Lenka Raadová Články

Pomáhej, kde je třeba, nemůžeš-li pomoci, neškoď

.. a proto kandiduji. Žiji v tomto kraji celý svůj život, znám jeho přednosti, krásy i vady na kráse, problémy a těžkosti, se kterými se společně i každý zvlášť musíme denně vyrovnávat.

     Vím, kde je třeba pomoci a také vím, že škodit jiným znamená v důsledku škodit sama sobě a svým blízkým. Chci žít v dobrém, příjemném, spravedlivém a bezpečném prostředí, kde je možné najít nejen práci, ale i místa, kde si po práci můžu odpočinout. Nevěřím, že by někdo z Vás nechtěl totéž. Vím, že mám právo chtít mnoho takových věcí od obcí i kraje. Ale také vím, že o řadu věcí, které jsou pro mě důležité, se musím postarat sama. Věřím, že i v tomto se shodneme.

     To, co udělám pro sebe, záleží jenom na mně. To, co bych ráda udělala pro Vás, neudělám, nebudu-li mít Vaši důvěru a podporu. Nemohu Vám s čistým svědomím slibovat, že se postarám o Váš spokojený a šťastný život. Vždyť o ten svůj se musím starat také sama. Mohu Vám s čistým svědomím nabídnout jen to, co je v mých silách a co jsem se pokusila vtělit do následujících řádek. Pokud s tím, co si teď přečtete, budete souhlasit, myslím, že Vás mohu s čistým svědomím o Vaši důvěru a podporu požádat.

  

• Žijeme v kraji, ve kterém se vyrábí naprostá většina elektřiny pro celou Českou republiku. Těžíme tu i uhlí, ze kterého se elektřina vyrábí, a všichni víme, co to pro náš kraj znamená. Ano, vzduch už není tak špinavý, jak býval před lety, ale přesto si myslím, že my, kteří v tomto kraji žijeme, máme právo žádat víc. Stát, těžební i elektrárenské společnosti by měly projevit velkorysejší postoj k nám, kteří zátěž těžby uhlí a výroby elektřiny dnes a denně snášíme. Jsem připravena je o tuto velkorysost dnes a denně nekompromisně žádat, protože jsem bytostně přesvědčena, že na ni máme právo. 

• Jsem přesvědčena, že mezi nezaměstnanými a příjemci nejrůznějších sociálních dávek je velké množství těch, kteří pracovat mohou, ale nechtějí. Takzvaná politická korektnost, se kterou se mluví o „sociálně slabých“, aniž by se někdo obtěžoval jasně říci, že mezi nimi je spousta těch, kteří si denně a velmi sebevědomě krájejí krajíce chleba z bochníku, který upekl někdo jiný, musí skončit. Rozlišit, kdo z našich sousedů je skutečně a nezaviněně v nouzi, není těžké. Vždyť to dokáže poznat každý z Vás. Budu nekompromisně trvat na tom, aby to rozlišovali i úředníci, a také na tom, aby praxe plošného a nespravedlivého vyplácení dávek skončila. A pokud čtete tyto řádky a patříte do skupiny těch, kteří úmyslně nepracují a bez studu žijí na úkor druhých, rovnou vám sděluji, že o vaši podporu nestojím. 

• Každý z nás ví, že stáří znamená úbytek sil a energie, často i zdravotní problémy a mnohdy i nedostatek peněz. Jsem přesvědčena, že životní úroveň našich babiček a dědečků, maminek a tatínků, by neměla být lhostejná především nám, jejich dětem a rodinám. Když se však ke stáří přidá nevyhnutelná samota těch, kteří už prostě nikoho nemají nebo potřebují odbornou péči, kterou jim rodina zajistit nedokáže, pak trvám na tom, aby podmínky těchto seniorů byly důstojné. Současná praxe zdravotních pojišťoven, které lidem v nejrůznějších pobytových zařízeních sociální péče neproplácejí odpovídající částky za zdravotní péči, je nespravedlivá. A já to chci změnit. 

