4. října 2018
Homolka – dokonale nezisková nemocnice
(Lidové noviny) Vlastně jsem ten článek chtěl napsat již dlouho. Minimálně několik let, co se o Nemocnici Na Homolce, hlavně o jejím hospodaření, tolik píše. Předražené nákupy, podivné hospodaření a postavy, chabé hospodářské výsledky. Digitalizace chorobopisů za 146 milionů Kč, gama nůž za 140 milionů Kč a tak dále. Před pár lety už to vypadalo na zásadní změnu. Přišel nový ředitel, padala odhodlaná prohlášení. A po čtyřech letech je nemocnice ekonomicky tam, kde byla… V pytli. Kde jsou ty časy, kdy při obratu kolem jedné miliardy korun vytvářela Homolka 100 milionů provozního zisku ročně. Tedy pardon – kladného hospodářského výsledku. V posledních letech je to plus minus nula při obratu přes tři miliardy. Ejhle, vzorová nezisková nemocnice, řekl by jeden. Turecké hospodaření a neschopnost, řekl by jiný. Ale podstata věci je jinde. V systému.
Objednal by si pan ředitel Homolky digitalizaci chorobopisů za 146 milionů, kdyby byla Homolka jeho? Jsem si zcela jist, že ne, a pokud ano, cena by byla desetinová. Stav je takový, že státní nemocnice bez motivace k racionálnímu hospodaření, ostrůvky socialismu uprostřed normální ekonomiky, jsou mnohdy trhány na kusy dodavateli i vlastním managementem. Není to náhoda. Je to zákonité.
A není to jen problém nemocnic a jen problém České republiky. Kdo si myslí, že Homolka je jediná, je na omylu. Podstata problému je právě ve státním vlastnictví uprostřed tržní ekonomiky; v symbióze motivací dodavatelů a státních či veřejných nemocnic a podniků obecně: čím dráže, tím lépe. Na pozadí pak čile běží paralelní obchody na účet státních firem, a tedy nás všech. Vědí to všichni zasvěcení. A přitom se stále dokola už od roku 2006 objevují návrhy na zakotvení statusu tzv. neziskových nemocnic zákonem, naposledy za minulé vlády koalice ČSSD, ANO, KDU-ČSL. Myšlenka se to zdá na první pohled bohulibá, nemocnice a zdravotnictví bez zisku. „Jako Na Homolce,“ chtělo by se sarkasticky dodat.
Ale proč nejsou bez zisku také základní potraviny, elektrická energie, pitná voda, nájemné, ambulantní medicína či třeba dálnice? Všichni je přece také životně potřebujeme. Nehledě na to, že velké farmaceutické firmy, distributoři léků, dodavatelé zdravotnických přístrojů, technologií či IT apod. na zdravotnictví vydělávají (někteří velmi dobře) a jen a právě zisk jim umožňuje investovat, inovovat, vynalézat nové léky či přístroje, zaplatit své zaměstnance podle toho, jak se firmě daří, a ne podle toho, jak se usnesou politici. Zisk je při dodržování zákonů, pravidel a dobrovolnosti směny zcela přirozenou kategorií. Především kvůli němu lidé pracují, snaží se, bádají, vymýšlejí, co a kde se dá v jejich práci či životě zlepšit. Zisk umožňuje, aby se nemocnice sama reprodukovala a nemusela být dotována dalšími penězi daňových poplatníků. Zrušíme-li zisk, vrátíme se tam, kde jsme byli do roku 1989. Začneme ve zdravotnictví, skončit můžeme u rohlíků. Někomu se to možná líbí, svobodným lidem, mezi které se počítám, ne.
Paradoxem je, že Homolka má velmi dobrou medicínskou pověst. Několik kolegů na Homolce znám osobně a klidně bych se tam šel léčit. O to tristnější je její obraz ekonomický. Podle soudu dokonce zločin.
Přeji proto Homolce jen to nejlepší, výbornou medicínu a zdravé hospodaření. Ale od úředního stolu a dalšími regulacemi a regulacemi regulací a výnosy o transparentnosti to nepůjde. „Je to v systému, vole.“
„Zisk umožňuje, aby se nemocnice sama reprodukovala a nemusela být dotována dalšími penězi daňových poplatníků,“ Petr Zimmermann.
