Michal Zácha Články

„Přestaňme z lenochů dělat sociálně vyloučené. Rozlišujme. Nazývejme věci pravými jmény.“

Jeho předvolební štít nese dvě hesla. To první zní: Sociální dávky jen potřebným. Ne lenochůrm a darmožroutům. A druhé: i když „kopu“ za modré, podpora rodiny má u mne zelenou. Proklamuje, že bude bojovat za práva slušných a poctivých lidí - naopak jeho politika povede proti povalečům a lenochům, kteří si ze státu udělali dojnou.

 

 

„Dnes jsou módní pojmy jako sociálně vyloučené lokality či sociálně znevýhodnění lidé. Dřív jsem tato slova nikdy neslyšel – zatímco dnes se stávají doslova zaklínadlem pro lidi, kteří si sami stoupli na okraj společnosti,“ říká pětatřicetiletý náměstek přerovského primátora Michal Zácha. Podle něj je ale třeba jasně rozlišovat. „Jestliže se do kategorie sociální vyloučenosti dostane člověk, který odmítá pracovat, vzdělávat se, rekvalifikovat – a místo toho jen čeká na peníze od státu a ještě si jako rukojmí bere své děti, pak je třeba říci jasné ne,“ konstatuje Michal Zácha. Naproti tomu zdůrazňuje, že by pomoc od státu s veškerými sociálními jistotami měli získat lidé, kteří objektivně nemohou najít práci, jsou nemocní, starají se o postižené děti či rodiče. „Nedávno mi jedna paní povídala o své malé vnučce, která je upoutána na invalidní vozík a má epileptické záchvaty. Její rodiče těžce finančně zvládají péči o dceru, převozy k lékařům a podobně. Slušná rodina, která se ne vlastní vinou dostala do problémů, má od státu sice podporu, ale podle slov babičky chabou. Pak mě ale dovede naštvat, když procházím takzvanou sociálně vyloučenou lokalitou, kde ve značkových oblečcích postávají s cigaretou v ruce chlapi jako hora, které živí stát. Přitom volná pracovní místa na pomocné práce jsou, ale jim se vyplatí pobírat dávky. Evidentně je tu něco špatně…“ podotýká Zácha.

Podle něj musí stát nastartovat sociální politiku, která povede ke stabilitě ve společnosti. „Jako náměstek jsem si vyslechl stesky lidí, kteří poukazovali na to, že si sociálně vyloučení žijí mnohem lépe, než pracující. Z pozice regionálního politika mě to sice nazvedávalo ze židle, ale mohl jsem pro to udělat pramálo. Vždycky jsem říkal, že tuto věc musí vyřešit poslanci, kteří by měli přijmout odpovídající zákony a jasně nastavit mantinely. Nechci ale být jen za alibistu, proto jsem se rozhodl kandidovat a podílet se na změně věcí, které vadí mně, stejně jako vám,“ podotýká závěrem Michal Zácha.