Dámy a pánové, vážení přátelé, váleční veteráni,

 

dovolte mi, abych vás srdečně pozdravil na dnešním setkání k uctění památky válečných veteránů. Ačkoliv se Den veteránů v naší vlasti začal slavit až v roce 2001, jsem rád, že si tento svátek, který někde slaví již od roku 1919, nachází konečně i u nás své důstojné místo. Důkazem toho je i to, že nejde jen o oficiální záležitost Prahy, ale že se dnes setkáváme zde v Ostravě a podobných akcí jsem se v minulosti zúčastnil třeba v Liberci. Symbolikou památky padlých vojáků jsou vlčí máky, které můžeme už i u nás vídat v podobě různých odznaků v tento svátek na oděvech i mnoha českých válečných veteránů, ale také ostatních lidí, kteří mají k tomuto svátku pozitivní vztah.

 

Vlčí máky krátce po skončení 1. světové války bezděčně zpopularizoval v jedné své básni kanadský vojenský lékař a básník podplukovník John McCrae. V té básni se hovoří o tom, že padlí předávají svou pochodeň živým, aby ji nesli dále. Kdyby jim uhasla, mají si živí vzpomenout na žal padlých, že zemřeli zbytečně. Myšlenka této básně naléhavě míří i do českých zemí, protože naše historie vztahu k válečným veteránům má z mnoha důvodů řadu nehezkých kapitol. Nejde jen o komunistický režim po roce 1948, který se choval k našim hrdinům často doslova zrůdně, ale je třeba si sáhnout do svědomí i dnes, kdy si bohužel poměrně velká část české veřejnosti ve své malověrnosti a měšťáckém sobectví nedokáže vážit našich novodobých veteránů ze zahraničních misí.

 

To mne mrzí stejně také proto, že jsem měl možnost při svých zahraničních cestách se opakovaně přesvědčit – od Singapuru až po Kanadu – o tom, jak se ve světě důstojně staví k památce padlých a především k žijícím veteránům. To mi dalo další možnost si uvědomit, kolik toho ještě z našich dluhů k našim veteránům nemáme splaceno.

 

Naši veteráni a jejich obětavost a odvaha v boji za lidskou svobodu by měli  rozhodně stát za naší pozornost a měli by pro nás zůstat trvalým mementem, výzvou a inspirací, abychom historii neignorovali a čerpali z ní poučení. Pokud to budeme ignorovat, škodíme především a hlavně sami sobě.

 

Děkuji vám za pozornost.