Tomáš Chalupa Články

To není apokalyptický výjev nejnovějšího trháku hollywoodské provenience, ale tvrdá realita českého venkova. Dílem v tom mají prsty rady našich babiček "do kamen vše, co hoří", dílem však obyčejná lidská bezohlednost. Dnešní česká vesnice, která není napojena na dálkový zdroj ústředního vytápění, ze svých komínů vyprodukuje zhruba tolik emisí jako jedna středně velká spalovna. V pomyslném koláči podílu znečištění ovzduší mají domácnosti vedle dopravy a velkých průmyslových podniků rovnoměrný prostor: jejich podíl na celkovém znečištění ovzduší v naší zemi je plných 34 %. 

 

Rozumím a chápu nevoli části veřejnosti, které se představa komanda, kontrolujícího naše domácnosti pod záminkou kontroly kotle, nelíbí. Možnost kontrol domácností, která v těchto dnech rozvířila veřejné vody, je pouhou jednou kapičkou v moři systému opatření, na jejichž konci by měla být obec bez černého dýmu, valícího se z komínů bezohledných sousedů.

Nechceme otravovat slušné lidi, mezi které počítáme samozřejmě i ty, kteří doma topí uhlím nebo dřevem. Je jasné, že zakázat topit dřevem a uhlím při stávajících cenách dalších energetických zdrojů nejde. I proto je základní rámec zvažovaného systému "podezření-kontrola-sankce" nastaven tak, aby o kontrolu v dané domácnosti požádala úředníky obce s rozšířenou působností vždy jen místní radnice: tedy lidé, kteří velmi dobře znají sociálně-ekonomickou situaci, poměry mezi obyvateli i jejich vzájemné sousedské vztahy. Stížnost pošle do obce s rozšířenou působností, pod kterou jeho obec spadá, a to přímo na odbor životního prostředí. Také tito úředníci však musí nejprve vyčerpat všechny možnosti sjednání nápravy "mírnou cestou": je třeba provést všechna nezbytná šetření mimo domácnost. Ať už se jedná o diskutovanou metodu měření tmavosti kouře nebo šetření, kde má ona domácnost uskladněné uhlí či dřevo (pakliže tvrdí, že jím topí). Teprve v okamžiku, kdy selžou i tyto pokusy o zjednání nápravy, může se správní orgán obrátit na akreditované osoby (kominíky nebo odborníky, kteří mají licence přímo od výrobce kotlů), společně navštívit domácnost a provést stěr spalin přímo ze stěn kotle. Přímé vstupování do domácností a kontrola jejich topení by mělo být vždy až tou poslední možností. Diskutovaný návrh tedy spíše pomáhá tam, kde už žádné jiné možnosti nejsou. My všichni si ale musíme uvědomit, že topit odpadky je na začátku jednadvacátého století společensky nepřijatelné a navíc přímo ohrožuje zdraví a životy nás všech.