím, Hýskovu, Nižboru, Žebráku, Hořovicím, Hlásné Třebani, Chotči, Jílovišti a spoustě dalších v řešení jejich problémů nebo plánů. Mám ve zvyku se vždy jet podívat přímo do terénu nebo navštívit lidi, kteří se na mě obrátili.

* S jakým záměrem jdeš opětovně do voleb o křeslo senátora? Tedy, co můžeš svým voličům slíbit?

Po zkušenosti ze dvou funkčních období jsem se sliby velmi opatrný. Mohu ručit za své postoje, za principy, které budu hájit. Ale nemohu ručit za výsledek rozhodování v Senátu. Neumím ovlivnit složení horní komory, jestli bude jako celek provládní, protivládní, ani jaká bude vláda a jaký bude prosazovat program. Senát má především korektivní poslání a rozhoduje v něm většina.

A pak je tady Poslanecká sněmovna. V poslední době jsme ve výborech Senátu schválili řadu dobrých změn v navrhovaných zákonech (např. o registru smluv), ale Sněmovna nás přehlasovala. Mimochodem, teď sama projednává novelu tohoto zákona.

Nicméně chci slíbit, že budu hájit rozumné řízení státu, racionální nakládání s veřejnými prostředky, chránit občanské svobody. Za největší nebezpečí současnosti pokládám oligarchizaci politiky. Žijeme v bláznivé době, která svádí k hledání jednoduchých řešení. Hlavním vodítkem musí zůstat zdravý rozum.

V případě zvolení chci dál pomáhat obcím i občanům. Nabízím svůj zájem o jejich starosti, slušnost a poctivé úsilí pro zlepšení života v našem regionu.

* V tvém životě byly i zvraty, rozvedl ses po mnoha letech manželství, přestěhoval ses do Králova Dvora a začal pracovat v komunální politice, dokonce jsi od roku 2014 místostarostou v Králově Dvoře. Co tě k těmto krokům vedlo?

Se ženou jsme se rozvedli po vzájemné dohodě po 23 letech manželství. Když jsem pro sebe hledal bydlení, chtěl jsem něco blíž centra senátního obvodu. Při cestách po Berounsku jsem si všiml rozestavěných bytových domů na Horizontu. Líbila se mi jejich poloha a tak tu žiju už devět let. Bylo zase jen logické, že jsem se zapojil do komunální politiky města, ve kterém žiji. Již 6 let jsem členem rady města a dva roky místostarostou. V zastupitelstvu zejména podporuji našeho starostu. Městu se pod jeho vedením daří a já jsem hrdý na to, že mohu být u toho.

* Objevuješ se na mnoha akcích, podporuješ mnohé aktivity v regionu. Založil jsi Nadační fond Letorosty. Co tě vlastně přivedlo k dobročinnosti?

Šest let jsem pracoval v neziskovém sektoru, tak vím, jak je těžké obstát v situaci, kdy nevíte jistě, s jakými zdroji můžete počítat. Je to permanentní boj o přežití. Proto jsem si řekl, že chci pomáhat těm, kteří už svou prací prokázali prospěšnost své činnosti a schopnost dlouhodobě ji pro ostatní vykonávat. Formuloval jsem si takové heslo: pomáhám těm, kteří pomáhají. S tím jsem svůj nadační fond založil.

Senátor nemá ve svém regionu žádné pravomoci. Z ústavy se jen podílí na tvorbě zákonů. Ale je volen přímou volbou, takže od něj lidé také něco očekávají. Snažím se mezi nimi být co nejčastěji a smysl svého působení v regionu vidím právě v pomoci potřebným nebo aktivním.

* Nedávno jsi dostal cenu Ď. Kdo ti ji udělil a za co?

Cenu uděluje kolegium tohoto projektu za mecenášství. U nás se na projektu podílí Rotary klub. Navrhl mě spolek Dobromysl z Berouna. Nejen jemu, ale i mnoha organizacím v regionu systematicky pomáháme. Byla to nejen výše, ale hlavně soustavnost naší pomoci, proč jsme Cenu Ď obdrželi. Potěšilo mě, že si mého dvanáct let trvajícího úsilí lidé povšimli.

* V naší společnosti se pořád konají charitativní akce na podporu postižených lidí, nemocných dětí, na nákladnou operaci či rehabilitaci atd. Vypadá to, že stát se o své občany bez charity nedokáže postarat. Jak to vidíš ty?

