Tato část v návrhu ministerstva zemědělství původně vůbec nebyla. Kancelář ombudsmana ale poukazovala na rozpor mezi majiteli vodovodních přípojek a provozovateli sítí. Požadovala vyřešit současnou praxi, kdy majitelé přípojek v řadě případů vyžadují neustále se opakující opravy zařízení, které je už dávno za dobou životnosti, ve snaze ušetřit. Opravy přípojek totiž na rozdíl od jejich výměny v současnosti hradí právě provozovatel. Ten pak ale náklady na takové opravy i ztrátu vody z přípojek v havarijním stavu rozpočítá do cen vodného a stočného.

Důrazně upozorňuji na to, že klauzuli zákona o tom, že tyto rozpory lze v novele jednoznačně vyřešit pouze převedením platby za opravy přípojek přímo na jejich majitele, tvůrci zákona kanceláři ombudsmana zaslali k připomínkám. Ta ale do předložení zákona žádné nevznesla.

 

I když by aplikace novely v této podobě přinesla úspory v provozu vodovodů - neplatily by se neúčinné opravy a z vyměněných přípojek by neunikalo značné množství vody, což v současnosti nakonec v ceně vodného a stočného platí stejným dílem všichni odběratelé vody –, naprosto rozumím obavě majitelů přípojek, že náklady na jejich opravy v místech mimo jejich pozemek by pro ně mohly být finančně příliš náročné.

 

Proto jsem se rozhodl svolat k poradě nad touto částí novely všechny zúčastněné strany a pokusit se najít cestu, jak by se situace dala vyřešit k maximální spokojenosti všech. Po dnešním jednání se zemědělským výborem Poslanecké sněmovny ČR bylo projednávání zákona odloženo o dva měsíce. V této době se na půdě sněmovny sejdeme jak s provozovateli, tedy Sdružením oboru vodovodů a kanalizací, tak se Svazem měst a obcí.

 

Záměrem novelizace tohoto zákona totiž rozhodně není finančně zatížit majitele domů a přípojek k nim, ale zamezit zbytečným ztrátám, které zatěžují peněženky všech obyvatel České republiky.