Pavel Bém Články

Pozornosti médií jsem si užil ažaž

V době primátorování o vás bylo hodně slyšet...

Několik témat si vytáhla média a vytvořila z nich "kauzy". A to znamenalo pozornost, která mi jistě nebyla příjemná.

... zato teď o vás není slyšet vůbec. Čím to je?

Z hlediska novinářské perspektivy je práce řadového poslance diametrálně odlišným příběhem. Redakce MF DNES se na mě ve Sněmovně příliš často neobrací na rozdíl od voličů, s nimiž komunikuji čile. Mám-li být upřímný, vůbec mi to nevadí. Pozornosti jsem si už užil ažaž...

Jste hodně ctižádostivý člověk. Netrpíte pocitem křivdy, že vám není věnována v médiích taková pozornost jako dřív?

Těším se duševní svěžesti i dobrému fyzickému zdraví, takže opravdu nemám pocity křivdy nebo deprese z možná klidnější, nicméně jistě ne méně odpovědné práce.

Dřív vás bylo všude plno, pořád jste něco chystal, teď se zdá, že jen sedíte ve Sněmovně, a to ještě jen pár dní v měsíci. Co teď tedy děláte?

Poslanecké povinnosti nespočívají jen ve schůzování. Naštěstí. Také jednají výbory, pracovní skupiny, odborná veřejnost. O tuto činnost se ale média nezajímají, patrně proto, že je pro čtenáře neatraktivní.

Pokud se zmíní v poslední době jméno Bém, automaticky se mluví o tunelu Blanka nebo případu Opencard. Čím to podle vás je?

Protože každý rád pohoršeně kroutí hlavou nad tím, jak "skandální" projekty to jsou. Budoucnost ukáže, že jde o projekty, které lidem usnadní život. A nejspíš se prokáže, že jejich cena je adekvátní. Až budete Prahou projíždět hladce a bez dopravních problémů, nebudete mi děkovat, protože vám to bude připadat jako samozřejmost. A mně to vůbec nevadí.

Ani problémy vašeho syna, o nichž se psalo, nesouvisí s prací poslance. To vás musí mrzet.

Jistě se nenajde nikdo, komu by vadilo víc než mně, že tragédie, kterou jsme prošli a která změnila naše životy, byla soustem pro bulvár. Opravdu bych byl raději, kdyby to tak nebylo.

Když se podíváte zpátky, co byste s odstupem času udělal jinak?

V klíčových věcech bych nedělal jinak nic. Pečlivěji bych si vybíral spolupracovníky a partnery, důsledněji bych kontroloval dovnitř, byl méně vstřícný navenek. Možná, že bych byl i politicky nekompromisnější. Vytvořil bych NERV dříve než vláda. Prosadil bych výstavbu nikoliv nové budovy Národní knihovny, ale nového koncertního sálu, který se v Praze už sto let nepostavil.

A jak hodnotíte své nástupce?

Situace na radnici je složitější, koaliční rovnováha křehká, ekonomická situace země těžká. Moc bych si přál, aby se Praha nezadlužila, aby metropole udržela vysoké investiční tempo. Přeji svým nástupcům jen to dobré. Čeká je tvrdá práce.


(Autor: Magdalena Nová)