Novinky Mediální výstupy

Nevytvářejme zneužitelné prostředí

(Lidové noviny) V dubnu 2019 přišlo ministerstvo vnitra s návrhem novely zákona o policii, jehož cílem mělo být lepší propojení mezi prací policie a zpravodajských služeb. Například odposlechy, které nabere BIS, by tak mohla policie použít u soudu. Na rozdíl od současnosti, kdy je toto v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2008 nemožné.

Tehdy jsem upozorňoval na to, že je však třeba nejprve velmi precizně definovat v rámci odborné diskuse konkrétní trestné činy, u kterých by vůbec bylo možné o přistoupení k tomuto řešení přemýšlet. Byl jsem a nadále zůstávám velmi skeptický k myšlence zbavit se pojistky, kterou je při ne/vyhovění žádosti k využití odposlechu právě posouzení ze strany soudu. Ostatně žádosti podávají zpravodajské služby nebo bezpečnostní složky pokaždé z jiného důvodu.

Za též nebezpečnou jsem již v minulosti považoval návaznost (zprvu možná dobře míněných) nápadů k povolení „některých“ odposlechů bez povolení soudu, natož teď prezentovanou možnost využití odposlechů zpravodajců pro potřeby policie. Notabene když nejsou v současné době známé nebo důvěryhodně vysvětlené skutečnosti, které vypovídají o problémech nebo neschopnosti spolupracovat, případně si předat zjištěné poznatky. Dohromady totiž takové nové nenápadné, ale líbivé možnosti mohou vytvořit prostředí, které nebude těžké zneužít!

Přesto jsem ještě před dvěma roky byl ochoten připustit, že ve striktně definovaných (odborně prodiskutovaných) případech, jako je terorismus, a při dosažení shody mezi vládou, parlamentem a odbornou veřejností, lze o schválení, respektive potřebné úpravě zákona, ještě uvažovat. Nakonec, obdobně jsme po několika vzájemných argumentacích došli u kybernetické ochrany ke kompromisu v nových kompetencích Vojenského zpravodajství.

Bohužel, aniž bych zaregistroval jakoukoliv větší odbornou diskusi, přichází dnes po dvou letech tento návrh znovu na stůl, tentokrát k projednání ve sněmovně. Ovšem dnes jsme už v situaci, kdy státní představitelé v čele s ministrem vnitra nereprezentují důvěryhodné politické klima a například i kvůli posledním událostem (Vrbětice) oslabili práci bezpečnostního a zpravodajského prostředí. Proto mi v současné situaci navrhované užší propojení zpravodajského a bezpečnostního prostředí s novou možností policie využívat odposlechy pro důkazní účely přijde absolutně nepředstavitelné. Nemluvě o tom, že odůvodnění návrhu ze strany předkladatelů je z mého pohledu nedostačující.

Jsem přesvědčen, že máme-li vůbec někdy v budoucnu připustit konkrétní situace a případy, pro které by mělo smysl v nějaké skutečně pregnantně vydiskutované podobě takový návrh přijmout, musí to být v prvé řadě odpovědností vrcholných politiků, aby jej dokázali důvěryhodně prosadit a nebudili tím u veřejnosti byť jen pocit, že se vracíme někam do let před rokem 1989.