Martin Baxa Články

(Euro.cz) Ministr kultury Martin Baxa hned tak nepočítá s větším přílivem peněz do svého resortu. Musíme se přizpůsobit současné ekonomické realitě, nabádá brzy sedmačtyřicetiletý politik Martin Baxa. Proto si ani nedovolí přijít s návrhem na zvýšení koncesionářských televizních a rozhlasových poplatků, které by pomohlo České televizi a Českému rozhlasu z finančních problémů. „Jsem proti i z jiných důvodů. Ale hlavně dnes je těžké lidem říkat, že patnáct dvacet korun pro ně nic není,“ je přesvědčen bývalý dlouholetý primátor Plzně a současný ministr kultury za ODS.

Všichni dnes žijí starostí o energie, jak na tom bude v zimě česká kultura? Jsou všechny vaše příspěvkové organizace po stránce energetické zajištěné?

Vyjednával jsem s ministrem financí o podpoře mimořádných výdajů, takže v novele státního rozpočtu na letošní rok je na tyto účely 280 milionů korun. K tomu přidáme 80 milionů z rezervy ministerstva. To by mělo pro letošek stačit. Příští týden bude vláda probírat nákup energií na rok 2023. Myslím, že nikdo nemusí mít obavy, že v Národním divadle bude zhasnuto, místo aby se hrálo.

Jste připraveni s vyššími náklady na energie pomoct i v kulturních zařízeních, kde není zřizovatelem stát?

Jsem ve spojení s obcemi i kraji, od nás z Plzně například vím, že město pokryje všechny tyto vyšší náklady na energie samo. Obávám se, že v nejhorší situaci budou lidé z oblasti takzvané nezřizované kultury: pro ně v rezervách ministerstva peníze nemáme, ale doufám, že vláda jim v přijímaných plošných opatřeních nějakou podporu v tíživé situaci nabídne.

V návrhu nového rozpočtu ministerstva kultury opravdu moc peněz není, jen o něco více než 14 miliard korun. Tak nízká částka šla na kulturu naposledy v roce 2018, tehdy to ale bylo jedno procento výdajů, dnes je to jen 0,74 procenta. Vy jste přitom sliboval jedno procento…

Návrh rozpočtu na rok 2023 je zatím vytvořen jen na základě přijatých dokumentů úřednickou cestou někdy na jaře, nemůže tedy například obsahovat návrh na zvýšení platů ve státní správě o deset procent. Jednání o rozpočtu vládu teprve čekají. My jsme záměr přiblížit se ve výdajích na kulturu jednomu procentu všech výdajů neopustili, ale dnes, kdy rostou výdaje státu na energie a další sociální opatření, je to stále těžší. Ten podíl na výdajích potom pochopitelně matematicky klesá. Navíc v době prosperity se řeka peněz, která tehdy tekla, ministerstvu kultury vyhnula, naše startovací pozice je o to horší.

Budete tedy při jednáních vlády požadovat pro kulturu ještě nějaké peníze navíc?

Takto asi otázka nestojí. Vláda vyjednává o rozpočtu jako celek a jako celek se potom shodneme na nějaké verzi. Zmíním jen jednu věc, která je dlouhodobější, a to je narovnání zatuhlého systému filmových pobídek. Na základě profesionálních podkladů producentů v audiovizi (APA) jsme letos na pobídky přidali 570 milionů a chceme v tom pokračovat.

To v návrhu rozpočtu ještě není.

Ne, tam je zatím těch 800 milionů jako každý rok.

Ještě v červnu jste tvrdil, že peníze nebudou, protože nejsou. Pak jste odjel na festival do Karlových Varů, sešel se s APA a najednou peníze byly. Přemluvili vás, nebo jste uznal, že ta podpora je v měnícím se světě filmu nutná, protože pobídky mají dostat i produkce natáčející seriály pro globální streamovací portály?

Zastávám názor, že člověk nemá vytrubovat do světa názory a stanoviska, aniž by to bylo předjednané. Samozřejmě že jsem od počátku jednal s lidmi z filmové branže a chvíli to trvalo, než jsem pochopil, že ten systém je nejen zatuhlý, ale že se bez vnější pomoci znovu nerozhýbe. APA v tom sehrála klíčovou roli, velmi profesionálně doložila efektivnost pobídek, která je známá, ale ukázala i na proměnu celého prostředí a nutnost legislativní změny. Já jsem do toho pouze vložil zastropování výše projektů do 150 milionů, aby ta produkce byla pestřejší.

Vznikne nový Státní fond audiovize, máte to i v programovém prohlášení. Schválí se nový zákon příští rok?