• Mluvit a psát o bezpečnosti často znamená věnovat se „velkým tématům“ republikové policie, soudů a státních zastupitelstev. Pro mě však bezpečnost znamená i řešení problémů, které jsou pro novináře zjevně příliš malé. Sousedské soužití, arogance nájemníků vedlejšího bytu či domu, se kterou se dnes a denně neostýchají rušit oprávněný klid svých sousedů. A bezmoc, která následuje, když se pokusíte to sami řešit, sprostota, se kterou Vám někdo opakovaně sděluje, že Vaše oprávněné zájmy jsou mu lhostejné. Všichni jistě víte, o čem je řeč. Budu prosazovat, aby městská policie měla vyšší pravomoci a mohla nekompromisně sjednat nápravu i v případech „obyčejného“ rušení nočního klidu. 

• Exekuce je nepochybně logický následek toho, že se někdo chová neodpovědně, má závazky, které dlouhou dobu neplní, a zřejmě doufá, že mu jeho dluh někdo odpustí. Dluhy se splácet musejí, to se nedá nic dělat. Ale exekutoři a jejich pravomoci jsou tu proto, aby byla sjednána spravedlnost. Ne proto, aby se někdo nesmyslně obohacoval. Jestliže někdo nezaplatí tisíc korun a v exekuci pak přijde o několikanásobně vyšší částku, nelze mluvit o spravedlnosti. Budu prosazovat, aby exekuce byly rychlé a efektivní, ale zároveň spravedlivé. 

• Nemám ráda dluhy. Vím, že jsou dnes moderní. Stejně jako Vy se setkávám s reklamami, kde mi dobře oblečení a rádoby důvěryhodní lidé vysvětlují, že si můžu koupit kuchyň i motorku, ačkoliv nemám peníze. Myslím si, že takové uvažování není odpovědné. Budu prosazovat, aby náš kraj nežil na dluh. Je mi totiž jasné, že dluh budou muset jednou zaplatit naše děti. Těm, co mě přesvědčují, že dluhy není třeba splácet, nevěřím ani slovo. Ostatně, půjčit si peníze na hospodaření a pak je utrácet, aby se zdál hezký v očích svých voličů, umí každý. To, čemu se obvykle říká veřejné peníze, jsou ve skutečnosti Vaše peníze. Veřejný dluh je Váš dluh, a proto Vás nebudu zadlužovat. 

• Mám ráda psy. Nejde o nějakou pasivní lásku, aktivně se psům a pejskům věnuji ve svém volném čase. A když se setkávám s případy nedostatečné péče o psy, s nekontrolovatelnými „množírnami“ psů, které slouží jen k cynickému obohacování nekultivovaných a sobeckých lidí, když čtu a vidím případy týrání zvířat, pochybuji o tom, že můžeme o naší zemi hovořit jako o civilizovaném státu v srdci Evropy. Takové pochybnosti cítím bohužel často. Vím, že vliv krajské zastupitelky na podobu zákona na ochranu zvířat je velmi omezený, ale nikdo mi nezabrání dnes a denně na nedokonalosti zákona hlasitě upozorňovat. Důsledné „čipování“ štěňat a veterinární kontrola psů by měla být samozřejmostí a já pro zavedení takové praxe udělám vše, co bude v mých silách. 

     Pokud jsou Vám mé názory alespoň trochu sympatické, vězte, že bez Vaší důvěry a podpory je neprosadím. Vím, že mnozí z Vás jsou unaveni a otráveni tím, co politikové v posledních letech předvádějí. Pokud budu díky Vám poprvé zvolena do krajského zastupitelstva Ústeckého kraje, věřte, že udělám vše pro to, abych se Vám mohla za čtyři roky s čistým svědomím podívat do očí. A pokud mi svou důvěru nedáte, věřte, že Vám upřímně děkuji i za to, že jste si právě přečetli, na čem mi opravdu záleží.

Vaše