Vážený pane předsedo, 

 

evropská poptávka po oceli klesá. Největší světový výrobce oceli ArcelorMittal proto dočasně uzavírá jednu ze svých tří vysokých pecí v Polsku. Již dříve odstavil pece v Belgii, Německu a Španělsku. A my zde hned začínáme hovořit o potřebě evropské intervence, o dotacích z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Po evropsku vymýšlíme, jak napravit trh, který logicky s klesající poptávkou stlačuje ceny oceli dolů.

 

Přitom se ukazuje, že ArcelorMittal je schopen sám restrukturalizovat výrobu a současně se nadstandardně postarat o své zaměstnance. V roce 2004 propustil ArcelorMittal v České republice 1 700 zaměstnanců. V roce 2006 to bylo více než 1000 a v dalších letech opět více než 1000. Arcelor přitom uplatňoval politiku dobrovolných odchodů. Lidé, kteří odešli dobrovolně, dostali odstupné, které dosahovalo výše jednoročního až dvaapůlletého průměrného měsíčního platu. Podnik se těmito kroky v České republice dostal z dřívější téměř miliardové ztráty a loni dosáhl zisku 700 milionů korun.

 

Považoval bych proto nyní za obrovskou chybu a nespravedlnost, aby unijní peníze, naše peníze, financovaly restrukturalizaci pecí v Belgii či jiných západoevropských zemích. Česká zkušenost totiž jednoznačně ukazuje, že to není potřeba.