Covidové nevolnictví
25. února 2021

Petr Zimmermann: Covidové nevolnictví

Upozornění: Toto není vědecký článek. Autor je doktor, 56 let , slouží v covidové nemocnici.

ANO, PODĚLALI JSME TO. Nic jiného se po zhlédnutí dnešní večerní tiskové konference Andreje Babiše říci nedá. Máme zrovna první výročí čínské chřipky. Ve válce jsme rok. V uzávěře třetí měsíc. A výsledky? Veliké NIC. Tedy kromě příkazu dvojitých roušek a zavření mateřských škol a nově též zákazu pohybu mimo okres bydliště. A kromě velikých škod. A kromě stovek každodenních tiskových konferencí a mediálních výstupů. Za celý rok nic konkrétního, krom nesystematických zákazů a omezení normálního života. Zákazy vycházení jsou jen totalitní manýra. Máme tu už rok covidové nevolnictví. Výsledek? Jsme konečně opravdu BEST IN COVID. Ale abych nebyl nespravedlivý. Ať vlády vyspělého světa společnost škrtí shora, zdola, zprava, zleva, více či méně, výsledky jsou všude dosti podobné, víceméně v rozptylu obtížně porovnatelných národních statistik. I to Švédsko je lepší než my a nevolnictví nezavedlo. Prostě ať škrtíte společnost zleva zprava, vyjde to plus minus na stejno. Odchylky jsou dány spíše různou metodikou vykazování, testů, nemocných, zemřelých, statistik. Úmrtnost vesměs mírně vzrostla, ale národy nevymírají.

Rok trvající válka přináší válečné škody. Konečné vítězství v nedohlednu. Co nastane po uplynutí 3 týdenní uzávěry společnosti? Co bude, až uzávěra skončí a opět nastane uvolnění? Dáme si to celé ještě 1, 2, 3 x dokola? A to nemluvím o tom, že uzávěra s ponecháním běhu podniků a veřejné dopravy a supermarketů je vnitřně nekonzistentní. Byli jste někdy v šatně větší firmy nebo v závodní jídelně? Jeli jste (pane premiére) někdy v tramvaji nebo metru na druhý konec města? Byli jste v poslední době nakoupit třeba v Lidlu? Jaký chcete tvrdší okresní lockdown, když lidé z různých okresů budou dál jezdit do jedné práce, jezdit v MHD, nakupovat v supermarketech? O tom, že budou, unaveni nevolnictvím, hledat jakoukoli cestu, jak lockdown obejít, nepochybujte. Třetí měsíc lockdownu, který se navíc může opakovat, není řešení. Všiml si toho i rakouský kancléř? Jaký je tedy end-point? A existuje nějaký plán? Po roce je jasné, že dosud žádný plán neexistoval a neexistuje.

Tzv. collateral damages války s covidem (doprovodné vedlejší válečné škody) jsou už dnes patrně větší než přímé škody způsobené koronavirem. Co všechno dobrého ve zdravotnictví, vzdělávání, infrastruktuře ale i sociální sféře by se za ten ztracený bilion korun dalo udělat. Nemluvě o tom, že něco zbořit je snadné, ale znovu postavit na nohy mnohem těžší.

Odhaduji, že Andrej Babiš tohle všechno (co tady píši) ví. Ale nemá odvahu něco na svém přístupu změnit. Je v zajetí svých píáristů a nepřetržitých průzkumů veřejného mínění, které si nechá dělat a podle nichž řídí svoji politiku. Pane premiére, jsou to vyhozené peníze, udělejte něco konkrétního pro tuhle republiku a pro lidi. Co třeba zvětšit kapacitu JIP a ARO i běžných covidových oddělení ve stávajících nemocnicích? Dnes na nich leží celkem něco přes 6 000 nemocných, ale celková lůžková kapacita nemocnic je skoro 70 tisíc, akutních 50 tisíc, lázně nepočítaje. K tomu urychleně zaškolit lékaře a sestry jiných oborů. V nejhorším povolat na nezbytně nutnou dobu lékaře a sestry z ambulancí nebo z Německa. To všechno už tu mohlo být. A co třeba vytvořit skutečnou, byť nevelkou armádní covidovou nemocnici, obsluhovanou armádním personálem, místo toho aby vojáci dělali v malých skupinkách zřízence v okresních nemocnicích? Co zkusit sehnat navíc dost vakcín pro lidi, ať to stojí, co to stojí a nečekat, až k nám doklopýtá vakcína z Bruselu. A co takhle přestat stále děsit lidi, že umřou, ale naopak je spíše uklidňovat a povzbuzovat? Když lidé pořád slyší, že v nemocnicích zbývají poslední lůžka, tak se na ně všichni pacienti nebo potenciální pacienti vrhnou. Jak by asi dopadla banka, o které by televize stále hlásila, že má posledních pár milionů na účtech?

