Novinky Mediální výstupy

Proč kandiduji jako nezávislý kandidát za ODS?

Tuto stranu jsem si vybral právě proto, že její volební
program, na jehož tvorbě jsem se ovšem také aktivně podílel, asi nejvíce odpovídá mému
přesvědčení a mým názorům.

Jako vysokoškolský učitel a emeritní děkan Farmaceutické fakulty UK, ale také jako bývalý člen
zastupitelstva města Hradec Králové, mám poměrně přesné a jasné představy o tom, co toto město
potřebuje. Alespoň se dvěma z nich bych se s vámi rád podělil.

Ve městě studuje, ale především s námi žije, více než deset tisícovek studentů, kteří zde bydlí, studují
a tráví spoustu volného času. Hradci Králové, a jeho občanům, z nich plynou nemalé prostředky,
které využívá pro svůj další rozvoj. Avšak, za poslední roky jsem nezaregistroval snahu o to, na
studenty se soustředit a jejich pobyt v Hradci jim jakýmkoliv způsobem zpestřit či zpříjemnit. Již řadu
let bojuji (doslova) o přestavbu Pajkrovy flošny na vysokoškolský klub. Ještě za dob, kdy jsem byl
děkanem fakulty, jsem nechal provést architektonickou studii této rekonstrukce a výsledkem je
materiál, který je sice velmi zajímavý, ale nic dalšího, než právě jeho vznik, o něm není možné zatím

říci.

Rekonstrukcí Pajkrovy flošny by nevzniklo pouze místo pro studenty vysokých škol. Město by zároveň
získalo prostory pro další rozvoj kulturního života - bylo by zde možné, samozřejmě pro hradeckou
veřejnost - organizovat koncerty, výstavy či je využít jako komorní prostor pro divadelní představení.
A právě o toto, o záchranu jedné kulturní památky a její široké využití bych se chtěl ve své činnosti
pro město a pro občany zasadit.

I když se řadím mezi pravicové voliče, není mi lhostejná situace lidí, kteří žijí v nepohodě a
v existenčních problémech. Již jako zastupitel jsem pracoval - a pracuji doposud - ve správní radě
Fondu pro nadané a nemajetné studenty, který zřizuje Město Hradec Králové. Při práci zde jsem se
často setkával s příkladem velmi schopných studentů středních škol, které jsme se vždy snažili za
jejich snahu a dovednosti odměnit. Daleko častěji jsem zde však konfrontován s těžkým údělem celé
řady dětí (a středoškoláci jsou ještě děti), které neměly to štěstí narodit se do finančně
zabezpečených a kompletních rodin. A přitom jde často o děti, které vykazují ve škole dobré výsledky
a značnou snahu. Dospěl jsem jednoznačně k přesvědčení, že takovým lidem, lidem, kteří jsou
schopní a odhodlaní, je nutné pomoci a budu-li mít tu možnost, budu se snažit pro tuto činnost, tedy
pro pomoc nemajetným, ale schopným studentům, získávat další prostředky a umožňovat jim tak
alespoň částečně účastnit se akcí školy, mít kvalitní učební pomůcky a vůbec, postavit se na úroveň
těch, kteří měli to štěstí, že se narodili do ekonomicky zajištěného prostředí.