Doufám, že se během podzimu shodneme na konečné verzi a že ho pak vláda přijme a nakonec projde parlamentem. Ta transformace přinese hlavně dvě věci: změnu systému registrace, který už nevyhovuje tomu, že se podporují i seriálové produkce, což je ta druhá změna, podpora small screen děl, zjednodušeně seriálů, což zatím možné není.

V roce 2024 se tedy už pojede podle nového systému?

Moc bych si přál, aby to tak bylo. Ještě podotknu jednu věc: ty firmy sem nechodí jenom proto, že tu jsou filmové pobídky, ale hlavně proto, že jsme v tom byznysu dobří, že máme skvělé lidi a právní prostředí je předvídatelné.

Na tomto příkladě se dá dobře vysvětlit, že kultura má i ekonomické přínosy. Z vašeho postoje jsem cítil, že to úplně nechápete, i když tato argumentace je tu slyšet deset let. Proč to politici nechápou, když je to zřejmé?

Musím přiznat, že nejsem příznivcem toho, aby se potřeba financování kultury obhajovala tím, jaké má ekonomické přínosy. Jsem přesvědčen, že kultura se má podporovat ze tří důvodů: umění jako lidská a společenská potřeba, ekonomické přínosy a posilování sociální soudržnosti. Byl jsem si vědom ekonomického přínosu pobídek dlouho, ale potřeboval jsem vědět, proč dosavadní systém nefunguje. Nestačilo jen říct, že to přináší peníze.

Ale v tomto případě jde o byznys, filmový průmysl, za tím nic jiného není, jen těch 13 miliard korun, které tudy protečou a dají práci spoustě lidí z oboru.

Ano, tady to platí, to máte pravdu, ale nemyslím si, že by ten oblíbený narativ, že na kultuře se vydělá, by měl být tím prvním důvodem uváděným na podporu investic do kultury.

Ale pomůže vám to přesvědčit politiky, aby kulturu podporovali.

Mně v tomto směru otevřela oči akce Plzeň – Evropské hlavní město kultury (EHMK), jak během toho roku, tak během příprav, kdy jsem měl možnost vidět města po celé Evropě, kde EHMK už bylo. Mons, Marseille, města s různou velikostí a různou podporou kultury. A na EHMK bylo vidět, jak široké přínosy kultura má. Turismus, vyšší návštěvnost kulturních akcí, investice, reflexe dění ve světě, sociální soudržnost. To vše je vždy třeba říkat společně.

Jistě, je to komplexní problém, hezky jste to sepsal do vládního programového prohlášení, ale nakonec přijde na lámání chleba a všichni se ptají, kdo to zaplatí. Ta otázka teď dopadla na média veřejné služby, která ruší programy, propouští se. Vy máte v programu, že zabezpečíte financování veřejnoprávních médií, jak to uděláte?

Chtěli jsme nejprve zajistit odolnost veřejnoprávních médií, což je zaručeno tím, že je ve sněmovně novela zákona o volbě mediálních rad, takže třetinu členů by volil Senát.

V programu vlády je uvedeno „do konce roku 2022“. Bude ta novela?

Uděláme všechno pro to, aby byla. Novela je ve sněmovně, i když opozice je tvrdě proti a čeká nás asi dlouhé jednání. Ale podařilo se nám dovolit mediální rady, i když na třetí pokus, a to je druhý bod ve vztahu k médiím veřejné služby, který máme v programu. To dnes vypadá samozřejmě, ale v minulém volebním období čelila zejména ČT snaze tehdy vládnoucí koalice o ovládnutí Rady ČT. A pak je v té novele ještě vyloučení možnosti odvolat radu jako celek.

A teď ty peníze.

Ano, máme v programu zajištění financování veřejnoprávních médií. Myslím si ale, že v současné době opravdu není prostor k tomu, aby se předkládal návrh na zvyšování koncesionářských poplatků. To není jen náš názor, děje se to průřezově v Evropě. Já jsem předminulý týden hovořil s francouzskou ministryní kultury, kde do toho vstoupili velmi razantně a na nějaký čas zrušili koncesionářské poplatky a televize bude placena státem. Nejsem pro tento způsob řešení, ale musím to sledovat. Odpor k poplatkům je i v Německu.

Tam se poplatky zvýšily z nařízení Ústavního soudu o 86 centů, tedy asi o dvacet korun, na 18,36 eura, tedy na 470 korun…

Ale teď se ukázalo, že šéfka ARD nehospodařila dobře a lidé to odmítají platit.