Mnohým politikům, i některým kolegům teoretikům nebo redaktorům, kteří se v médiích falešně dojímají nad zemřelými spoluobčany, jsou ve skutečnosti tito spoluobčané ukradení. Nikdy nesáhli na nemocného člověka, aby mu pomohli. Covidariu v nemocnici by se většina z nich vyhnula jako tyfovému baráku. Jde jim jen o udržení moci politické, společenské i ekonomické. A že je celá válka s covidem dosti „business driven“, na to vezměte jed. Kariéra a business, to je dnes velký hnací motor covidu a covidového nevolnictví.

Očkování. Jsem pro, co nejdříve, co nejrychleji a pro všechny, co budou chtít se očkovat. Bez registrace, bez rezervace, bez IT byrokracie. Jaký má smysl v zemi, kde všichni mají občanku, rodné číslo a zdravotní pojišťovnu, dělat tyhle opičí IT veletoče u computeru, nechápu. Samotné očkování trvá 2 minuty, vyplnění údajů v počítači může trvat včetně registrace i hodiny. Ovšem ouha. Nejsou vakcíny. Věřme, že budou a že budou zabírat i na mutace. Přitom se ukazuje, že centrální distribuce vázne jako vždy, ať ji dělá EU nebo české ministerstvo.

A co Čína, země původu viru? Tam už to skoro rok vypadá, že soudruzi čínskou chřipku vyřešili. Alespoň podle oficiálních zpráv. Ale je to skutečně možné v zemi tak velkých měst, a jestli ano, proč? Kola manufaktur se točí, svět nakupuje, Čína je vítězem pandemie. Před rokem jsem s mírným sarkasmem a ironií napsal, že nejlépe vyřeší koronavirus ty země, které omezí testování a zavedou cenzuru. Zvenku se to tak jeví a možná to nebyl jen bonmot.

Ad masové testování. Nevím, nejsem si jist, zda to není jen mantra. Německo dnes testuje daleko méně než my (ourworldindata.com) a má (také) méně případů, v neděli se u nás situace vždy „zlepšuje“, Slovensko otestovalo dvakrát dokola celý národ a NIC. Jsem pro testování, tam kde je to indikované a jsem i pro to, aby si každý mohl antigenní test koupit v drogerii nebo lékárně a sám si ho udělat tak často, jak jen bude chtít. Nezapomeňme však, že antigenní testy nejsou moc spolehlivé; i PCR testy u podezření na covid v nemocnici někdy vyjdou pozitivní až na podruhé napotřetí nebo taky vůbec, ale pacient má pak pozitivní protilátky.

Ad nezodpovědní lidé. Navrhuji: Vyměňme je za zodpovědnější. Jako za socialismu. Socialismus byla také výborná myšlenka, kterou kazila jen nezodpovědná individua, kterých byla ovšem ve skutečnosti většina. Podobné je to dnes s koronavirem. Lidé si udělali vlastní názor na reálnou nebezpečnost koronaviru; zejména ti svobodomyslnější si možná říkají: raději risknu smrt než koronavirové otroctví. Ne, to byla nadsázka. Většina těch, které vidíme na horách, v parku, v lese, na oválu, dospěla prostě k názoru, že zdravotní riziko je pro ně přijatelné. Nechtějí doma zešílet. A to vládě vadí, Prostě jim to zakážeme. Do práce ale ať koukají mazat, on se rohlík ani auto pouze myší zatím stále vyrobit nedají.

Ad statistiky. Jsou nepřesné, mezinárodně neporovnatelné, jejich metodiky v různých zemích se dosti různí, o důslednosti sběru a vykazování dat v různých zemích nemluvě. Letmým pohledem zjistíme, že v Česku se už nějakou dobu testuje na počet obyvatel násobně než v Německu a výsledek?

Závěrem. Ti, co vyhlašují válku covidu, by si měli něco přečíst od Clausewitze: „Válka je akt násilí s cílem donutit protivníka aby se podřídil naší vůli.“ (O válce)

Ale kdo jde do války, i do hospodářské nebo války s covidem, musí znát odpovědi na tyto otázky: Jaké cíle vstup do války má? Jak jich lze dosáhnout? Jak se vypořádat s reakcí protivníka? Co udělat, když se cílů dosáhnout nepodaří? Jak tu válku ukončit? Ani na jednu z těch otázek nemá vláda odpověď. Jsem přesvědčen, že si tyto otázky ve skutečnosti ani nepoložila. Natož aby si na ně odpověděla a nedej bože něco konkrétního kromě dvojitých roušek a zavření mateřských škol a nás lidí udělala.

ANO, SKUTEK UTEK. Jestli to tak jako poslední rok má být napořád, jsem proti. Takhle se žít nemá a ani nedá. Skončeme s hysterií, patosem, mediálním ohňostrojem. Mějme ohledy na druhé i na sebe, braňme svobodu a věnujme se každý své práci. To je to, co můžeme pro sebe, své okolí i republiku udělat.

Napsáno na výročí Vítězného února 25. 2. 2021 ve 23.00.
 

Petr Zimmermann
člen programového týmu ODS pro zdravotnictví

Více o autorovi