Novinky Mediální výstupy

Inventura splněných snů

Je to zvláštní – všechna má přání, všechny mé sny se dříve či později naplňují. Kdysi jsem si vysnil Fakultu umění a designu. Dnes je v Plzni velká umělecká škola a já nepřestávám žasnout nad celým tím příběhem.

Začalo to již na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kam jsem nastoupil v dubnu roku 1990 jako asistent prof. Šalamouna do ateliéru Ilustrace a grafiky. Tím se splnil jeden z mých prvních snů. Škola mne úplně pohltila; dělal jsem vše, co bylo třeba, a snad i víc. Naučil jsem se tak mnoho nejen o pedagogice, ale i o organizaci a vedení vysokoškolské instituce. Asi proto jsem byl osloven nejprve rektorem prof. Harcubou a posléze rektorem dr. Hlaváčkem, abych přijal funkci prorektora pro zahraniční záležitosti, později prorektora studijního. Já se však připravoval na habilitaci, ke které mne doslova donutil pan prof. Šalamoun, a akademické funkce jsem odmítl. Po pěti letech práce na VŠUP mne pak postihla životní láska a já vše opustil domnívaje se, že tím končí v mém životě epizoda s názvem Josef Mištera – pedagog. Ukázalo se však, že škola je pro mne drogou, bez které nemohu žít. Proto jsem začal pracovat na Západočeské univerzitě v Plzni. A protože tu chyběla fakulta umělecká, rozhodl jsem se vybudovat zde takovou školu, ve které bych chtěl učit. A ono se to po desetiletém úsilí podařilo.

Ano, je to více než 10 let, kdy jsem začal koncipovat první obor Mediální a didaktická ilustrace. Původně jsem jej (a eventuální další umělecké obory) chtěl umístit do prostředí některé z existujících fakult. To se ukázalo jako neprůchodné. Teprve coby proděkanovi pro rozvoj Fakulty pedagogické ZČU se přede mnou otevřela možnost vytvoření vysokoškolského ústavu – Ústavu umění a designu – a později umělecké fakulty – Fakulty umění a designu.

Vznik Ústavu umění a designu potvrdil na jaře roku 2002 Akademický senát ZČU. Já jako otec zakladatel Ústavu jsem byl jmenován jeho ředitelem. Mezitím jsem pracoval na akreditaci dalších oborů – připravil jsem interfakultní obor Design a transformaci oboru Knižní vazba. Když byly tyto obory akreditovány, uspořádal jsem v srpnu 2003 první přijímací řízení UUD. Následovaly konkurzy, na jejichž základě jsem přijal první pedagogy UUD – mezi jinými doc. Mikoláše Axmanna, doc. Františka Pelikána, doc. Františka Stekera, a doc. Věru Stuchelovou.

Od počátku jsem si představoval svoji vysněnou fakultu jako uměleckou školu designu a užitého umění. Kvůli možnosti propojení výuky na UUD s obory na dalších fakultách univerzity, zejména na Fakultě aplikovaných věd a Fakultě strojní, bylo nezbytné umístit naše pracoviště na univerzitní kampus. K přestěhování Ústavu došlo v roce 2004.

V tomto roce, konkrétně 1. dubna, tedy na apríla, se stal Ústav z úrovně katedry univerzitním pracovištěm na úrovni fakulty, já byl opět jmenován jeho ředitelem. Na apríla se dobře slaví a když projekt nevyjde můžete tvrdit, že to celé byl jen vtip. Do řad pedagogů přibyli prof. Šerák, prof. Matasová a doc. Zahoranský, kteří nám umožnili otevřít zde obory Keramický design, Intermédia a Multimediální design. Později se na UUD objevila řada dalších významných pedagogických osobností – doc. Krbcová, prof. Beránek, prof. Novák a prof. Jirků, po nich prof. Jiří Barta, doc. Dopitová, doc. Júzová, doc. Merta a další. Elita české umělecké scény přišla na západ Čech budovat novou fakultu.

Ústav se od samého začátku utěšeně rozvíjel – rostl sbor pedagogů, přibývaly nové obory. Škola se plnila množstvím nadaných studentů. Její další rozvoj však začal brzdit nedostatek prostor. Na základě projektu podpořeného strategickým záměrem a architektonickou studií vedení univerzity rozhodlo, že pro Ústav umění a designu bude postavena na kampusu nová budova v ceně přibližně 200 milionů korun. Od roku 2005 do roku 2010 pak probíhal zápas o to, abychom přislíbené finance skutečně získali. Nakonec se vše podařilo a 13. prosince 2010 byl položen základní kámen budovy. (Ten termín si výjimečně pamatuji, protože je to datum mého narození – stavbu školy jsem si nadělil k pětapadesátým narozeninám).

Provizorní dislokace naší školy končí v roce 2012, deset let po jejím založení. Na přestěhování do nové budovy navazuje transformace ústavu na fakultu. Kdybych měl vyjádřit naši vizi i misi velmi stručně, napíšu jediné – Ladislav Sutnar. V jeho díle i životních postojích je obsaženo vše, o co se na Ústavu snažíme. Nesmírně mě těší, že mezi další mé splněné sny patří také souhlas pana Sutnara mladšího, abychom po jeho otci nazvali univerzitní galerii i naši školu.

Naše škola se začleňuje do života univerzity i do života města Plzně. Pedagogové i studenti UUD mj. významně přispěli k vítězství Plzně v kandidatuře na titul Evropské hlavní město kultury 2015 a i nadále se na tomto projektu aktivně podílejí.

Ohlížím se nazpět na tu spoustu snů, které se mi splnily, a vidím krásnou novou budovu, zástup přátel – významných umělců a vynikajících pedagogů, kteří přišli do Plzně vybudovat špičkovou uměleckou školu, zázemí výkonných, spolehlivých a trpělivých úředníků, prosperující letní školu. A především stovky nadaných studentů, kteří před našima očima rostou a vyzrávají v perspektivní umělecké osobnosti. To oni jednou převezmou po nás tuto štafetu a ponesou ji dál. A k našim splněným snům připojí ty své.