Předsedou Evropského parlamentu byl na evropské poměry sice v prvním kole, ale těsně zvolen socialista Martin Schulz. V jeho osobě získává Evropský parlament ve svém vedení člověka, který byl jako dlouholetý předseda evropských sociálních demokratů velmi ostrým, nepříjemným a zatvrzelým soupeřem. Podle mého názoru tak bude chvíli trvat, než si zvykne na funkci konsensuálního předsedy Parlamentu, který by měl názory pouze moderovat a být předsedou všech poslanců, ze všech států a ze všech frakcí.

 

Bude mít také nelehkou úlohu v předsednictvu, kde je se svými názory v menšině. Složení celého vedení Evropského parlamentu se totiž po lednových volbách výrazně změnilo. Zatímco dosud měla levice v předsednictvu většinu, nyní mají pravicové strany o jeden hlas více. Společně s evropskými lidovci totiž má naše konzervativní skupina EKR osm ze čtrnácti místopředsedů. V určitých rozhodnutích počítám i s podporou dvou liberálů. 

 

V době finanční krize se dá očekávat mnoho diskusí nad výdaji evropského rozpočtu. Díky většině nejenom ve vedení, ale i v celém Parlamentu, tak budeme moci společně prosazovat úspory a zdravý rozum. Předpokládám, že nově zvolené předsednictvo bude diskusi o evropských tématech směrovat více pravicově. Na místě je nutné začít šetřit. Domnívám se, a věřím, že tento názor má i mnoho kolegů europoslanců, že právě v této době je potřeba směřovat peníze hlavně na prorůstává opatření a nastartovat ekonomiku, a ne na zvyšování sociálních jistot.

 

S mnoha kolegy v předsednictvu mne pojí společná historie a zážitky. S většinou místopředsedů se znám velice dobře. Například nově zvolený Němec Alexandr Alvaro stejně jako já dělal judo, se Španělem Alejem Vidal-Quadrasem dlouhodobě podporujeme iránskou opozici, s Rakušanem Othmarem Karasem jsme byli kluboví pokladníci. Je nesmírně důležité, že máme dobré vztahy a že se vzájemně respektujeme, protože o tyto vztahy se budeme v budoucnu moci opřít při hledání konsenzuálních řešení.