11. srpna 2016
Medvěd z Východu
KDYSI, KDYŽ JSEM SEDĚL na Borech, přidělili mi ke čtení knížku. Tehdy se to tak dělalo. Člověk si vybrat nemohl a nakonec byl rád, že si může přečíst aspoň něco. Kniha mi přidělená popisovala, co všechno bylo vynalezeno v Sovětském svazu. Důsledně jsem si ji přečetl, abych zjistil, že v Sovětském svazu bylo vynalezeno prakticky všechno. Její autoři k tomu došli celkem třemi metodami.
Buď danou věc vynalezl někdo v Sovětském svazu. Když to náhodou nebylo vynalezeno v Sovětském svazu, tak to někdo někomu ze Svazu ukradl. A když to nikdo neukradl, tak neznámost sovětského, respektive ruského autorství vynálezu byla způsobena tím, že Rusko bylo daleko, takže se to svět dozvěděl pozdě.
Tahle historka hezky ilustruje tu bezmeznou snahu ruského medvěda ve všem vyhrát. Být vždycky největší, nejrychlejší a nejsilnější. Vždycky, všude a za každou cenu. Je to možná trochu i mindrák související se snahou dohnat (a předehnat) Západ.
Plodem této touhy je i vyloučení ruských sportovců z olympiády v Riu. Systematický doping se na Východě dělal vždycky a sportovci se s tím smiřovali. Jak vidno, nejen dříve, ale i nyní. Doping tak je podle všeho součástí státní podpory sportu, protože stát se rozhodl si sport podřídit a zařadit ho do své propagandistické torny.
Nás v bývalém východním bloku to nepřekvapí. V objetí ruského medvěda jsme nedobrovolně prožili několik desetiletí. Za tu dobu jsme na vlastní kůži poznali a zakusili mnohé z jeho metod. Škoda že o tyto naše zkušenosti nebyl po pádu železné opony na Západě valný zájem a naše obezřetnost byla zaměňována za resentiment.
Dodnes převládá v hlavách mnohých západních politiků pohled na nás jako na ty zaostalé, kteří by měli držet ústa a krok. Je to chyba. Zacházení s medvědem je totiž disciplína, již bychom mohli Západ vyučovat.
Bc. František Stárek
kandidát ODS do Senátu
