Naopak, při ohrožení bezpečnosti se vždy oprávněně upínají k naději ve fungující bezpečnostní sbory národních států. Proto potlačení národní suverenity v EU považuji za jedno z největších ohrožení bezpečnosti. 

 

Ztratili jsme akceschopnost, neumíme hledat spojenectví a nemáme společné zájmy. 

 

Efektivně bránit občany před násilím můžeme jen tehdy, když se nám podaří posílit a stabilizovat zpravodajské a bezpečnostní sbory. Hádky o policii uvnitř vlády, účelové snahy politiků ovládnout klíčové pozice v bezpečnostních sborech, neschopnost napříč politickým spektrem projednat koncepce rozvoje jednotlivých služeb, otálení při stanovení strategické bezpečnostní vize a konkurenční prostředí v bezpečnostních složkách bohužel nasvědčují tomu, že o připravenosti a společném zájmu nemůže být řeč. 

 

 

Naše národní akceschopnost souvisí s tím, zda je vláda schopna řídit policii a zpravodajské služby. Opakovaně tvrdím, že nezávislost na vládě je zaručena veřejnou kontrolou, dodržováním ústavních pravidel a občanským vyjádřením důvěry ve volbách. Ale to neznamená, že odpovědní politici nebudou viditelně řídit, úkolovat a vyžadovat odpovědnost představitelů těchto složek za připravenost na očekávané hrozby. 

 

Zpravodajské služby a policie musí zapomenout na nikdy nepřiznanou, ale přesto existující konkurenci. Společný zájem začíná dodržováním pravidel spolupráce a vzájemným sdílením strategických informací. Bez dostatku aktuálních zpravodajských informací může policie jen obtížně zajistit vnitřní bezpečnost. Společné závěry z konkrétních bezpečnostních poznatků se musí průběžně projednávat na bezpečnostní radě státu a v příslušných výborech Sněmovny. Je to důležité pro informovanost politiků, neboť dojde ke sjednocení při hledání dalších řešení k zvýšení naší bezpečnosti. 

 

Doufejme, že urychlená práce ministerstva vnitra na konkrétním plánu ochrany tzv. 

měkkých cílů je první vlaštovkou a uvědoměním si toho, že skutečná národní připravenost je předpokladem pro evropskou bezpečnost. 

 

Oceňuji, že se někdo konečně odhodlal úkolovat policii k přesné a cílené spoluodpovědnosti nejen za bezpečnost během kulturních, sportovních a společenských akcí. Jsem i potěšen, že potřeba zajistit různou ochranu našich státních hranic už není plánovaná jenom při zvýšené hrozbě migrace, ale i v situaci, kdy se nám po Evropě nekontrolovaně pohybuje obrovské množství nedostatečně identifikovaných migrantů. 

 

Nebude-li spolupráce bezpečnostního prostředí a garance odpovědnosti vlády jenom prázdným postojem, pak teprve budeme na nejlepší cestě začít s národní připraveností na válku proti terorismu.