K pocitu občanského komfortu patří i způsob, jak spolu dokážeme jednat. Zdvořilost, slušnost a solidnost nic nestojí, přesto je ve veřejném prostoru citelně postrádáme. A kdo jiný než budoucí hlava státu by nám v tomto měl jít naproti? 

 

Proč tedy musím poslouchat nesmyslné bonmoty Miloše Zemana? Jako ten z poslední televizní debaty o zemanech, knížatech a znásilňování. Už vidím, jak podobné úvahy ozdobí setkání se zahraničními státníky ve Španělském sále Pražského hradu. Zejména prezidentky, ministryně a velvyslankyně budou poctěny. A sem mířím. Hlavu státu volíme s tím, že je naší vizitkou pro svět, je osobou, která má mít náš respekt i úctu. Některé názory prezidenta sdílet nemusíme, ale je žádoucí, abychom většinu jeho postojů či rozhodnutí mohli přijmout bez pocitu, že odporují ideálu fungující společnosti.