Rozloučili jsme se s báječným člověkem, který nás tak nečekaně a bez varování opustil s předsedou Senátu Parlamentu České republiky, dlouholetým primátorem Teplic, a hlavně, a především manželem milované Věry, tátou dcer Venduly a Jolany, dědečkem Vojty a Míši a také mým dlouholetým osobním a rodinným kamarádem.

Je dvojnásob těžké přijmout ztrátu kamaráda a zároveň originálního, a neváhám říci populárního, politika. S Jardou
odchází kus české politické normálnosti a tím i kus normálního světa…
Dojaly mne i některé zápisy našich spoluobčanů, přátel a kolegů v kondolenční knize Senátu. Dovolte mi 2–3 z nich
anonymně ocitovat:
"Byl jste důkazem, že malí mohou být velcí a velcí mohou být normální…"
"Váš nadhled a humor byly ozdobou české politiky. Obdivuji, s jakou noblesou i pokorou jste zastával své úřady…"
"Budu si navždy pamatovat člověka, kterému se za každých okolností smály oči, a šířil dobrou náladu…"
Armádní generál Emil Boček, válečný veterán z 2. světové války, napsal:
"Světlo jedné duše uhaslo, však její teplo hřeje naše srdce dál…
Odešel velký muž, morální autorita a velký kamarád, na kterého budeme všichni vzpomínat."
Mám-li vzpomínat na tohoto malého velkého muže, musím si tento úkol rozdělit na tři části: Jarda jako kamarád, jako
člověk a jako politik, i když u něj to vše splývalo v jedno, protože jeho stěžejním hlavním poznávacím znamením byla
nefalšovaná ryzí ČLOVĚČINA!
Jako kamarád je nezapomenutelný. Strávili jsme spolu mnoho let a vzájemně jsme věděli o svých silných i slabších
stránkách. Často jsme si vyčítali, že si krademe myšlenky a názory, ale vždy to bylo s nadsázkou, jenom jsme prostě
podobně mysleli.
Bude mi moc chybět nejen v politice, ale i na tenise nebo lyžích, třeba i při cigaretě, prostě v životě.
Jako člověk byl Jarda bezesporu skvělý manžel a dobrý táta a dědeček, ale byl také velký workoholik a chápal svou
roli politika v čase 7 dní x 24 hodin denně. Jeho mottem bylo "žít a nechat žít“. Byl skvělý společník vždy a všude. I
když práce senátora je odpovědná, Jarda ji vždy dokázal odlehčit a zlidštit. Neváhám říci, že za nudné a nezáživné
schůze Senátu byly považovány ty, na kterých nepromluvil Kubera. Právě jeho člověčina si dokázala získat uznání a
toleranci i u lidí, kteří měli jiné názory, jiné politické přesvědčení a jinou povahu.
Jako politik nebyl, a to zdůrazňuji, nafoukaný, sobecký a ješitný. Vyhnu se ideologickým otázkám a omezím se jen
na konstatování, že Jarda byl bytostný konzervativec a byl božsky nekorektní k módní politice korektnosti a ke všem
soudobým extrémům, které v sobě skrývají riziko nových totalit a jejich zhoubných mutací. Měl odvahu si dělat
legraci z hloupostí, které nás začínají opřádat jako pavučina, nebo chcete-li svazovat jako svěrací kazajka.
Nebyl však klaun, v jeho častých sarkasmech a karikujících vyjádření bylo vždy jádro ryzí pravdy. Ačkoli humor a
nadsázka byly jeho oblíbenými prostředky dialogu, dokázal být vždy i v těch nejostřejších střetech noblesní, až
laskavý. Jeho politické zásady by se daly shrnout prakticky do několika zásad:
NEVYHÝBAT SE NEPŘÍJEMNÝM PROBLÉMŮM
OTEVŘENOST A NADHLED
HUMOR, NE JEDOVATÝ ŠKLEB!
VELKORYSOST, NE ZÁKEŘNÁ MSTIVOST!
Václav Havel a další naši významní polistopadoví politici, kteří nás opustili, byli již na odpočinku. Jarda si bohužel
přisvojil primát, o který jistě při jeho lásce k životu nestál, jako první ústavní činitel, zemřel v aktivní službě. Nechal
nás tu zamlklé, opuštěné, ale kdo ho měl rád a vážil si ho, nechť se co nejviditelněji hlásí o jeho dědictví a obohacuje
je – vždy s úsměvem a beze strachu nazývat věci pravými jmény, zůstat svůj, žít a nechat žít…
Sbohem kamaráde. Čest Tvé památce!

Přemysl Sobotka

náměstek hejtmana Libereckého kraje
člen regionální rady