Deideologizace Evropy a spásná cena pro sjednocování za rozklad
Možná by se čekalo, že budu mít tendenci hodnotit výsledek krajských voleb a analyzovat dopad celostátní politiky na diametrálně odlišný sektor státní správy. Aniž bych chtěl jakkoli přehlížet současné vládní dění, toto dělat nehodlám.
Mám tendenci věci vnímat v širším kontextu a Česká republika není osamoceným ostrovem uprostřed Evropy. (Ne)hezkým ukazatelem nadále zůstává Řecko, které je v mnohém červeně svítící kontrolkou na palubovce politiky EU.
Za posledních pár let jsme si již zvykli na přesun výkonu státní moci do bruselských institucí, kde zákony a nesmyslná nařízení píší nevolení oficíři žijící na planetě EU, které vládne podivná, nepřímo zvolená quasi-elita s ohvězděným odznáčkem v klopě saka. Řecko si již částečně zvyklo na odevzdání posledních kompetencí Trojce, která plundruje zbytky kdysi prosperující krajiny. Důvody v podobě nepromyšlených a trh křivících dotací, přerozdělování a nezodpovědném budování dlouhodobě neudržitelného sociálního superstátu závislých známe. Důsledky však začínají mít v mnohém ještě více devastující charakter. Některé země a potažmo velká část evropské politiky se totiž v důsledku nařízení Evropské centrální banky, Evropské komise a Mezinárodního měnového fondu v případě finanční pomoci dostávají do situace, kde jsou konkrétní mechanické kroky plně nadřazeny jakékoli ideovosti. To v důsledku znamená neplnění volebních programů, uzavírání širokých koalicí a depolitizaci politiky, jejíž výkonná moc se následně smrskne na udržování státu při životě na základě další podpory oněch zmíněných organizací. Konsekventně potom vidíme nárůst preferencí extrémistických stran, ke kterým se lidé utíkají jako k poslední možnosti nebo případnou nechuť k volbám vůbec jít.
Toto je dnes již zcela patrné ve zmíněném Řecku, kde kdysi přirození rivalové Nová demokracie a Pasok vytvořili koalici těsně po té, co volby téměř vyhrála ultralevicová Syriza. Čtyři měsíce po té jsou volební preference Syrizy nad úrovní Nové demokracie a Pasok, kdysi vládnoucí levicová strana, by se pravděpodobně nedostala do Helénského parlamentu vůbec. O to méně už může být šokující fakt, že neonacistický Zlatý úsvit od konce voleb svoje volební preference zdvojnásobil. Za této situace se v ulicích Atén projíždí německá kancléřka, již vítají příznivci Zlatého úsvitu s molotovovými kokteily v levici a se vztyčenou pravicí. Obratem se potom dozvídáme, že Evropská unie obdržela Nobelovu cenu za mír. Osobně nejsem schopen rozklíčovat, zdali to bylo za řešení situace v Kosovu, dlouhodobě zločinnou politiku EU v Sahelu nebo absolutní neschopnost jakkoli napomoci současné kritické situaci v Mali. Členské země Maďarsko a Rumunsko se v současné době mírovým demokraciím také zrovna nepodobají. Po udělení ceny za mír ale slyšíme jasné vzkazy nevolené evropské supertrojky v podobě Barroso, Van Rompuy, Schulz, kterým tentokráte na pomoc přispěchal jeden s předních filosofů naší doby, Jürgen Habermas. Zpráva je jasná: musíme více integrovat. A to v situaci, kdy se Katalánsko a Skotsko chtějí emancipovat, Strana za nezávislost Spojeného království se pomalu chystá na referendum o setrvání v EUa jednodná evropská měna se ukazuje jako nepromyšlený, ekonomicky fatálně chybný krok integrace.
Dnes již nemůže být pochyb o tom, že EU je jedním z hlavních faktorů selhávání politik starého kontinentu, a i když se jako malá země vyskytujeme ve velice složité situaci s malým manévrovacím prostorem, politické paralely s jinými zeměmi nemůžeme přehlížet. A nemůžeme je přehlížet ani jako politická strana, toho času vládnoucí. Také jsme uzavřeli koalici, která se postupem času projevila jakožto nefunkční. Také se zde na vládní úrovni podnikají kroky, které jsou neslučitelné s naší ideologií a stanovami. A v důsledku toho jsme od počátku vládnoucího období přišli o polovinu svých voličů – už jsme jim nestáli za to jít k volbám. S reformací Evropské unie sami těžko něco uděláme, ale sami nad sebou se zamyslet musíme. V opačném případě je scenérie téměř jistá – zánik ODS a kompletní předání moci bruselským úřadům, které budou za přerozdělování a centralizace na ulicích bojovat s extrémistickými stranami zleva a zprava.
člen místní rady
člen oblastní rady