To je pravda, ale mluvíme tu o zvýšení o dvacet korun! Každá koruna na výrobu dobrá.

Ano, znám tyto argumenty, pár korun, ale totéž přece platí pro občany! Je těžké dnes lidem říkat, plaťte více za televizi, „patnáct dvacet korun pro vás nic není“.

Víte, kdy se naposledy poplatky za média veřejné služby zvyšovaly?

Myslím, že to bylo v roce 2008.

Čtrnáct let. Každý občan přece musí pochopit, že kumulovaná inflace je tu tak vysoká, že reálná hodnota poplatku je poloviční. Vy jste proti zvýšení kvůli té náhlé změně kontextu způsobené válkou.

Ano, proti zvýšení jsem právě z těchto důvodů. Jsem proti už delší dobu, protože to musí být novela zákona, kterou se lidem řekne – musíte platit více. Notabene za situace, že tak, jak se proměňuje digitální svět, se ukazuje, že poplatek platí hlavně seniorská generace, protože mladší generace už sleduje vysílání prostřednictvím jiných elektronických zařízení. Zvýšení koncesionářských poplatků není jediná cesta k tomu, jak zlepšit hospodaření veřejnoprávních médií. Jednu dobu se mluvilo o rozšíření reklamy v ČT a ČRo, toho já fanouškem určitě nejsem, protože by to znamenalo narušení dlouhodobě budovaného ekosystému se soukromými televizemi. A pak je tu také redefinice poplatníka, tedy že by se platilo i za jiné přístroje, které jsou schopné přehrát vysílání. Proto jsem sestavil skupinu expertů, jež se teď v září sejde, a společně s ČT a ČRo budeme hledat tu nejlepší cestu. Ale jsou tu i příslušné mediální rady, které povedou s managementy ČT a ČRo jednání o tom, jak se s nedostatkem peněz vyrovnat.

Pokud Česká televize a Český rozhlas dnes plní roli veřejné služby dobře, myslíte, že ji budou schopny plnit i za výrazně méně peněz? Plní podle vás svou roli dobře?

Na to by neměl odpovídat ministr kultury, ale někdo jiný.

A proč ne ministr kultury, který je ve vládě za média veřejné služby a jejich rámec zodpovědný?

Protože současný zákon o ČT a ČRo jasně vymezuje, že obě instituce mají plnit veřejnou službu, a já to jako ministr velmi ctím a podporuji, ale hodnocení, zda a jak tuto roli plní, je primárně na příslušných radách obou institucí.

Jako poslanec jste schvaloval výroční zprávy ČT a ČRo, a ty zprávy jsou přece zpětnou vazbou instituce směrem k veřejnosti, skládáním účtů…

Ano, pro ty zprávy jsem hlasoval.

Pak tedy souhlasíte, že svou roli plní dobře.

Souhlasím s tím, že plní roli, která jim byla uložena zákonem, to je ale maximum toho, co tu může ministr kultury říct. Nikdy se nepustím do spekulací, zda se vysílá to či ono a co by se mělo vysílat. To mi nepřísluší.

Ředitel ČT Petr Dvořák už jasně řekl, že v dosavadním rozsahu není schopen za tyto peníze vysílat, a už ruší řadu smluv a programů.

K tomu znovu říkám: naše expertní komise se na základě dat z ČT na věc podívá a případně doporučí způsob, jak pomoct přímo třeba ze státního rozpočtu. Nechci teď spekulovat, jakou by to bylo cestou a kolik peněz by to bylo. To se ukáže až v diskusi s ČT a ČRo.

V této části programu nemáte žádné datum splnění, kdy tedy bude výsledek? Příští rok?

Ano, během příštího roku bychom měli mít jasno, jak hospodaření veřejnoprávních médií udržet. Paragrafované znění novely zákona by už bylo snadné.

O pomoc vaši vládu žádají i vydavatelé knížek a knihkupci, kteří by chtěli nulovou daň z přidané hodnoty. Řekl jste jim, že na to nejsou peníze a není to systémové. Přitom dopad do rozpočtu by byl maximálně miliarda, při celkových výdajích bezmála 2 000 miliard.

Za současné ekonomické tísně je potřeba lidem pomoct v tom, co je nejvíce pálí, což je zejména zajištění energetických služeb. Pustit se teď na tenký led desítek položek, kde by mohla být nulová DPH, je podle mě slepá cesta. Když s tím jako ministr kultury přijdu na vládu, čeká mě déšť dalších jiných návrhů. To by ohrozilo stabilitu daňového systému. Druhý argument, nerad to říkám veřejně, ale řeknu to: z ničeho nic se objevil otevřený dopis premiérovi, v němž Svaz českých knihkupců a nakladatelů v čele s panem Vopěnkou řekl, chceme nulovou DPH na knihy. Ten návrh respektuji, ale hodit ho na veřejnost jen tak bez nějakých analýz a souvislosti není fér.