Žádný stát se bez charity neobejde. Není v silách ani těch nejbohatších zemí uhradit všem, kdo by to potřebovali, tu nejnákladnější lékařskou péči nebo ideální sociální službu. Veřejné pojištění může garantovat jen určitý rozsah péče. Je dobře, že existují lidé, kteří dokážou v individuálních případech zburcovat ostatní.

* Ty sám podporuješ různé organizace - hasiče, postižené, seniory. Sám žiješ dost skromně. Jaký největší luxus si dovolíš?

Můj úplně největší luxus je byt v Králově Dvoře, který jsem pořídil na hypotéku. Nejezdím na exotické dovolené, za posledních deset let jsem byl nejčastěji na Slovensku u mých kamarádů. Mám rád kvalitní víno. Rád pozvu svou rodinu na dobrý oběd nebo večeři, což už je při našem počtu (6 lidí) vlastně taky luxus.

* Angličané se vyslovili pro Brexit. Co to přinese naší republice?

To ještě nikdo neví, protože bude záležet na podmínkách, jaké si Velká Británie s EU dojedná. Náš zájem na britském trhu je odbyt našich výrobků a pracovní příležitosti pro naše občany. Obě tyto oblasti budou předmětem tvrdých jednání. Český premiér by proto měl prosazovat zachování co nejtěsnějších vazeb EU s Brity.

K zamyšlení je, co přinese Brexit Evropě. Myslím, že to je vlastně pozitivní impulz. Je to odpověď na lhostejnost, s jakou evropští lídři reagovali na Cameronovu výzvu k reformám. Je to také odpověď na nesmyslnou a nezodpovědnou politiku Evropy v imigrační krizi.

Kéž by si komise i lídři členských zemí uvědomili, že budování superstátu s centralizovaným řízením všech oblastí společnosti i soukromých životů občanů povede jen ke ztrátě postavení EU v mezinárodním měřítku, hlavně v hospodářské soutěži.

Z EU se stal vzdušný zámek, kde si poslanci a úředníci komise namlouvají, že staví pozemský ráj. Svět se ale za posledních pár let hodně změnil. Neschopnost Bruselu vzít to na vědomí vede Evropu do vážných problémů.

* Může samostatná Česká republika obstát v dnešním světě? Zaručí nám setrvání v EU mír? Ptám se proto, že vojenští analytici varují, že jsme si příliš zvykli na život v míru a měli bychom se cvičit a připravovat na válku. Jaký je tvůj názor na tyto „bubáky“?

Mír nám spíše může zaručit členství v NATO. Pokud by Evropa chránila mír, jako chrání naše teritorium vůči nelegální migraci, pak bychom se museli začít hodně bát. Posilování vědomí odpovědnosti za svou vlast a její bezpečnost rozhodně vítám. Byl jsem rok na vojně a pokládám to za promarněný čas, ale neodmítám myšlenku krátkého povinného branného výcviku, jaký mají ve Švýcarsku. Technologická převaha NATO nejspíš v nejbližší době nedovolí vypuknutí války v Evropě či na jejích hranicích, ale vnitřní rozklad Evropy způsobený eskalací imigrace vyloučit nelze.

* Tvá práce a všechny tvé aktivity i mimo Senát a králodvorskou radnici ti zabírají spoustu času. Kolik hodin denně spíš? Jak se udržuješ v kondici? Zbývá ti čas na tvé koníčky?

Spáneknešidím, ale pracuji prakticky celý den. V denních hodinách lítám po jednáních a po akcích, je jich tolik, že nestíhám být všude, ale snažím se osobní účastí vyjádřit uznání organizátorům kulturního, společenského nebo sportovního života našich obcí. Bohužel nezvládám být všude, to mě mrzí. Večer doháním, co je potřeba, studuji podklady nebo píšu různé texty. Přitom občas koukám na televizi. Čas na koníčky se zkracuje a zejména v tomto vypjatém roce už není vůbec žádný.

* Co vzkážeš našim čtenářům?

Jsme opět v roce dvojích voleb. Tak snad hlavně to, aby se rozhodovali podle zdravého rozumu a neskákali na lep laciným slibům populistů. Nikdo nemá žádné zázračné recepty na naše bolesti. Pomůže jen soustavná a odpovědná práce.

A taky samozřejmě přeji pěkné prázdniny dětem a dovolenou rodičům.

Děkuji za odpovědi. Marta ŠeVac (Podbrdské noviny)

Jiří Oberfalzer

člen vedení senátního klubu
místostarosta
předseda oblastního sdružení