I já už pociťuju bezmoc, občanská neposlušnost je cesta do pekla
1. března 2021

Alexandr Vondra: I já už pociťuju bezmoc, občanská neposlušnost je cesta do pekla

Česko je k druhému březnovému dni na druhém místě v počtu úmrtí v souvislosti s covidem-19 na světě. Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra hovoří o smutné záležitosti a označuje náš stát za „černou díru“. Podle něj byly na začátku pandemie všechny země ve stejné situaci, česká vláda i společnost ji ale nezvládly. Alexandr Vondra v sepsaném „desateru“ na svém Facebooku kritizuje tvrdý jarní lockdown, nefungující instituce nebo chybějící empatii. Přiznává bezmoc ale zároveň odmítá, že občanská neposlušnost by byla řešením.

Česko jako černá díra. Ode dneška jsme v počtu zemřelých na covid nejhorší na světě. 1 909 mrtvých na milión obyvatel. Překonali jsme dlouho nejhorší Belgii (1 899). Třetí je Slovinsko (1 854). Každý den u nás přibývá relativně nejvíc mrtvých, takže se v čele budeme „vyhřívat“ dlouho. Nejspíš až do konce. Smutná záležitost. Preambule a desatero, proč k tomu došlo. A pak něco na závěr.

Preambule: Virus je nový, lidstvo s ním nemělo zkušenost. Nebyl lék ani vakcína. V tom byla situace pro všechny stejná. Ale lépe se s ní vyrovnávají společnosti organizované (typicky Tchaj-wan, Jižní Korea, v Evropě Německo), nebo společnosti odolné (typicky Izrael). Byrokratické, švejkující a alibistické Česko je pravým opakem.

  1. Babišův mikro-management. Chtěl stát řídit jako firmu, ale dovedl ho k bankrotu. Řízení vyžaduje delegaci pravomocí. Jeden nic nezmůže. Pod tlakem jen vrší chybu za chybou.
  2. Přehnaný lockdown loni na jaře. Hrůza probudila v lidech dobrou vůli (šití roušek, solidarita, inovace zezdola). Ale fakticky nás virus obešel. Totální uzávěra jen vyčerpala živnostníkům úspory i soudržnost a pozitivní energii ve společnosti.
  3. Letní karneval. Tehdy se zoufale promarnila příležitost připravit se na podzimní vlnu. Na digitální trasování, masivní testování a analýzu potřebných dat.
  4. Nefungující instituce, slabá digitalizace státní správy. Pravěké hygienické stanice. Byrokratická ekonomická pomoc. Školy dlouho zavřené. Ministerstvo zdravotnictví v rozkladu. V éře, kdy lítáte na letenky v mobilu, vám Hamáčkovi policisté dnes řeknou, že vás pustí do práce jen, doložíte-li potvrzení NA PAPÍŘE. Přitom zavřeli i papírnictví. „Chytrá karanténa“ jako řemen…
  5. Nulová důvěra. Chaotická, nekoncepční, nepřipravená vládní opatření jsou od podzimu terčem smíchu. Nikdo už nevěří ničemu a nikomu.
  6. Populismus. Katastrofy populistům nepřejí. Nejde o to slinit prst a „číst“ nálady lidu, ale odvážně rozhodovat. „Prchalové“ nás z díry nedostanou. Ukazuje se to všude ve světě.
  7. Vůdcům chybí empatie. Oslovit národ v těžké hodině, jak to uměl Churchill. Zeman, schovaný v díře, se ním ohání, ale svým cynismem je jeho antipodem.
  8. Zvrtaná vakcinace. V létě jsme ji svěřili EU, ta selhala. Důraz na procesy a jistoty, byrokracie a politikaření způsobily zpoždění. Británie a USA, které krizi v začátku podcenily, mají díky ochotě riskovat náskok. Otevřou se dřív, ponesou menší nálady a ztráty.
  9. Český alibismus. Naše ochota riskovat je ještě nižší. Úřady jako SUKL se schovávají ze EU (EMA) a neochotně schvalují nové léky. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ze stejného ranku jsou i návrhy na zavření továren. Místo aby vláda zajistila testy, které je udrží v provozu.
  10. Vytěsnění smrti. Sekularizovaná společnost ji chápe jako konec existence. Jsme k ní lhostejní. Ti zemřelí jsou jakoby „oni“, ne „my“. Smrt přitom není jen statistika, ale skutečná událost. Vysoký počet úmrtí nás pak nedokáže vybudit k solidární a účinné akci.

Co s tím? Přiznám se, že po přečtení předcházejícího textu i mě jímá určitá bezmoc. Ale ne beznaděj. Občanská neposlušnost teď není řešení, ale jen cesta do pekla. Občanská pasivita je k ničemu. Nepřináší-li vláda řešení, musíme ho hledat sami. Mnoho lidí i soukromých firem to dávno dělá. Hlavně díky nim dnes fungujeme. I když se finanční zdroje spoustě lidí nebezpečně ztenčily a nemůžeme ani oslavit narozeniny, pevně věřím, že se v tom navzájem nenecháme, budeme se vlastními silami podporovat a nenecháme se zdecimovat vládní metodou „pokus – omyl". Vydržme! Vydržíme! Ale budeme si pamatovat…

Facebook Alexandra Vondry.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

místopředseda strany
europoslanec


Více o autorovi