Naštvalo vás, že vás obešli?

No, naštvalo, víte co, kdybych s tím měl jít na vládu, musel bych říct, že to chtějí a že to přijde na 600 milionů, nic jiného jsem neměl. Zatímco Asociace producentů v audiovizi předložila detailní rozbor pobídek, takže bylo o čem jednat. Svaz českých knihkupců a nakladatelů neměl analýzu, která by jejich nárok dobře dokladovala. Bylo to plácnutí do vody, jež nebralo v úvahu jiné možnosti podpory zejména těch menších, protože ti větší se o sebe postarají.

Argument podpory svobody slova, což je důvod, proč má nulovou DPH konzervativní Velká Británie, vám jako konzervativnímu politikovi nekonvenuje?

Ne, ten samozřejmě beru v potaz, ale nemyslím, že by v tom dopise premiérovi byl. Potřeboval bych analýzu, která by ukazovala, že cena knih tvoří společenskou bariéru. Takovou analýzu ale nemám, proto jsem raději pro větší nákupy knih do knihoven, kde si je mohou půjčovat i lidé, kteří si knihu třeba opravdu nemohou koupit. Nulová DPH by jistě pomohla, ale pohybujme se v ekonomické realitě, kterou dnes máme.

V Dánsku mají jiný systém: běžná vysoká DPH, ale masivní podpora spisovatelů, povinné nákupy knih do knihoven a tak dále. To by vám vyhovovalo více?

Ano, to je ono, chtěl jsem například připomenout, že v dotačních programech ministerstva je literatura popelkou. Za lepší ekonomické situace se ta podpora musí zvýšit, podporuji České literární centrum, chceme dostat českou literaturu na veletrh knih ve Frankfurtu jako hlavního hosta. V Česku se vydává velké množství knih, tady všude můžeme pomoct. Podpora by měla postupně růst.

Desítky milionů navíc?

To zatím nemohu říct, ale podpora by měla postupně růst.

Jak jste spokojen s prací nového vedení Národní galerie? Odborná veřejnost ho nehodnotí příliš dobře.

Příspěvkové organizace hodnotím podle toho, jakým způsobem naplňují svou zřizovací listinu a jak ředitelé plní svou koncepci. A tak nepodléhám tomu, co mi kdo kde řekne, jako třeba nereaguji na to, že si někdo stěžuje na inscenaci Prodané nevěsty. Management paní ředitelky Knastové úkoluji vážnými věcmi, jako je rozhodnutí o budoucích investicích, které je naprosto zásadní. A to je budování depozitáře Národní galerie v Jinonicích, což plní dobře. Do obsahu nechci zasahovat, od těchto debat je tu garanční rada a jiní.

Jak daleko je plán na rekonstrukci Veletržního paláce?

Tady vedení Národní galerie plní svůj úkol k mé spokojenosti, protože bez vybudování depozitáře nemá rekonstrukce smysl. Nechápu, proč se neustále mluvilo o rekonstrukci Veletržního paláce, když jsou depozitáře v takovém stavu. To je absolutní priorita. Až budou depozitáře, může se o rekonstrukci mluvit. A také – a to je můj další úkol pro ředitelku Knastovou – o revizi dnešního souboru budov. Galerie se rozmáchla a je otázka, jak dobře to funguje.

Najednou by se miliarda našla?

Investiční a provozní peníze jsou dvě různé věci, děláme vše pro to, abychom ty peníze na depozitář NG měli.

Na bienále v Benátkách, kde byl celý svět, letos opět zůstal zavřený československý pavilon. Co s tím budete dělat?

To je ostuda, jiné slovo nemám, zavřeno jsme měli jen my a Rusové. Spadlo nám to bohužel do klína, ale už se to změnit nedalo. Nikdo se nepostaral o provizorní řešení úpravy našeho pavilonu. Na rok 2023 máme kurátorku, vybrané umělce i náhradní prostory, pracujeme i na koncepci pro rok 2024. Mezitím se musím sejít se svou slovenskou kolegyní, abychom si řekli, jak to uděláme s rekonstrukcí našeho společného pavilonu. Vybrali jsme italskou firmu, která to bude dělat, musí se s tím pohnout, protože takovouto ostudu si už dovolit nemůžeme.

(Autor: Petr Fischer)