Bude se totiž rozhodovat, zda úspory postihnou evropské dotace, zemědělce či bruselskou administrativu. Návrh rozpočtu EU činí 151 miliard EUR v prostředcích na závazky (tj. +2 % oproti rozpočtu na rok 2012) a 138 miliard EUR v prostředcích na platby (tj. +6,8 % oproti rozpočtu na rok 2012).

 

Hospodářské problémy eurozóny společně s tlakem členských států, které do evropského rozpočtu přispívají nemalé peníze, donutily Evropskou komisi učinit částečné ústupky. Na příští rok proto předložila rozpočet, který počítá s určitými škrty. Snad nejvíce diskutované je snižování administrativy. Pro budoucí rok totiž Komise počítá se snížením počtu bruselských úředníků o 1%, do roku 2020 pak o celých 5%. V situaci, kdy v České republice uvažuje vláda o krácení rozpočtu ministerstev v řádech desítek procent, působí podobný návrh Evropské komise velmi úsměvně. Navíc si musíme uvědomit, že v celkovém objemu prostředků Evropské unie tvoří platy úředníků jen okrajovou položku. 

 

Rozpočet EU na rok 2013 navíc už příliš ovlivnit nepůjde, jelikož je součástí dojednaného víceletého finančního rámce. V příštím roce tak Unie musí dostát dříve nasmlouvaným závazkům. Mnohem důležitější dopad budou mít probíhající jednání určující finanční toky pro období 2014-2020. Tady zůstává ve hře spousta otazníků. Jasné je pouze jedno. Jednání nebudou jednoduchá a Česká republika na nich může hodně získat, ale také mnohé ztratit.  V tomto ohledu plně podporuji postup předsedy vlády Petra Nečase a jeho snahu o získání více peněz na kohezní politiku při současném snížení celkové výše rozpočtu EU. Česká republika mezi léty 2014-2020 pravděpodobně překročí hranici 75% HDP na obyvatele vůči průměru EU. Po roce 2020 by se v takovém případě zařadila do skupiny čistých plátců, kteří kladou důraz na úspory a účelnost vynakládaných prostředků, jelikož do rozpočtu EU přispívají více, než kolik z něho pak zpětně vyčerpají. Pro nadcházející období po roce 2013 ale nutně  potřebujeme dotace z Bruselu na dobudování základní infrastruktury a podporu ekonomického růstu. Z toho důvodu  nechceme omezovat evropské strukturální fondy.

 

 Popsaný postup je výhodný pro Českou republiku a navíc zcela reálný. Z rozpočtu EU jsou přerozdělovány finanční prostředky vedle kohezní politiky mimo jiné na společnou zemědělskou nebo na zahraniční politiku. Z toho důvodu je možné získat více peněz na silnice a další prorůstové projekty, pokud  dojde k omezení výdajů Bruselu v jiných oblastech. Z pohledu České republiky však v žádném případě nesmí dojít ke snížení objemu investic určených na politiku soudržnosti. Naopak vidím největší možnost škrtů v oblasti přímých zemědělských plateb. Právě zemědělská politika Evropské unie patří mezi nejméně efektivní výdajové kapitoly, byť ji Francie spolu se Španělskem nebo  Itálií do značné míry preferují. Čeští zemědělci naopak v absolutních číslech i v přepočtu na hlavu dostávají méně. Souboj se zemědělci z okolních zemí, kteří sice vyrábí dráž, díky dotacím z Bruselu jsou ale na evropském trhu přesto konkurenceschopnější, prohrávají především čeští producenti masa. Česká republika navíc dováží stále více potravin ze zahraničí. Čeští zemědělci prošli po revoluci úspěšnou transformací a evropské dotace nejen všeobecně svazují jejich podnikání bezpočtem regulací, ale především pokřivují celý trh systémem dotací, který nemůže trvat věčně.